MASH

„Hošííí...“ úpěl Henry. Přešlápl z jedné nohy na druhou. „Tohle není legrační.“
B.J. se snažil nedýchat nosem. Chytala ho škytavka. „Já ti nevím, Henry... trochu to legrační je. Co říkáš, Hawkeye?“
Hawkeye se kousal do rtu, aby se nesmál moc hlasitě. To by narušilo vážnost okamžiku.
„Proč si nezajdete do křoví, pane?“ zeptal se Radar, náhodou procházeje kolem.
„Miny,“ Henry mu připomněl.
Konečně slyšeli zevnitř kýžené: „Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha Svatého… amen.“ Plachta se odtáhla, Otec Mulcahy vystoupil do denního světla a zhluboka se nadechl.
Henry téměř roztál úlevou. „Otče... nemohl byste příště zpovídat... třeba ve sprchách?“

„Co se tu poflakujete?“ prskal na vesničany, kteří přivezli do tábora čerstvou zeleninu.
„Slídíte, co? Táhněte, odkud jste přišli!“ dostával se do ráže, když si ho ti dobří muži mlčky měřili pohledem.
„Franku, tihle jsou na naší straně,“ snažil se vysvětlit Hawkey.
„A jsou tu doma,“ doplnil B.J. „To my bychom měli táhnout…“
„Tsss. Co když jsou to špióni?“ měl Frank jeden ze svých paranoidních záchvatů. „Já jim nevěřím. Vypadají všichni stejně. Jsou malí, oškliví a neumí anglicky!“
Hawkey s B.J.em zavrtěli hlavami.
„Zato ty jsi velký a ošklivý. Kdybys neuměl anglicky, všichni by si oddechli, že tě nemusí poslouchat…“

„Och, Franku. Cítíš?“
„De. Báb rýbu. Decítíb dic-“
„Naše duše, Franku,“ Margaret se horoucně rozplývala, zírajíce na dekadentního Bogarta na promítacím plátně.
„Trochu šibrá-“
„Och, Franku,“ Margaret mu skočila do řeči, než stihl pronést něco opravdu stupidního. „Naše duše souzvučí. Harmonizují... Splývají.“
Sestra Owensová, již Hawkeye držel kolem pasu, se na něj zaculila. „Proč ty mně neřekneš nic romantického?“
Hawkeye se naklonil blíž a nonšalantně ji políbil na tvář. „Já raději splývám... takříkajíc biblicky.“
Z řady za nimi se ozvalo zakuckání. Obrátili se.
Owensová Hawkeye potměšile šťouchla do žeber. „Teď’s tomu dal. Nevěděla jsem, že se Otec Mulcahy umí červenat.“

U kavalerie se Sherman naučil potrpět si na dekorum.
Prohlédl si jednotku nastoupenou před ním. Pierce a Hunnicutt se dobelhali v keckách a barevných županech. Klinger vedle nich v pozoru mužně vypínal hruď obepnutou karmínovými koktejlkami.
Ten největší šašek stál před nimi a salutoval, div nedostal křeče. „Užijte si dovolenou, pane! Osobně dohlédnu, aby ve vaší nepřítomnosti všechny aktivity v táboře probíhaly dle řádu, pane!“
Sherman pohlédl Majoru Franku Burnsovi do očí a bylo mu jasné, že až se vrátí, najde místo nemocnice čoudící kráter. Ale, upřímně, po měsících v tomhle cirkuse mu za to ten týden v Tokiu stál.

Je ráno. Sem utahaný jak kotě. Bolí mě záda a za několik hodin spánku bych vraždil.
Jdu do Bažiny užít si zaslouženého odpočinku. Pokládám hlavu na polštář a těším se aspoň na chvilku klidu. Už skoro spím. Bože, to je nádhera! Ano, přesně tohle sem potřeboval.
Ale ne, to ne, to přece neni možný. Ne, nikam nejdu. No, opakovat si to můžu, ale než si to pro sebe dořeknu, už mám na nohou boty a jdu směr sál. Neboť už zase jsou tu sanitky a vrtulníky. Ach, není nad dlouhou práci přes den, aby završila dlouhou práci přes noc. Sakra!

