DMD č. 19. pro 19. 4. 2021. Téma: Síly v pozadí

„Jak to sedíš! Vždyť z toho koštěte spadneš!“ řvala Rose na bratra, který se vznášel metr a půl nad zemí, v očích děs.
„Tati, on se to snad nikdy nenaučí,“ stěžovala si Ronovi a ten jí musel dát za pravdu.
Hugo na koštěti seděl jak pytel brambor. Na rozdíl od Rose, která zdědila nejen Weasleyovskou podobu, rusé vlasy a pihy, i nadání a létala dříve než běhala, Hugo byl po Hermioně, volný čas trávil raději v knihách než na hřišti.

Když chlapec přistál, Ron si ho vzal stranou: „nedrž se tak křečovitě, soustřeď více síly do stehen a do zadnice.“

Sara zatlačila do dveří, ale ty nepovolily ani o kousek. Zkusila to znovu, opět bez výsledku.
„Paull a ostatní museli jít jiným vchodem,“ zavrčela tiše. „Tady je to zaseklý.“
„Mám to zkusit?“ zeptal se Amias dobromyslně, ale Sařin pohled ho spolehlivě umlčel.
Třetí náraz už dveře nevydržely. Na druhé straně se ozvala tupá rána a další zvuk, který Amias prve nedokázal zařadit, ale jak se později ukázalo, šlo o ‚bezvědomé tělo sesunující se na podlahu‘.
„Připomeň mi, ať si na tebe a dveře dávám pozor.“
„Kdybys ho místo keců radši svázal,“ ušklíbla se Sara. „Musíme jít, vzadu určitě budou posily.“

Bordel.
V Ulici světel.
A v bordelu mladý světlovlasý pán, který svým vzhledem láká nekalé živly.

"A věděl jste, mladý pane, že v pozadí se vám mohou shromažďovat temné síly, které útočí skrz střeva na vaše khi "? zašeptá mu vábný hlas přímo do ucha. "Doporučuji očistný rituál, vy, já a tady můj krásný, dlouhý, nefritový... "

"Kryju ti záda, Aleku", zavrčí zčistajasna odněkud Seregil a stoupne si přímo za něj.

"Jsi taky moje síla v pozadí"? zachichotá se Alek. A zčervená. "Tedy... v zádech. Přítel v zádech. V pozadí. Tedy ten... přítel, co mi kryje záda".

Opilý
je roztomilý.
Ach, Stvořiteli.

"Slyšela jsi, že nikdy nikdo nemluvil s nikým, kdo přímo mluvil s panem Hashimotem?"
"Fakt? Zřejmě bych k němu měla být slušnější," zatvářila se Mazlík kajícně.
"Dokonce se mě ptal, zda si přeji přímou dopisní omluvu od prezidenta naší republiky," kroutil jsem nevěřícně hlavou.
"Chceš snad říct, že se ti vážně omluví český prezident?" otevřela sestra nevěřícně oči.
"Premiér taky. Navíc oba obdržíme doživotní rentu za způsobenou psychickou újmu," zasmál jsem se.
Při slovech doživotní se i Mazlíkovi zaleskly v očích pobavené jiskřičky. "Netušila jsem, že mají prsty vážně všude. Pamatuješ si, jak jsme si bláhově mysleli, jak jsme tajní?

Na pozadí temné oblohy se tyčily majestátní vrcholky hor ozářené měsíčním svitem. Nebylo zatěžko uvěřit zkazkám o tajuplných tvorech, rozmarech počasí a dalších strázních stezky, která skrze ně vede.
Nebyla ale jiná cesta
Poutník, který po ní kráčel, byl neméně majestátního vzezření, i když svou mohutnou postavu skrýval vlněným pláštěm a tvář širokým kloboukem. V této době a na takovém místě nebylo radno dávat se všanc silám, které člověka obklopovaly.
"Inu," pomyslel si. "Takové místo a taková doba není nikdy a nikde."
Kráčel podivuhodně tiše. Za sebou nechával spletené intriky příběhu, který navždy opouštěl, a před ním čekal průsmyk Elskardeg...

