Random

"Kennedyho zastřelil George Bush!"
"Ale přežil to, je to přece ještěr!"
"No jasně, dožil s Elvisem, Göringem a Marilyn Monroe v Argentině."
"Marilyn můžete pořád spatřit, když budete mít štěstí, je to přece robot. Viděli jste ty fotky, ne?"
"No jasně, stejně jako Keanu Reeves je nesmrtená."
"Smrt neexistuje vzhledem k tomu, že život je stejně simulace."
"Mimozemšťany ta počítačová hra přece teď už nemůže bavit."
"My jsme ti ufoni, to oni se tu narodili."
"Není žádný teď a tady, iluzí času nás jen ovládají ilumináti."

"To jsou vážně kreténi," pomyslel si Zlatý mravenec a všechny známé vesmíry naráz spolknul.

Když byla Karine malá, nejčastěji jsme si hrály na paní učitelku a žákyni, na dvě maminky v parku, nebo na „paní cvičitelku“.
Ona vždycky chtěla být „paní cvičitelkou“ a já měla být ona. Vlastně mi to vyhovovalo. Chtěla jsem si to zkusit. Chtěla jsem jít na „cvičení“ taky, když mi předváděla různá protahování a zkoušela na mně masážní techniky, které sama odkoukala.
Protože jsem nechtěla zůstávat sama doma, když s tátou odjeli. Přála jsem si, aby -jakmile někomu vyprávěl o svých dcerách- jméno Valérie zaznělo alespoň z poloviny tolikrát, jako Karine. Snila jsem o tom, že bych byla znevýhodněná já.

"Bude to o klukovi, co hledá svoje místo na slunci."
"To už tady bylo."
"Je z rodiny imigrantů, revoltuje proti otci a snaží se..."
"Takový klišé!"
"Není to jenom o něm, je to o celé společnosti. O tom, jak lidé narážejí na strop, nedaří se jim ho překonat. Mladí mají své sny, realita pro ně není dost dobrá, a tak unikají..."
"Hele, Johne, tohle všechno jsme viděli stokrát. S tím tě každej pošle do háje."
"Už jsem zmínil, že mám nejlepšího tanečníka disco?"
"Ukaž... o žádným Travoltovi jsem nikdy neslyšel... tak ať přijde zejtra a ukáže, co v něm je."

Můj tatínek by se dal považovat za toho času průkopnického biootce.
Trávil čas na zahradě, v lese nebo u řeky.
Topil pouze tím, co mu dala země, uhlím a dřevem.
Jedl to, co sám vypěstoval, odchoval, podřízl a stáhl.
Pil pivo z lokálních pivovarů v místních hospodách.
Nepoužíval důsledně žádné chemické prostředky - ani antiperspirant, ani krém na plíseň na nohou.
To, co vyloučil, vracel zpět do přírody.
Používal buď maximálně dvouvrstvý toaletní papír nebo testy jeho žáků.
Jezdil auty, která spořila benzín tím, že se polovinu času tlačila.
Šetřil vším, i slovem.
Díky táto, že jsi mě naučil ekologickým principům.

"Opravdu jste si plně vědom následků svého rozhodnutí?"
"Ano!"
"Prosím ještě o přečtení všech možných vedlejších účinků. Ač to, co tu provádíme, není technicky vzato legální, stojíme si za tím, že všichni naši klienti musejí být naprosto dokonale informováni."
"Hotovo."
"Pak tedy můžeme pokračovat. Jak budete platit?"
"Unicoinem."
"Prosím, přiložte dlaň k terminálu. Děkuji."
"Nebude mi špatně?"
"Zpočátku to může být nezvyklé, ale u naprosté většiny zázazníků se rychle dostaví pocit uvolnění až euforie.
"Dobře."
"Tak co to bude?"
"Nejdřív kofeinovou sladkou limonádu. A potom maso - plátek kravského. A k tomu chmelový alkohol.
"Colu, steak a pivo. Hned to bude!"

