DMD č. 24. pro 24. 4. 2021. Téma: Řasa

Dítě je jako kočka. Najde díru, strčí do ní prst. Vidí stín, zkusí ho chytit. Najde brouka, zkusí ho sníst (jako všechno, co najde, včetně gumičky a háčku od vánoční ozdoby, o kterém jste ani nevěděli, že vám upadl).
Dítě je jako pes. Aspoň to naše. Kdyby mohlo, neustále by si honilo ocas, když to tak hnusně řeknu.
Pro mě, jako matku, je dítě jako řasa spadlá do oka. I když ji vyndáte (nebo vám ji vyndá někdo jiný), pořád o tom víte. 20 % kapacity mozku je neustále zaměřeno na tu jednu bytost. Která si zrovna cpe do pusy ponožku.

Manželé Jírovcovi se poznali na vozovně.
František je chlap jak hora. Miluška měří akorát tolik, aby viděla do okýnka výpravny.
Spojila je láska k dráze, country hudbě a zavařování.
Jsou spolu pětadvacet let, ale pokaždé, když je potkáte, máte dojem, že se právě zamilovali.
„Počkej, nehýbej se!“
Miluška opatrně sejme z Františkovy tváře řasu, nalepí ji na ukazováček a František k ní s úsměvem přiloží vlastní prst.
„Přej si něco!“
Když František o chvíli později prst sundá, řasa je na jeho bříšku.
„Co sis přál?“
„Ať nám o víkendu svítí sluníčko. Jezdíme za sebou. Můžem si dát na Palmovce zmrzlinu.“

Drobné nožky cupitají nocí. Kličkují po nerovné dlažbě pod nohami chodců, až zmizí kdesi v temnu.
Hnědá smrdutá tekutina, která možná byla kdysi vodou, se valí podzemím a krysa běží po úzké římse nad ní. Kameny jsou kluzké, porostlé letitým nánosem slizké černé řasy, krysák však běží jistě. Běžel tudy mnohokrát.
Zanedlouho opět vyběhne na povrch, v místě, kde se páchnoucí voda vlévá do ještě smrdutější řeky.
Pokračuje podél vody ven z města. Na okraji lesa však tentokrát jeho cestu přeruší tichoučký svistot nočních křídel. Silné pařáty ho sevřou a ostrý zobák ukončí jeho pozemskou pouť.

"KVÍK," pronese Pochmurný Kvíkal.

The river wasn't far. The women passed the place for traditional cleansing rituals watched by a statue of a goddess and forded the flow to get to a small structure on one of the islands.
Maddie didn't enjoy the slimy touch of the river flora on her ankles, but the running water meant no emotions - which was good.
The shrine was locked, but Ishanvi plucked a few pieces of reed and stuck them as eyelashes onto a carved face. Then she let couple drops of river water drip onto them like tears.
The door opened with a flash of magic.

Jsou u Kačáku, přírodního rybníku dole pod kopcem na druhé straně od chaty. Kolem i uvnitř vody jsou další chataři, případně stálí obyvatelé lokality.

Holčička má na sobě rukávky, a pro jistotu i kruh kolem pasu. Zrovna se vykoupali a z vody ji vytáhli s tím, že jí musí být zima. Sama to tak necítí, ale jsou jí teprve čtyři.

Nechali ji hrát si v mělkém koutku, kde vyvěrá voda přes kamenné desky, ty jsou důsledkem toho pokryté zelenými vlákny, co jsou hebké a zároveň slizké na dotek. Holčička je fascinována. Maminka se snaží vzpomenout, zda jí vodní řasa neublíží.

Jakkoliv by to do něj asi nikdo neřekl, máloco ho těšilo víc než posezení u vody s rybářským prutem.
Dneska byl ovšem mrzutý. Už tu totiž seděl celé hodiny a pořád nic nechytil.
Náhle se splávek pohnul. Byla to jen vlnka nebo konečně něco zabralo? Mrzutost v mžiku nahradilo nadšené očekávání.
Zasekl. Když začal navíjet, cítil poměrně silný odpor. Macek!
Nakonec se však z vody vynořil jen řasami obalený hrudní pancíř stormtrooperského brnění.
To ho dožralo. Ve vzteku počastoval vzpurné jezero dávkou blesků.
Netrvalo dlouho a na hladinu začaly vyplavávat první ryby břichem nahoru. Když je uviděl, triumfálně se rozchechtal.

Toulám se Českou Kanadou, sestupuji z vrcholku zvaného Řasy. Přicházím k rybníčku, jednomu z mnoha v této krajině. Usednu na břeh. Koupat se nehodlám, na pohled je tam spousta řas a sinic.
Náhle postřehnu přicházet turistku. Ta žena mne zaujme svými výraznými řasami. Přemýšlím, zda je má přirozené či umělé, druhou možnost však záhy zavrhuji. Takové dámy obvykle netráví svůj volný čas v přírodě.
Pozdravíme se, jak se na turisty v liduprázdné krajině sluší, žádnou konverzaci však nezavádím. Vyrazil jsem si užívat přírody, za společenským ruchem bych cestoval někam úplně jinam. Takže se pouze nadále kochám tamní velmi malebnou krajinou.

Lina si vždycky připadala lehce nevhodně, když si štěstí zajišťovala mysteriózními způsoby lidových moudrostí. Byla vychována v racionální domácnosti. Fantazii se meze nekladly, ale pověrčivost neměla u Sternbachů (ani Sternů) místo.
Právě uvažovala o likvidaci kytice ve svém pokoji pro potřeby vědecké metody „má mě rád, nemá mě rád“, nakonec se vrhla k zrcadlu. Byla tam! Dokonale vypadnutá řasa, jako stvořená pro tuto chvíli. Opatrně ji přenesla na prst, otevřela okno a hluboce si přála.
Vídeň se náhle rozhodla přestat produkovat vánek. Lina se zachmuřila.
No co, stejně jsou to jenom babské triky!
Řasa kamsi zahučela. Kytice se roztřásla strachy.

It was breathtaking. Steve didn't know the collective noun for sea turtles, but it ought to be something like magnificence. He walked over to a grinning Tony.

"You're looking smug, even for you."

"Told you my special feed would bring them into the yard."

"Congratulations, you're still a genius."

"The trick is seaweed. They go crazy for it."

"The breeding program will be happy." They had struggled to find enough males, but now they were swarming in.

"Did you know seaweed is an ingredient in milkshake?"

Steve groaned. "Tony. No."

"All the boys-"

Steve kissed him to shut him up.

Turista jede navštívit svého kamaráda v ruské vesnici. U vjezdu do vesnice stojí na silnici hejno hus. Ty jsou odehnány stařenkou křikem „Běžte pryč, vy krávy!“
„Pardon, ale jsou to husy, ne krávy. Proč jim říkáte krávy?“
„Protože to jsou krávy a tečka!“
Chlapík si poznamenal, že se na to kamaráda má zeptat, a jel dál.
Když dorazil, sedli si s kamarádem k čaji a na stole stála krabice bonbonů se zarážejícím názvem – „Ptačí mléko“.
„To mi neříkej, že vy tady dojíte husy!“
Dlouho se mu muselo vysvětlovat, že Rusové milují původně polské bonbóny vyrobené z řasy agar „ptačí mléko“.