Bleach

„Těším se, až budu mít za sebou opravdový souboj!“

„Ty teda určitě! Hele, proč mám pocit, že bloudíme?“

Dva mladí shinigami, nováčci na akademii, si nebyli úplně jistí, zda jdou k bráně.

„Kolem tohohle křoví jsme už šli?“

„Nezdá se ti, že se nějak divně vlní?“

Z křoví se vyhrnuly dvě silné tlapy, odhodily obě shinigamská „mláďátka“. Měli štěstí, že je dobře ukrytý hollow nezabil. To si říkali i dva vyšší důstojníci, kteří je našli, když se přízrak odpotácel hledat novou, chutnější oběť.

„Tak se mi zdá, Renji, že nám tu řádí škodná.“

„Máš pravdu, Hisagi. Pojďme toho bastarda najít!“

„Jestli se nebudeš dostatečně snažit, tak v bojích s Quncy nebudeš mít žádnou šanci. Musíš se, v co nejkratším čase, naučit Bankai.“
„Bankai? Vy jste se zbláznil! To není…“
Hisagiho námitky umlčela rána.
Sykl.
„Nepadlo ani slovo o tom, že bych ti neublížil, Shuuhei. Nejsem tak mírný jako byl Tousen.“
„Kapitána Tousena si neberte…“ větu nedokončil. Rychle uhnul útoku, který by ho odhodil do křoví. Už mlčel, soustředil se, jen na útoky a obranu.
Vy nevíte vůbec nic, kapitáne. To kvůli vám jsem vstoupil ke dvorní stráži. Vy jste byl můj vzor.
Pot z něj lil.
„Zvládl jsi to, Hisagi.“

„Kapitáne Hirako, je svolaná porada.“
„Ty jdeš taky, Sousuke?“
„Mají být přítomni i zástupci, pane.“
„Dobře. Jdeme.“
Nemám k tobě důvěru. Nevěřím ti a nespustím tě z očí. Jakmile se se mnou něco stane, převezmeš divizi jako nový kapitán… všichni ti zobou z rukou, ale máš zkaženou krev, zlou krev.

„To je náš nový kapitán?“
„Proč nejmenovali zástupkyni Hinamori? Zná pátou divizi líp než někdo cizí.“
Špitání neustávalo, nabíralo na síle.

„Zástupkyně Hinamori, že?“
„Ano, kapitáne.“ Ošila se, jak ji jeho hnědé oči hodnotily.
„Můj… bývalý zástupce moji důvěru neměl, vy ano. Těším se na vzájemnou spolupráci.“
„I já, pane.“

Strojvedoucí rychlovlaku šinkansen měl za sebou dlouhou směnu. Vlak odstavil v depu, těšil se domů. Sní si večeři, odpočine a zítra nanovo. Práce, domů… pořád dokola, beze změny. Zazíval, ještě procházel vlak. Ujišťoval se, že je prázdný.
Zvláštní. Svítí se tu, vstoupil do posledního vagonu. Centrálně jsem zhasínal.
Koutkem oka zachytil cosi jako pohyb. Mihnutí.
„Haló? Je tu někdo?“
Odpovědi se nedočkal, zato prudký poryv větru jím mrštil na sedačku. Neviděl shinigamiho, který bojoval s hollow.

Bělovlasý kapitán schoval svoji zanpakuto, zatímco se hollow vypařoval.
„Tenhle vlak bude potřebovat manipulační jízdu.“
Z amplionu se ozvalo: „Prosíme, vystupte.“
Shinigami se vytratil.

Udělal chybu. Nešlo to vrátit. Býval zvyklý velet, teď se musel starat. Vyměnil desátou divizi v Seiretei za skromný domek v Karakuře. Opustil rodinu, založil si novou. Masaki čekala jejich prvorozeného. Musel se snažit.

Býval zvyklý tasit zanpakuto a nořit ji do nepřátel, brát životy, zabíjet na rozkaz. Teď shinigamskou katanu vyměnil za skalpel a nástroje, se kterými musel zacházet nadmíru opatrně, aby neublížil tomu, kdo mu život svěřil.

Nový život. Rekvalifikace, jak říkali místní. Vyžadoval oběti. Odpírání spánku kvůli studiu lidské anatomie. Trénink používání lékařských nástrojů na dobrovolnících z řad kuřat, prasat a jiné mrtvé zvířeny. Měl co dohánět.

