DMD č. 1. pro 1. 4. 2023. Téma: Už troubějí

The dog tags on his rearview mirror clinked when he shut the door and his hands caressed the steering wheel as an old lover. He turned the key in the ignition and put the stick in reverse. He's drove this car far and wide across the continent. Yet today it was different.
He stopped in front of a familiar house, checked the time - perfect - and honked the horn.
When his nephews came barging out, he was standing on the sidewalk.
He tossed the car keys to the older one.
"Happy 16th, Philip. Treat her well for me."
The youngster frowned.

Usedla na židli ve světlé uniformní konferenční místnosti, jakých bylo v múzovém světě plno. Ostatní úředníci a úřednice z jejího oboru si posedali kolem.
“Tušíš, proč tu jsme?” zeptala se šeptem vedle sedící kolegyně.
“Asi se to týká toho skandálu s Múzou a mladým spisovatelem. Porušuje to múzové zásady. Vedení troubí na poplach, prý mobilizují celá oddělení a chtějí vymazat všechny zmínky o těch dvou.”
“Opravdu? A co se s nimi stane?” zeptala se a pečlivě neutrálním tónem.
“Těžko říct, ale vedení jistě ví, co dělá,” odvětila kolegyně.
“Ano, to jistě ano.” Přikývla s mnohem větším přesvědčením, než jaké cítila.

Dlouhý a požehnaný byl tvůj život.
Tvé dílo jest vidět na každém kroku.
A teď když skončil ten čas...

Co počne si národ bez tebe?
Co počnu si bez tebe já?

Na pět set světlonošů svítí na tvou poslední pouť.
Třicet zbrojnošů nese tě na márách.
Za tebou, na koni nesu se já, nohy by mne neunesly.

Mrazivé ticho rozrazil cinkot zvonů,
co jen jich tvoje město má.
Ten úděsný hluk rve mi duši z těla.

A tvá duše vstupuje v Království nebeské,
andělské trouby už troubějí tobě na uvítanou.

Buď s Bohem můj císaři.
Buď s Bohem, muži můj.

Vyzvánění mobilu.
„Vstávej, Kowalski! Máme výjezd. Hoď sebou."

Tak toto bude vážné, samotný šéf by ji tohle jindy nevolal.

Rychle se převlékla, skočila do "fáfi" a vyrazila na stanici. Město stále ještě tvrdě spalo.

„Tak jak jsi se vyspala kočičko?" přivítal ji Alex přátelským poplácáním po rameni. Spustil houkačky služební Octavie a vyrazili.
Ihned se jí vybavila vzpomínka na dědu. „Už troubějí," povídal ji jako malé, když slyšeli houkání policejních aut nebo i sanitek. „Copak myslíš, že se stalo Ellie?" povídali si spolu smyšlené příběhy plné pohádkových bytostí a záchrany světa.
A když byla ještě menší, „táta, táta," říkala jen.

"Pozor, pozor, zahajuji kontrolu nástrojů. Každý hudebník ať předstoupí a představí svůj nástroj."
"Já mám plastovou trubku od nás ze stavby."
"Já mám papírovou roličku od smršťovací folie."
"Já mám papírovou roličku i se smršťovací folií!"
"Já jsem sehnal roli od průmyslové folie."
"Já mám flašku od šampáňa."
"Já mam pivní flašku."
"Já mam plastovou láhev, ale s pevnýma stěnama."

"Výborně, letos jsme se sešli v opravdu hojném počtu. Kolik máme hodin? Ještě dvě minuty? Naladíme? Aaaaaaa. No tak to by stačilo. Pozor! Začínáme!

Tímto slavnostně zahajuji naše výroční setkání. Všichni pořádně nadechnout a čtyři, tři, dva, jedna, teď!"

"Trůůůůůů!"

