Pulp Fencing - historky z šermířského podsvětí

„Musíš mi tam seknout pořádně, Kubajzzi-“
„Ale na semináři říkali, že to je jenom finta, abych tě donutil se otevřít na druhý straně…“ odporoval Kubajzz, který se rychle naučil důležité moudro, že čas na tréninku se zásadně tráví diskutováním o technikách.
„Jenže když ti ten útok neuvěřím, tak tě rovnou švácnu do ksichtu a nebudu se obtěžovat s krytem. A.Nebude.To.Fungovat,“ snažil se Libor.
„Hele, a co kdybych tam radši seknul z druhý strany, a pak bych tě tam takhle zablokoval a mohl přejít rovnou do zápasu…“
„Víš co? Zkus to.“
Kubajzz přišermoval do zápasu.
Liborova pěst přistála.

Libor už Valentýna neprožíval. Po rozchodu s Alčou nejdřív zkoušel Tinder a singles párty, ale brzy začal sebekriticky organizovat pivo s kámošema. Kluci ze skupiny byli však letos všichni pozadaní, takže ho čekalo rande s korporátními kolegy.
Liborovi pípla SMSka.
K jeho údivu to nebyl Marco, ale Markétka z HR. A navíc se ta zpráva vůbec, ale vůbec netýkala práce. Libor vystoupil z výtahu a uviděl kytku na rohožce před bytem.
Mučenka.
A lísteček: „Splaceno.“
Takže byl celý ty roky vážně prokletej!
Ještě, že Markétka rozhodně divoženka nebude. S potutelným úsměvem v duchu děkoval, že místní květinářství má dlouhou otvíračku.

"Nazdár! - Tyjo, počkejte, vy volové, co to tu hraje za sračky?"
Pedra zarazil hlas, který mu na pozadí kvílení kláves sděloval, že něčí polibek chutná jak vítr z Karpat.
"Ty to neznáš? To je přece Generátor náhodnejch temnejch slov!"
"Je to vážně žrádlo! Ty to tam sypou náhodnějc než CryptGenRandom čísla do šifry."
"To není moc vysoko nastavená laťka, ale stejně bych předpokládal, že u lidských bytostí dochází i při (pseudo)náhodném generování výstupů k nějaké něvědomé kontextualizaci, která náhodnost dost snižuje..."
"Vole: Na hvězdném zodiaku zjevil Hadonoš světy, které spatřil Hyeronymus Bosch?"
"Vzdávám se!"
"Začni rovnou vizourem, jinak to nedáš!"

“Jako nic proti, žejo, tady na Kolíně se to snese, ale kilt ve středověku je dost mimo.“ Vlasatec v modrých nohavicích přišněrovaných k rudému soukennému kabátci si zavdal z koženého korbele.
„Wallace ale bojoval proti Edwardovi, to byl začátek stoletý války, vo který je i tadle bitva.“ Oponoval Pedro.
„Jasně, ale ten kilt vole nenosil, je vyvobrazenej v kroužkovým kompletu normálně. Vole já Skotsko miluju, můžem ho dělat třeba v tý, French and Indian Wars, to je u nás ta, pětiletka, hovno, sedmiletka...“ Zamotával se do slov příznivce oživlé historie.
„Freedom!“ Zařval Pedro a vylil maníkovi na hlavu roh piva.

„Pánové, je zle, došel tabák,“ oznámil společnosti s pohřebním výrazem Kubajzz.
„Bohové! Jak máme sundat hlavního bosse bez morální podpory?!?“ Zaúpěl Libor.
„Hele, jste zachráněni, Alča tady má mučenky,“ rozzářil se PJ Viktorix.
„Co to meleš, ty vořechu?“
„Ty kytky na okně. Mučenky. Dá se to normálně vapovat, nekecám, brali jsme to na semináři. Rychle to posušte v troubě, zakápněte trochou melasy a nacpěte, třeba to půjde i z vodnice.“

---

„To byly MOJE kytky!“ Alčiny oči žhnuly zlatorudě a šlehaly z nich jedovatě zelené blesky. Doslova. „A ven z mýho bytu. Všichni! I ty, Libore!“

Rozpad skupiny byl definitivně zažehnán.

“Kámo, si vo dost přišel, když si šel hnít na redutu! Alča byla boží!“
„Jo, měla s náma začít jezdit dávno!“
Liborovy obavy, jestli jeho přítelkyně mezi kluky zapadne, vystřídala zcela nová temná předtucha. Rozpad skupiny soukromě otipoval tak na konec sezóny.
„Jak si podala ty smradlavý rondašíry, tos´ měl vidět!“
„Samo sem ji naučil naše svaté pravidlo, že rondašíři se maj´ hubit,“ ohřál se Libor v odlesku nečekané slávy svojí milé.
“Díky, kluci, bylo to fajn. Někdo medovinu?“ V Alčině náručí zacinkala smrtonosná nálož lahví Elisa.
“To mě poser, prej „bylo to fajn“. Hotová divoženka!“

Kluci neměli ani tušení.

Na rozdíl od Kubajzze Libor své spoluharcovníky znal líp, takže nemával nově nabytým patentem všem před nosem celej první trénink (aspoň se mu ho nepokusili zmačkat a narvat do chřtánu), ale musel uznat, že Kubajzzovo nadšení z víkendovky sdílí.

„Čumte! Kubajzz mi bodne, já to vykreju čepelí, přenesu na dýku a zamknu – takhle snadno – “ zbytek skupiny kluky dost nedůvěřivě sledoval.
„ – a současně pravou střihnu a seknu mu pod rukou ruba na ucho. Podle mě na tom postavíme celou novou chorošku!“
„Jako dobrý, Libore, ale nezůstaneme radši u vosvědčenýho hlava-bok-hlava?“
Jak Libor čekal, šermířsky posouvat vlastní skupinu bude taky dost gymnastika.

"Koukám, že před náma tady zase byly gymnastky!" Okomentoval jeden z pánů pach mnoha deodorantů přetrvávající v šatně.
"Lepší než ty prasata z nohejbalu. Gymnastky náhodou vůbec nejsou špatný! Jen škoda, že doopravdy necvičej gymnoi."
"Ale to by mohly, to by bylo tak hezky klasický..."
"To si říká o nějakou iniciativu! Kořeny Evropské Tradice - cvičební úbory v ČR nechceme!"
Pedro zhodnotil konstituce svých kolegů a představa, že nejsou milosrdně zakryti vytahanými tepláky a pytlovitými mikinami, mu zkazila večer.
"Hele frajeři, budete deska šermovat jenom slovama? Máme zaplacenou hodinu tělocvičny a tyhlety myšlenkový cvičení se daj dělat i potom v hospodě..."

Tam-tadá-ůůů-prrr-rrr-d-krch-krch
Podle zvuku měl i roh páteční večer před bitvou solidní hladinku.
„Začíná noc!“ Zařval Kubajzz už asi po sté z čiré bujarosti toho, že se zas něco naučil.
*sborová obligátní odpověď*

01:25
„Začíná noc!“

02:53
„Začíná noc!“

05:01
„Začíná noc!“

07:27
Tam-ta-prrr-rrrd
„Vstávejte, můj drahý pane, musím vás stihnout před nácvikem odít v brň!“
Po Liborově pruhované vojenské dece, zlámané jako on sám včera, poskakoval rozjívený Kubajzz.
„Do hajzlu, sotva sem usnul…“
„Nezoufej, chrabrý pane, to zvládneš!“
Libor poslal direkt na Kubajzzův nos rovnou ze sedu.
„Seru vám na celej šerm, začnu zas dělat kickbox.“