DMD č. 12. pro 12. 4. 2021. Téma: Zázrak moderní techniky

"And you can look up anything you like." Steve exhaled. "But yeah, it's mainly a phone." He looked around the hut. "What else?"

"Steve..." Bucky smiled carefully, as he always did these days.

"The fridge is pretty much the same as what we're used to. Uh..." He picked up an e-reader and held it up, enthusiastically. "Oh, you'll like this - remember how I used to whine about running out of books?"

"It contains every book in the world?"

Steve froze.

"You're very sweet, but-"

"You've been here a while." Steve sighed, but Bucky walked closer, grinning.

"Tell me more, anyway."

Mělo to fungovat.
Byla to jeho práce, znal ji, dělal ji tisíckrát.
Ale tentokrát to nefungovalo.
Vraceli se s prázdnou.
Na naprosto nehorázný návrh odpovídá důvěrou.
Místo řečí hozená síť.
A ono to zafunguje.

Mělo to fungovat.
Tu techniku znali, viděli Ho to dělat už tolikrát.
Ale jim to nefungovalo.
Vraceli se s nepořízenou.
Na naprosto logickou otázku neumí nedověra odpovědět.
A tak musí promluvit Mistr.
Najednou to funguje.

Zajímalo ho, jestli to bude fungovat.
Teď, když už se neměli na koho jiného spolehnout.
A ono to fungovalo.
Už nikdy se nevrátí s prázdnou.
Protože víra živená Duchem nezůstane planá.

„Za deset minut máte audienci s Jamesem Wattem, výsosti,“ připomenul Černá zmije.
To jméno zjevně princi regentovi nebylo nikterak povědomé. „To je ten, co napráskal Francouzům u Waterloo?“
„Nikoliv, pane. Vědec a vynálezce. Mimo jiné udělal z parního stroje skutečný zázrak současné techniky.“
„Ach tak,“ protáhl zklamaně princ Jiří. „Doufal jsem by mohlo jít o někoho zábavného. Jako třeba před týdnem ten žonglér, co odpaloval ohňostroje.“
„To byl anarchistický bombový útok, pane,“ vysvětlil Černá zmije. „ale na zítřek vám mohu připravit návštěvu svého negramotného podržtašky Baldricka. Ten člověk je doslova chodící bleší cirkus a svým intelektem vás jistě zcela ohromí.“

V hotelu, který hostí účastníky letošních olympijských her, zasahovala dnes večer jednotka sloních hasičů.
Zavolal je kolemjdoucí, který si povšiml rudé, mihotavé záře v několika oknech.

Sloni přispěchali na pomoc, naplnili choboty vodou a vtrhli do hotelu, přičemž rozbili několik porcelánových váz. Záhy však zjistili, že není co hasit. Inkriminované pokoje patřily plameňáčím gymnastkám, které na poslední chvíli trénovaly své sestavy.

„Měli by si do hotelu pořídit požární hlásiče, to bychom už dopředu tušili, že jde o planý poplach,“ zlobil se velitel jednotky. „Na druhou stranu, dokonalá moderní technika by nás úplně připravila o pohled na dokonalou techniku moderních gymnastek.“

“Konečně, mé životní dílo je dovršeno!”
Muž v laboratorním plášti držel v ruce křivuli s našedlým práškem uvnitř.
“Hleďte!” obrátil se na laboratorní asistenty. “Instantní vejce v prášku!”
Obratně do křivule přilil vodu. Ozvalo se tichounké “Ping”. V křivuli zabublalo a potom se z pěny vylouplo vejce, velké asi jako slepičí.
“Nobelova cena mě nemine!” jásal profesor.
Vtom se ozvalo druhé “Ping” následované praskotem skla. To už bylo vejce jako pštrosí. Potom to nevydržel stůl a následně už se vejce dralo stropem do druhého patra.

Profesor se hrabal z trosek s úsměvem - až postaví školu novou, pojmenují ji po něm.