Tři roky. Tři dlouhé roky otce neviděl. Bude to zvláštní se najednou vrátit. Ale vrátí se rád. Jen, přátelé mu budou chybět. BJ, plukovník Potter, Margaret, Klinger a jeho převleky. Radar. Bude toho hodně, na co bude vzpomínat rád. Ale také spousta, na kterou by nejradši zapomněl. Mladí kluci, jenž mu umřeli pod rukama.
Čeho je víc, toho hezkého nebo toho špatného? To špatné, zdá se, vyhrává.
Spusťte oponu, divadlo končí. Odjezd. Nechává tu část svého srdce A tu další u modrých očí.
* * *
Po letech...
"Hawkey?"
"Ano, Francisi?"
"Ale nic, já jen..."
"Já taky."
Dva vřelé úsměvy na zamilovaných tvářích...

Bylo to ráno jako každé jiné, když se najednou táborem začal ozývat nehorázný jekot.
"Zabij to, tak už to, sakra, zabij!" vřeští Hawkeye.
"Já se snažím," brání se BJ a snaží se tvora umlátit golfovou holí.
"Tak a je to. Už si spokojený?"
"Je to mrtvý?"
"Jo, je to mrtvý. Už můžu jít zase spát?"
"A je to dost mrtvý?"
"Jistě, že je to dost mrtvý."
"Jsi si jistý?"
"Ano, Hawkeye, jsem si jistý. A teď už slez z té skříně a jdi ještě spát!"
"No jo, no jo. Děláš, jako by ses sám ničeho nebál."
"No, rozhodně ne hadů."

Když Frank Burns přebral velení nad MASH 4077, jako první zakázal hazardní hry.
Jako druhé zakázal požívání alkoholu – čímž si, nic netušíce, znepřátelil svého jediného spojence v táboře. Pokusil se odvolat na vojenský řád, narazil však na odpor zdravého rozumu.
V Bažině se ten večer konala slezina, na níž se osazenstvo povzbudilo ginem a sázelo, jestli se Frank pokusí jako další zakázat sex.
„To neudělá!“ nechala se slyšet značně podnapilá Margaret. „To bychom už nemohli spolu pod dekou vyplňovat dotazníky.“
„Vyplňovat dotazníky?“ zeptal se pobaveně Hawkeye.
Trapper vážně přikývl. „Tak se tomu správně říká podle MacArthurovi příručky přípustných vojenských eufemizmů.“

Bylo to úžasné. Po dlouhých týdnech vzájemného dobývání spolu konečně leželi v posteli. Milovali se. Pro oba to s mužem bylo poprvé, ale pro Francise to byla úplná premiéra. Bylo to něžné a fantastické, vášnivé polibky, lehounká pohlazení i tvrdší stisknutí. Jejich vyvrcholení bylo takřka současné, prudké, plné emocí.
Když se oba trochu uklidnili, vzájemně se objímali a takto v objetí společně usínali těšíce se na společné zítřky.
* * *
"Bene, vstávej chlapče, je ráno," ozval se zpoza dveří Pierce senior.
"Co, co...?" Hawkeye se s trhnutím probudil. Byl dezorientovaný. Ale nejhorší bylo, že byl pod dekou sám.
Chtělo se mu brečet...

Na počátku – ne tom počátečném Počátku, na Johnově počátku – bylo setkání očí.
Následovalo setkání myslí. Setkání rukou. Ne potřesení (to bylo dávno předtím, bezvýznamné, opomenuté, jen ze slušnosti), nýbrž teplo dlaně a stisk prstů. Mně můžeš věřit, já jsem doktor.
John důvěřoval, tudíž přišla další setkání, úst, těl a... duší.
Přesto bude dnes sloužit mši.
Podíval se do zrcadla a napravil si štolu. Najednou nebyl Dago Red, nebyl ani John Patrick – zůstal jenom Otec Mulcahy.
Kompartmentalizace matkou hříchu.
Vzal do ruky zpěvník a úmyslně zapomněl, že kdy zapochyboval o existenci boží milosti a svěřil se do citelně přítomné lásky člověka.