Nad Seireitei se vznášel kouř a zápach mrtvých těl, která se nedala spočítat. Po zabitých shinigami zůstaly jen oděvy a zanpakuto, těla se vypařila. Z budov zbyly sutiny, nestála ani jediná. Všechno bylo zničené a byla to jeho vina.
Shinigamijský kapitán celý masakr pozoroval z první řady, ale nemohl zasáhnout, pomoct. Musel sledovat, jak jeho blízcí umírají. Ztratil všechny, nikdo nepřežil.
To já sem přivedl Quincy. Vždyť jsem chtěl, jen uvěřit v mír… mělo to vyjít.
„Výborně, kapitáne Shibo. Odvedl jste skvělou práci jako naše volavka. Budete žít s vědomím, že jste zodpovědný za pád Seireitei.
Isshin padl na kolena.

Bělovlasý kapitán poslední divize Gotei 13 vešel do soukromých pokojů svého kolegy a zároveň nadřízeného. Kyourakovo pozvání přijal rád. Už dlouho spolu nebyli, jen ve dvou.
Shunsui se rozzářil, když Ukitake vstoupil.
„Juushiro, rád tě vidím. Uděláme si pěkný večer. Co si dáš? Mám tu saké… nebo víno z Reálného světa, různé druhy.“
„Tenhle odpočinkový večer jsi plánoval dlouho? Myslel jsem, že si vyrazíme mezi lidi, ne? Někam do restaurace.“
„Dnes ne, jestli nevadí. Chci s tebou strávit nerušený večer. No tak, uvolni se. Mám tu i výborné polosuché víno, výběr z kvalitních hroznů.“
„Tak dobře, nalej mi.“ Znovu podlehl.

Jsem opatrná. Stopuju hollow, ale jen malinké zrůdičky. Nikdo si nevšimne, že pár zmizelo. Musím trénovat, jinak schopnosti zakrní.

Snažíme se žít obyčejně. Zbývá nás málo. Zabíjíme přízraky, co kradou lidem duše.

Bláznivý shinigamský kapitán si zavolal svou pravou ruku. „Na komunikátoru probliknou souřadnice a zmizí. Jako by se zbláznil radar. Prověř to.“

Sousuke neváhal. V Reálném světě sledoval dívku. Její energie ho k sobě táhla.

Vystoupil ze stínu. Očima přelétla jeho černý oděv, zbledla. Strhla z krku medailon, zaútočil. Svazovací technika zabrala. Medailon přistál muži v dlani.

„Takže Quincy. Nechám tě naživu, při plném vědomí. A budu si hrát…“

„Dostal protekci, aby nastoupil do naší divize.“
„Zástupce kapitána… sotva dokončil Akademii.“
„Je to mladý ucho… nemá žádnej respekt.“
Špitání shinigami z deváté divize nabíralo na síle. Respektovali kapitána, ale nového zástupce ne.
„Až půjde okolo, uhoď ho, stejnak nemá žádné kamarády! Bude stačit pár ran a zjistí…“
„Zjistí, co?“
Shinigami se otočil, stejně tak celý hlouček jeho kolegů.
„Mám se ptát znovu? To asi ne,“ Hisagi Shuuhei se tvářil kysele.
Zjistí, že se mezi nás nehodí… že si nezaslouží být zástupce, jsou tu lepší, dokázal si slova odvodit.
„Tohle vyřešíme rovnou. Taste!“
„Ale, kapitán…“
Tasil zanpakuto. „Kos, Kazeshini.“
Vyhrál.

Ani jedno světlo. Jako bych probíhal labyrintem!

Vyšší i nižší důstojníci v polohách, co zcela jistě odporují fyzickým zákonům. Co do sebe, u všech svatých, lili, že se tak zřídili? Kapitán Kuchiki by to nikdy nedovolil!

Zkosili spoustu hollow, to se rozumí, že se oslavit musí, ale až takhle velkým flámem?

Světlo na konci tunelu! Místnost pro hodování! Další důstojníci s konzistencí třesoucího se želé, kloužou po podlaze. A uprostřed jídelního stolu… se zanpakuto líně opřenou o rameno… s pohrdavým úšklebkem a pokrčenou nohou…

„Podkapitáne Abaraii! Kde je velitel šesté divize?“

Mrk doleva, mrk doprava.

„Chlapi! Další bojovka! Najděte kapitána!“