Netuším co to je (originální)

Prázdniny jsou již minulostí, přesto každý večer nemohu zapomenout na troubení lesního rohu. Ve své hlavě ho slyším zcela zřetelně.
Se začátkem školního roku se mi pojí volba kroužků stejně těsně jako známky s výukou. Škoda, že nemáme čtecí kroužek. Ten by byl mou jasnou volbou. Váhám mezi atletikou a sportovní gymnastikou. V běhu nemám soupeře. Možná proto je gymnastika větší výzvou. Asi se poradím s nejlepšími přáteli: Alenkou, Bětkou a Carolosem. Mluvím s nimi vždycky, když jsem o samotě.
Modroočko, prober se a přestaň snít. Náhle se ocitám ve školní lavici a místo sportu mě čeká nanejvýš mentální gymnastika.

Praskání táboráku jako by přehlušil hlas lesního rohu. Zvuk k nám sice doléhal z dálky, ale přesto to bylo to jediné, co jsme v tu chvíli vnímaly. Zapomněli jsme na hořící oheň a naše smysly se zaměřily jen na troubení, které k nám doléhalo po vodní hladině. Byla půlnoc. Okamžik, kdy jeden den přechází v druhý. Kdosi na druhé straně nám připomínal, že začíná nový den.
"Už trouběji!" pronesl někdo u ohně a my jsme věděli, ze musíme jít spát.
Prázdniny už se chýlily ke konci a moje touha uchovat vzácný okamžik navždy mě přivedla k myšlence začít psát deník.

Ženu se však nevím kam Již nejde vystoupit Všechno rychle ubíhá Záchranná brzda je utržená Jízda již nejde zastavit a nejde ani vystoupit Rozsypaný vagón Rozsypaný vlak Rozsypaný život Zbývají jen vteřiny Ten kdo dřív pomáhal nehoráznou daň si vzal
Brčko Piko Papírek Koule Už nepomáhají jen hlasy v mé hlavě na mě volají Vyskoč ven a všem to nandej Nejde skončit ani jít dál To on mě ovládá a za mou páčku si tahá Nic nedává smysl Chci vrátit čas Vzít si pilulku která vše jak zmizík vymaže Čas nejde vzít zpátky Kdo mě zachrání kdo za mě vyplatí