Štyry jelení guláše s chlebem, dva prasečí s knedlikem, dvě vepřovky, osm piv! A tři kafe a jeden ovocnej čaj! Šest stejků, štyry vepřovky, dva bavoráky, dvě kafe a třikrát červený víno! Lahev šardoné, pět skleniček, jeden grog, dvakrát horká griotka! Konec objednávek, bude tombola! Hlavně si kupte lístky!“ Každý chce šestou cenu. Tašku hotového masa. Nikdo nechce první. Co budete dělat s celým muflonem? Sakra, vyhrála jsem. První cena. To je trapas! Hlavně sundat zástěru, ať nikdo nevidí, že to personál. A když se někdo bude ptát, jakej byl muflon, tak smradlavej! Nezapomeň! A bylo s tím peklo práce!

Dívá se na ně. Cítí soucit. Jsou tak nešťastné. Zbytečné. Už nedokážou být užitečné. Není vyhnutí.
Popelnice volá.
Přijme je do své náruče. Potřebují místo kde spočinout. Dá jim ho. Kolébá je ve svém nitru. Hýčká. A pak se dívá jak odcházejí dál.
Popelnice mlčí.
Je připravená sloužit. Znovu naplnit svou prázdnotu. Poskytnout bezpečí na cestě dál. Přijmout všechny, které do ní patří.
Víko se otevírá. Na pytel se sešlápnutými plastovými lahvemi dopadá banánová slupka.
Popelnice váhá.
Biologický odpad znehodnocuje cennou surovinu. Trochu se otřese. Slupka klouzá k pootevřenému víku.
Je venku!
Popeláři troubí.
Recyklace je základem trvale udržitelného rozvoje.

Ráno se mu obvykle vstává těžce. Oči slepené, tričko propocené. Dřív si rád přispal, zahrabaný v duchnách v dětském pokojíčku. Ty časy jsou pryč, stejně jako finanční jistota. Tohle je dospělost. Nezávislost na rodičích.
Do práce se musí.
I když je to vaše druhá práce a před třemi hodinami jste se vrátili z noční v té první.
Něco nesedí. Ten hluk. Nevzbudil ho budík, ale troubení auta pod oknem.
Najednou se mu oči otevřou samy.
Hurá! První den v novém zaměstnání.
Ode dneška bude pomáhat tomu podivnému cizinci hledat nějakou ztracenou bednu, či co.
Vystřelí z postele jako namydlený blesk

V Crowleyho autě nebývalo ticho. Od doby, kdy se v jeho vybavení záhadně* zjevilo rádio s přehrávačem, se hudba** střídala s občasnými zprávami z Pekla a Azirafalovým příležitostným zpěvem***.
Když ovšem anděl jednoho dne zničehonic vytáhl vlastní kazetu, nastalo ticho zcela absolutní. Šokované.
Trvalo přesně sekundu. Pak z rádia zařval ohlušující chór andělských trub, Crowley zavřeštěl, strhl volant, otočil automobil o 360 stupňů a smykem zakotvil v odstavném pruhu.
Hodnou chvíli se nedělo naprosto nic. Pak Crowley beze slova vrazil do přehrávače náhodně první kazetu, kterou nahmatal. To nejlepší z Queen. Ať to tu klidně hraje navěky, přál si vroucně.

Na tribunách hučel dav. Brzy to bude.
„Ehm, Herolde, nějaká poslední slova?"
Podíval se na Montyho. „Nejsem kapitán."
„Prosím. Moc by to pro ně znamenalo."
Podíval se na tým, který poslední měsíc cepoval do padnutí. Pořád na ně měl vztek.
„No tak. Prosím."
Podvedli ho. Nechtěl hrát!
Napnutě ho sledovali.
Usmál se.
„Neumřete.”
Zbledli. Fanfáry zatroubili ale nikdo se ani nehnul.
„No… tak díky. Už troubějí! Jdeme na to!" křikl Monty.
Harry vystřelil ven.
„Co jsme to provedli?!” zaslechl ještě Meredith.
„Hlavně ho, Merline, všichni poslechněte.”
Ne, ani trochu se nebavil naléhavostí v Montyho hlase. Ani trochu.
Dobře jim tak.