DMD č. 19. pro 19. 4. 2021. Téma: Síly v pozadí

Kdyby byl Geralt paranoidní, myslel by si, že do jeho života zasahuje nějaká vyšší síla.

Poprvé Jaskiera potkal před mnoha lety. Bard byl otravný, upovídaný a dotěrný.

Geralt si ho okamžitě oblíbil.

Od toho okamžiku se jejich cesty rozcházely a scházely. Dokonce i když byl Geralt na Jaskiera hnusný, Jaskier měl vždy připravenou písničku a úsměv na rtech.

"Jak to, že se pořád potkáváme?" zeptal se konečně Geralt.

Jaskier se zatvářil kajícně. "Vesemir mi posílá zprávy, kam se chystáš příště. Nechce, abys zůstal sám," dodal.

K Jaskierově překvapení se Geralt usmál. "Dobrý nápad," prohlásil a přitáhl svého přítele k sobě.

Zastavuji déšť.

Jsem jen já a strom. Děvčátko zabalené v plášti na mokré zemi.
Nechci, Bože, nechci, ale natahuji ruce ke kmeni. Dotknu se jej nechráněnou dlaní.
Jeho vědomí zaútočí, zkřivené nenávistí. Zakolísám, ale necouvnu.

Zemřeš, starý příteli.
S výdechem do stromu pouštím inferno. Mokré dřevo zasyčí, ale plameny obejmou kmen, šplhají do koruny. S Markétou jsme chráněné v ohnivém vejci.
Krmím žár magií vyřezanou z jeho kostí. Dub ubývá.

Náhle zpoza jeho temnoty zavane listí a pižmo. Síla, schovaná jak ruka za zády, mě překvapí, přehltí...
Zemřeš, stará přítelkyně.
Listoví syčí, ochrana padá, plamen vyšlehne a má moc... dochází?

Rozednívalo se. Mladý spisovatel stál na břehu řeky, za zády převis pod kterým se před víc jak rokem probudila Marie. Stejné místo, na kterém ji předevčírem našli v bezvědomí.
“Mezi dnem a nocí, vědomím a nevědomím, bděním a sněním, tam se stírají hranice mezi světy,” sdělila mu v nemocnici Múzy sestřička Smíření. “Tam se probouzejí síly působící v pozadí, skryté za skutečností.”
Sundal si boty, vyhrnul si kalhoty a vstoupil do řeky, jak mu velel instinkt. Studená voda mu sahala po kolena. Zavřel oči.
“Dostanu ji zpátky," procedil mezi zuby. "I kdybych si pro ni měl dojít.”
Výdech, nádech… Tma.

Hermiona zavřela oči a velmi nehermionovsky se modlila v sílu, která jí na pozadí téhle šlamastyky pomůže ustát následující s pevnýma nohama.
„Rone,“ hlesla. „Rone, poslouchej mě.“
Otočil se k ní s tázavým pohledem.
„Na ty Velikonoce nemůžu jet. Nechci, já...“ Nedokázala pokračovat.
„Hermiono, zvládli jsme toho spolu tolik, děti...“ řekl najednou Ron.
„Já vím,“ zašeptala a polykala slzy.
Rozhostilo se mezi nimi husté ticho. Hodiny krájely čas.
„Bude lepší, když na pár dní odjedu z Londýna. Děti můžeš vzít k vašim, tolik se těší,“ rozhodla nakonec Hermiona.
Ron přikývl a cítil, jak se mu v hrudi rozpíná kovová bolest.

Saša ztěžka dosedl na gauč, aby se vzápětí zase vymrštil, přičemž vylil ze sklenice trochu coly na koberec.
„Doprdele, kdo tady nechal zuby?!"
„Ty jsou od sousedky, co bydlí pod náma," vysvětlil Ivan. „Prohlásila, že na pití rumu je nepotřebuje a hodila je do skleničky. A když se nám ji konečně podařilo vyhodit, tak je tady zapomněla."
„A jak se z tý skleničky dostaly sem?" nechápal Saša.
„No, Lynda si vzpomněla na tu scénu z Knoflíkářů a chtěla to vyzkoušet."
Saša pohlédl na uštípané knoflíky na původně vínové sedačce a prohlásil: „No co, stejně už jsme chtěli ten gauč vyhodit."