"Co to je?" zeptala se Jirvia se slámovýmy vlasy. Bylo jí devět a sotva vyšla z města. Držela zvláští alchymistickou ampuli, která se na vrchu mačkala.

"To je Střikopliv nebo Roz střikovač, zahání to vyšší přízraky." Radí strýc z kupecké gildy. " Jen buťď opatrná... ne ni to na lidi. "

"To je hloupost. Přízraky jsou báchorky, je to jen voda s cukrem za mince z kapsy. " řekla Jirviina sestra Frelia.

" Jo? Já s jednim přízrakem žiji, vyskouším to... " namířila ampuli na obličej své otravnice a zmáčkla.

" Ne to nesmíš ... " řekl pozdě stríc.
" áá pomoc... bolí... " řvala. " Seženeme svěcenou vodu " řekl strýc.

Pozdní rodinný dýchánek se vyvíjel standardně. Již překonali prvotní rozruch vyvolaný představením čajových sáčků, dosud žhavé novinky, jež se setkala s rozpačitými ohlasy – „Já na ty novoty nejsem, od mala svařuju listí a nikdy jsem si nestěžovala!“, přišel tedy čas na rozmluvy o perspektivních mladých mužích.
„Ten chlapec se mi líbí,“ řekla tetička.
„Ten ne,“ dodala vzápětí, když si všimla, že Karolina získala nádech naděje. „Ten tvůj, děvče. Má hlavu trochu v oblacích, ale vypadá solidně. A s tou němčinou taky něco uděláme.“
Judita se nemohla rozhodnout, jestli si tetino požehnání dá líbit. Vždycky toužila po rebelství. Musí něco vymyslet...

"...nejnovější model. Sontarané by vraždili, aby... Přesněji řečeno Sontarané vraždili, aby se k ní dostali! Ovšem," prodejce couvne při spatření nesouhlasného pohledu zákazníka, "kvůli čemu oni by nevraždili, rošťáci."
Zákazník se pochybovačně dívá na multifunkční zbraň před sebou a vráska mezi jeho obočím nabírá na intenzitě.
"Tohle je všechno, co máte?" přejede očima plně zaskládaný pult, který by vystačil k podrobení jedné či dvou civilizací. Zbraně, bezpečnostní zařízení i udělátka ke kompenzaci krize středního věku.
"Nic lepšího neseženete," krčí rameny prodejce. Přetížený pult zapraská. Rychle se sehne a přiloží k jeho noze šroubovák, který docela tiše zabzučí.
"Ideální," vydechne Doktor.

Jenovéfa se připojuje k videohovoru. Právě probíhá rodičovská třídní schůzka distanční formou. Pankrác též přilézá do záběru. Ať paní učitelka vidí, že jsou normální rodina, kde otec též funguje. Vše probíhá hladce, rodiče se o Zdiradovi nedozvídají žádný zádrhel, o průšvizích ani nemluvě.
Hovor skončil, Pankrác je, stejně jako Jenovéfa, spokojen. Přesto má smíšené pocity. Je dobře, že máme supermoderní techniku pro alternativní výuku za pandemie. Avšak dělá se mu zle z představy, že by se takováto komunikace měla stát normou.
Snad se ta situace znormalizuje a na příští, anebo aspoň přespříští třídní schůzku už půjde on či Jenovéfa osobně.

K senzaci došlo na ptačích akrobatických závodech, když zvítězil handicapový čáp s bionickými křídly. Čáp, který kvůli své těžkopádnosti obsazoval vždy poslední pozice, neskrýval své nadšení a sršel chválou na svá nová křídla, která jsou propojena s jeho nervovým systémem.

“Víte po mé nehodě jsem si myslel, že už nikdy létat nebudu, ale tenhle zázrak moderní techniky dělá snad ještě víc než by sem si mohl přát.”

O poznání menší nadšení projevoval dosavadní král disciplíny kolibřík.

“Už teď spalujeme cukr přímo ve svalstvu, aby jsme udrželi krok s technikou. Ale tyhle křídla vyrobené z ultralehkého karbonu poskytují absolutně nepřijatelné zvýhodnění!”