DMD č. 2. pro 2. 4. 2020. Téma: Sosáky

Evžen věděl, že Ambrož se rád napije a občas to trochu přežene. Že by vyrazil na větší flám?
Zavřel krám o něco dřív. Obešel všechny hospody, kde bratranec obvykle nasával s kamarády z mokré čtvrti. Jenže marně.
„Neviděl jsem ho nejmíň týden.“
„Naposledy jsme seděli U Valentů, ale kdy…“
„Nevím. Vykašli se na něj! Dej si s námi jednu rundu.“
„Včera měl přijít, slíbil mi zaplatit dluh. Vůbec nedorazil, mizera.“
Takže zmizel včera ráno nebo spíš už předevčírem. Hospody budou falešná stopa. Nikdy se nestalo, že Ambrož nedodržel domluvený závazek a vytratil se bez slůvka vysvětlení.
U Želmíra, kde vězí?

Pro Hébé byla práce náplní života. Všechno načasovat, vyměřit, rozdělit, a naservírovat, aby měl každý stejnou porci. Nikdy se s váhami neodchýlila ani o dvanáctinu vlasu!

Teď ale byla vzteky bez sebe. Pracovala tu celý život, a jak se jí odvděčili? Jeden den se ten chlípník Zeus zakouká do toho hezounka, a druhý den ho prohlásí číšníkem?!

Hébé rozzlobeně odcházela z kuchyně, když její zrak padl na sklenky z úzkým hrdlem, plné hustého nektaru. Vedle nich ležela ozdobná krabička plná slámek. Hébé se ošklivě usmála.

Jestli máte chuť, budete si muset pořídit sosáky, pomyslela si, když slámky dohořívaly v krbu.

„Uf, to jsem ráda, že to máme za sebou, malování nesnáším!“
„Au! Komár! Má sosák přes celou hubu! Kdo nezavřel dveře?“
„Darjo, to bude dobré, zapnu odpuzovač, vždyť jsem ho koupila!“
„Bohužel jen náplň, Maruško, takže je nám naprd! Au, další! Bibi, ber pravou půlku, já beru levou! Makej!“
Prásk!
„Au, to byl hřebík!“
Plác!
„Darjo, ne! Koukej na Puňtu, jak se bojí! Au, nebij nás! Podívej, chudinka mi přepadává z klína!“
„Nemá mít komára na prdeli!“
„Darjenko!“
„Chceš být vysávaná celou noc nebo klidně spát?“
Prásk!
Plác!
Otevřou se dveře, vstoupí Alex.
„Ale děvčata… nemělo být vymalováno na bílo?“

Profesor Leydenforz stihl akorát vypít lektvar tropické noci a dojít si na malou, než se knihovník vrátil s prvními třemi svazky.
"Tohle jsem vytáhl po paměti, další budou až je objevím."
Na deskách vrchního svazku se to hemžilo mnohonohými tvory s tykadly, kusadly a sosáky.
"Tohle vypadá jako nějaká entomologie, nepřehmátl jste se?"
"Ne, to je správně, polovina knihy se zabývá mutacemi."
"Hmm. Tak já se do toho pustím. Smím do vaší pracovny?"
"Poslužte si, ale prosím, zkuste mi ji nepozvracet."
Leydenforz se zavřel a aktivoval časokompresní pole.
Skrz průzor ve dveřích to vypadalo, jak když si batole prohlíží leporelo.

„Utečiem. Uletím!“ presvišťalo mi hlavou.
Bože ako ma to tu nebaví.

Včera sme trénovali opeľovanie.
Sosáky von, nasať, namazať sa peľom, preletieť na iný kvet, opeliť...
Dookola, ako banda kreténov.

Aspoň ten peľ tu majú fakt bohovský. Mňam.
Inak je to neuveriteľné. Neznášam túto sprostú planétu.
Ja som vždy hovoril, že z opíc nemôže vzísť nič dobré!

Minulý týždeň na mňa mával nejaký malý retard sieťkou na motýle.
Tak som mu sprosto vynadal. Síce v našom jazyku, takže mi nerozumel...
Ale aspoň som si uľavil. Jeho ksicht bol na nezaplatenie.

Toto je najhorší kolonizačný projekt akého som sa kedy účastnil.

Pro Risu bylo zajímavé pozorovat, co všechno Brent ze zámoří přivezl. Od různého zboží nevídané krásy po užitečné nástroje, které hned všichni začali využívat. Každý teď pil ze džbánku pomocí slaměného brčka. Rise to připadalo legrační a říkala jim sosáci, protože ji připomínali čmeláky, jak sosají z květů nektar. Ačkoliv už ji Brent nepřipadal tak namyšlený jako v první chvíli, ještě pořád si od něj dávala odstup. Což jako by ho vybízelo k tomu, aby ji vyhledával. Nejraději s ní mluvil o obchodování a různých jeho nápadech a ona mu ráda jeho nápady vyvracela a dávala rady, jak je vylepšit.