“Blackaddere! Blackaddere!”
Povyk prince George se nesl palácem. Edmund Blackadder se zhluboka nadechl a vstoupil do princovy ložnice.
Princ byl rozjařen.
“Kalhoty, Edmunde!”
“Vidím,” podotkl Edmund. A byla to pravda - princ skutečně měl oblečené kalhoty. Potud v pořádku.
“Narodil jsem se, abych určoval módní trendy,” prohlásil princ.
“Shodněme se, že jste se narodil, výsosti,” odpověděl Blackadder.
“Takhle budou kalhoty nosit všichni, Blackaddere.”
“Jistě. Jakmile všichni podlehnou náhlému davovému šílenství.”
Princ George sklapl.
Blackadder se zlehka uklonil.
“Pokud si je ráčíte sundat, výsosti, osobně bych vám kalhoty obrátil na správnou stranu. Přece jen, nošeny takto vás musejí na pozadí poněkud... táhnout.”

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či do dediny nezájdeme. Tam sa ti teraz dejú veľké veci. Chlapi z dediny začali športovať. A my by sme tiež mali.
- Starý môj, a to chceš vážne také kreposti robiť? Nestačilo ti, ako nás predseda na štvrbob presviedčal. Na aký šport sa to dal teraz?
- Na kanoistiku. Ale Pištík môj, vari si nepočul, prečo sa športuje? To sa ti Anča s krčmárovou ženou tak rozhodli, že všetci musia športovať.
- Jaj, starý môj, tak tým dvom, to ani my nemôžeme odporovať.

"Dělám si o vás starosti, seržante. Trávíte u té vaší tabule příliš mnoho času."
Nástěnka byla pokrytá fotkami, výstřižky z časopisů a novin, papírky, špendlíky a šňůrkami, které vše spojovali do jednoho velkého chaosu. Uprostřed jediná fotka osoby s úsměvem.
"Inspektore, nikdo to nechápe! Ona je uprostřed všeho, šedá eminence v pozadí, ta, která tahá za nitky!"
"Jistě to trochu přeháníte..."
"A jak vysvětlíte ten počet úmrtí na tak malém území? Jak to, že u toho vždy je, a zapojuje se do vyšetřování?"
"Taková starší dáma-"
"Buď je sériový vrah nebo anděl smrti! Mám důkazy! Jessica Fletcherová je za vším!"

Vidím plynoucí řeku jako přes sebe překrytá filmová políčka. Všechno kolem mě se odehrává zároveň a já jsem toho součástí. Slyším koketní cupitání střevíčků na kočičích hlavách. Nesměle zašeptané "miluji tě" pod kaštanem na parkánu. Rozpustilý tanec v mléčném světle pouliční lampy. Usedavý pláč na rameni. Propletené prsty navzájem si souzených duší. Sotva znatelné pohyby nového života v matčině lůně. Ve své mysli se rozbíhám kupředu a vidím okamžiky, které teprve přijdou. Drobné prstíky neklidně se chvějící v otcovské dlani. Rozesmáté dětské oči. Zmrzlinu na chodníku. V pozadí toho všeho pracuje neúnavná síla, která nás jednoho dne semele na prach.

Napadlo vám niekedy, prečo kaktus nepopichá sám seba?
To riziko naozaj existuje! Nové areoly vyrastajú z rovnakého miesta, z rastového vrcholu, kde sú natlačené vedľa seba. Na svet ich vytláčajú sily rastu, deliacich sa buniek a rozpínajúcich sa pletív, ktorým nič neodolá. Stačí, aby zväzok tŕňov narástol v nesprávnej chvíli...
Preto treba rastu venovať náležitú pozornosť.
Ako prvý vždy vyrastie prostredný tŕň zahnutý nadol, aby nezranil krehkú dužinu.
Potom bočné tŕne. Sú oveľa tenšie, aby sa dokázali samy ohnúť a rozpliesť, keď sa zachytia.
A napokon všetky ostatné, keď sa uvoľní miesto.
Rastový vrchol to má všetko na milimetre spočítané.