"Nebuď labuť!"
"Co bych dala za to, být labuť!"
"Tak nebuď holub!"
"No dovol! Ty člověče!"
"No tak promiň!"
"Prostě se mi líbíš! Nejsi jako ostatní!"
"Co tím myslíš?"
"No na první pohled jsi úplně normální, ale hned na druhý pohled je na tobě něco zvláštního."
"A co?"
"No něco ne úplně typicky vranitého."
"Vždycky jsem si myslela, že jsem jiná."
"Právě. No tak to jsi. Těžko se to popisuje."
"Tak to zkus!"
"Když s tebou mluvím, je to jako by nezáleželo na ničem jiném."
"Ach!"
"Je to totiž... už to mám!"
"Co je to?"
"Ostatní vrány vlastně vůbec nemluví!"

Není to tak, že jsme na všechno sami,
srdce je orgán párový.
Poháněný párou našeho dechu,
obnažený a syrový.
Všichni jsme jedno a všichni jsme nazí,
člověk člověku zrcadlem.
Koukáme na sebe, zapomínáme,
že vidíme to, co vidět chcem.
Všechno je v tobě, všechno je ve mně.
zapomenutá prostota.
Není to smrt a už vůbec ne daně,
láska je tvoje jistota.
Přestože srdce je párový orgán,
samo se v tom vůbec nepárá.
Miluje tě ten, kdo miluje sebe.
Miluje všechny, kdo milovat má.

Láska je moře a velká láska jak trám.
My všichni jsme voda a trám šťastný je sám.

"Jakej maj tyhle cedule asi na lidi efekt...?"
"Jaký cedule?"
"Ty sis nevšimla? Fakt? Vždyť řídíš!"
"Ježíší Kriste, o co ti jde?"
"Že máš za nás zodpovědnost a nečteš značky!"
"Panebože! No a jaká to byla?"
"Pozor, úsek častých dopravních nehod!"
"No tak to neni nic tak hroznýho, že jsem si jí nevšimla. Já myslela, že jedu moc rychle nebo tak něco."
"Jedeš rychle!"
"Nene, ani ne devadesát!"
"No ale máš jet pomalu, je tu úsek častých nehod!"
"Tak proč sem teda nedaj radši padesátku? K čemu je značka, který si nevšimneš a která nic neznamená!"
"...Hm, takže asi žádnej..."

Záplava hlasů jí celé dny a noci šeptala, ať to udělá. Jiné hlasy pořád přerušovaly a přesvědčovaly, ať to nedělá.

"Už sis to přeci sama slíbila!"
"Už nikdy to nebudeš moct vzít zpátky!"
"Už se k tomu chystáš dost dlouho. Nejsi přece srab!"
"Možná je statečnější to neudělat."
"Bude tě čekat něco jiného, lepšího."
"Na věky tím budeš poznamenaná!
"Uděláš něco, čeho rozhodně nebudeš litovat!"
"Možná jsou i jiná řešení!"

Oba tábory stupňovaly své naléhání. Nevěděla, jak se rozhodnout.
"Udělej to konečně!"
"Nesmíš!
"Dělej!"
"Přestaň!"
"Neodkládej to už!"
"Budou tě nenávidět!"
"Budeš ho milovat!"

Nakonec ho koupila.

"Tvůj první iPhone."

Nejsem ten, kdo jede teenky,
nejsem ani na maminky,
prsty chvějí se mi - tréma,
ale ven s tím. Dnešní téma
úlevu mi přinese,
no tak, s pravdou ven jde se.

Každý, kdo tu drabbluje,
tuší, kam to směřuje.

Nebaví mě pevná těla,
i když by to třeba chtěla.
Potřebuju vidět, že ta
kůže visí za ta léta,
nízko, a to proklatě,
vrásčitá je bohatě.

Chci tvojí babičku svléknout,
slyšet jí vzrušením heknout,
zmocnit se té dámy zralé,
prostě mám rád ženy staré.
Když je jí přes sedmdesát,
nejde mi ty faldy nesát.

Laskat, hýčkat, namouduši,
chci jim lízat jejich uši.