Sybila věděla, že má dar zřít věci budoucí, že je jejím osudem být velkou prorokyní a vidět město veliké... tedy... něco podobného určitě. Jakkoli ale uvnitř cítila, že věštění má v krvi, pomáhala si čas od času jinak. Někdo by to nazval fetováním, ona tomu říkala pěstování mediální mikroflóry.

Čekala ji ředitelská inspekce. Potřebovala se vyklidnit, zažít nirvánu, nabudit třetí oko!
Možná jsem to přehnala, říkala si, když se kolem ní reality skládaly do tvaru papírového jeřába.

Ráno se vzbudila ještě veselá, možná až moc. Dozvuky včerejška jí kalily mysl.
Toho dne zazněla věštba, kterou si vyčítala do konce života.

Neprostupná temnota halila Trevora jako oceán nicoty, jedinou ochranou proti šílenství bylo pohasínající světlo kapesní baterky. Zběsile klopýtal vlhkou chodbou s jedinou myšlenkou, dostat se za každou cenu z toho labyrintu hrůzy.
V dálce za sebou uslyšel neúnavné kroky svých obludných pronásledovatelů. Věděl, že ta gargantuovská noční můra, ani její nohsledi ho nenechají odejít, přesto to musel zkusit. Východ už nemohl být daleko.

Na vlhkém kameni mu uklouzla noha a ztratil rovnováhu. Baterka mu vypadla z ruky a roztříštila se o kámen. Několikrát problikla a zhasla nadobro.
Chodbu zalila černá prázdnota a jeho mysl sevřely spáry nadpozemského teroru. Přicházel konec.

Cesta do Srbska je vlakem krátká, ale krásná. Berounka za okny poklidně plyne.
"Promiň, Matěji, myslela jsem, že tentokrát to půjde podle protokolu."
Pohladí ji po rameni, neřekne nic. Jsou v tom spolu, jako vždycky.

Dojdou k bunkru, najdou kapličku a vloží do ní předpřipravený vzkaz.
Prosím pomoc! Druh v ohrožení. Síly v pozadí, nevěřit nikomu!!! Kontakt o půlnoci, soutok.
Veronika s těžkým srdcem vytáhne z peněženky stříbrnou šupinu, zlomí ji a vloží do obálky ke vzkazu.

"Myslíš, že přijde?"
"Nemám ponětí. Jediné, co můžeme dělat, je čekat."
"A když nepřijde?"
"Osvobodím Karla a Česťu. Utečou."
"A my?"
"Promiň, Matěji."

Nakonec ten duch mohl chodit i na sluníčko, jenže když měl stín okolo sebe i v pozadí, byl rychlejší, silnější a tak dál. Zajímavý bylo, že ten vrták z minulýho dílu v tom podzemí pořád stál. A ten duch v něm mohl jezdit a mohl s tím vrtákem vrtat, kamkoliv chtěl, a mohl se provrtat do jinýho sklepa a ten dotyčný, ke komu se provrtal, to měl docela blbý. A bylo zajímavý, že se s tím vrtákem mohl dovrtat až k jádru Země, ale musel se hned odvrtat pryč, protože jinak by se tam roztavil a bylo by po něm.

Toho roku očekával Brumbál příchod prvních ročníků s opravdovým napětím. Jednak do školy nastupoval Harry Potter, kterého chytře ukryl v tuctové mudlovské rodině, jednak měly přijet dívky z Elevendays, a to hned čtyři.
Brumbála vždycky bavilo tahat za nitky a sám nebýt viděn, být tajemným hybatelem v pozadí, který ovlivňuje víc, než ostatní čekají. S tím Elevendays mu to ale nevycházelo. Na Aliu totiž nefungoval ani jeho šarm ani osvědčené manipulativní techniky, takže měl dlouhodobě až katastrofální nedostatek informací.
Kdo byly ony tři dívky, které přijedou s tou, o níž věděl?
Navíc ta malá Finka určitě není tak docela Finka!