Hamlet

„Dobrá, zachráníme. Jak?“
„Příčinu Hamletova šílenství jsme našli?“
„Pokaždé. Umřel mu otec, a než se Hamlet vrátil z Wittenberku, Claudius mu vyfoukl korunu. O té svatbě ani nemluvě.“
„Skvělé.“
„Ty máš vážně nápad, jak ten maglajz vyřešit?“
„Zbavíme se Hamleta.“
„Cože?!“
„Sleduj mě: kdo zabil Polonia? Proč se Ofélie utopila? Kvůli komu jsme jeli do Anglie? S kým se utkal Laertes? Pro koho bylo otrávené víno? Kdo zapíchnul Claudia? Hamlet, Hamlet a zase Hamlet.“
„Nemůže za to spíš Claudius?“
„Jo, ale na toho nic nemám. Hamlet musí ze hry ven,“ rozhodne Rosencrantz a vytáhne z kapsy pomuchlanou kresbu Daenerys Targaryen.

„Počkej, jdu s tebou.“
„To tě nesmí ani napadnout, příteli. Kdo by povyprávěl světu můj příběh?“
„Jsi strašný sobec, víš to?“ vzlykl Horacio.
„Nemluv. Šetři dechem. Bude to dlouhá řeč. Radši mě polib.“
Líbali se a Horacio zavřel oči, protože se mu zdálo, že do něj, na prahu smrti, Hamlet vidí. Že by tam mohl spatřit jeho zradu. Přál si, aby odešel tiše a šťastný, že splnil své neexistující poslání.
Hamlet dodýchal.
Horacio si utřel slzy a pousmál se. Norský princ byl za dveřmi a jeho odměna tím pádem taky. A bude muset být pořádná. Fuj, líbat se s mrtvolou!

Byli jste sprostě zmanipulováni!
Ano, přiznávám, nakonec jsem opravdu byl nucen zabít svého bratra a vzít si jeho ženu, ale začalo to úplně jinak!
Brácha byl vždycky prostě monarcha. To já, já jsem bojoval za demokracii, za obyčejné lidi! Za proletariát!
Založil jsem politickou stranu, kterou jsem podle mého tehdejšího postavení nazval Více strýce. Ze všech sil jsem prosazoval svobodné volby, které by umožnili našim poddaným tuto sice jedinou, zato jednoznačně nejlepší stranu dostat do čela království, které by se tím změnilo na dokonale fungující republiku. Vždyť já jsem to všechno dělal pro jejich dobro!
Měl jsem zabít i Hamleta.

HORATIO (prechádza nočným hradom. Ktovie, čo hľadá mimo postele v takúto nočnú hodinu, beťár.):
Och, akéže to stony čujem v diali?
Pozrieť sa, či zdrhať späť?
Však zvedavý som, kto to žiali.
Obetujem chvíľu tomuto prípadu,
ba i minútu, i päť.
Hľa, tu zdroj môjho nepokoja!
Drahý Hamlet. Ale ani nie až tak drahý, ako spitý.
Fuj, práve grcá do vetra!
Povedz, princ, čo ťa tak zžiera, že si sťa osivo v riti?
HAMLET (bedáka):
Poviem ti, drahý priateľu,
že čo ma drží na nohách je veda. Veru!
Skúšal som, ako ďaleko doletí pečená baranina.
Vo vetre len do hnoja!

Ozubené kolečko se otáčelo - cvak cvak - roky a staletími. Občas se v něm zadřelo nějaké zrnko písku, občas je bylo třeba podmáznout. Nic neobvyklého, běžně fungující dvůr i království. Jenže Osud začal zoubky lámat
První zoubek. Být zavražděn je pro krále přirozená smrt.
Druhý zoubek. Tak trochu omylem.
Třetí zoubek. S písní na rtech.
Čtvrtý zoubek. Na úspěch syna - vlastní konec.
Pátý zoubek. Dva způsoby a jedna pomsta.
Šestý zoubek. Smíření ve smrti.
Sedmý zoubek. Zbylo jen ticho.
Osmý a devátý zoubek. Jen tak mezi řečí, na jiném místě, v jiný čas.
Kolečko se polámalo, udělalo bác. Pod norskou nadvládu.