Keltská mytologie

Vlak zastavil uprostřed země nikoho. Strhla se vánice.

„Konec světa,“ prohlásila elegantní žena a pohladila kočku, jež se jí ovíjela kolem krku jako živoucí límec.
„Představoval jsem si ho jinak,“ podotkl válečný veterán. Protézou na místě pravačky zamyšleně zaťukal na okenní rám.
„Míň osobní?“ řekl mohutný topič, který se hodiny snažil údery kladiva přivést soukolí k rozumu.
Ve vedlejším kupé seděl pod dohledem přísného jednookého generála slepý mladík obviněný z vraždy.
V dalším spočíval jeho mrtvý bratr, jemuž právě muž s jedinečným knírkem vytáhl z hrudi…
„Le gui, podivuhodná zbraň.“
„Jmelí?“ užasla jeho bledá pomocnice.
„Exactement, mademoiselle Sigyn,“ odvětil Cernunnos.

Bděly jsme nad touto krajinou, chránily jsme její obyvatele, staraly se o lesy i zvěř v nich. Přirostl nám k srdci tenhle kout světa, od dávných dob jsme nad ním držely ochrannou ruku. Badb, Medb a Mórrigna vedly bojovníky do válek, vítězství s nimi slavila Andraste. Arianrhod radila druidům a řídila osudy všech. Nad ohněm ve všech obydlích bděla Belisama. V podobě mladé či staré ženy učila moudrosti Ceridwen. Rhiannon pomáhala ženám a neprávem obviněným. Všechna tahle jména jsou zapomenuty, protože království Keltů patří lidem se znamením kříže. A v mlze osudu se ztrácí i moje kdysi mocné jméno. Epona.