DMD č. 24 pro 24. 4. 2024. Téma: Vrána k vráně sedá

Starý pán žil v malej dreveničke na okraji lesa. Už roky býval sám a jediným kontaktom s okolitou civilizáciou bola cesta na trh. Dni trávil prácou okolo domu a kŕmením vrán. Vždy, keď sa čierne krásavice zatúlali k jeho domčeku, mal pre ne pekné slovo a niečo do zobáka.
Jedného dňa ochorel. Neschopný zavolať pomoc či zísť do dediny ostal zaseknutý doma. A tu, na jeho prekvapenie, priletela k oknu vrana. Potom ďalšia. Deň čo deň nechávali na okenici kúsky byliniek a lesných plodov.
Keď sa vyliečil a vyšiel von, boli tam tiež. Sedeli na streche a nahlas ho vítali.

Sam přispěchal do jídelny jako poslední poté, co donesl večeři mistru Aemonovi. Usadil se vedle Jona a záhy od bratra sloužícího v kuchyni dostal plný talíř dušených krup.
„To má tak někdo štěstí,“ poznamenal na druhé straně stolu Bolestínský Edd, „kdybych takhle pozdě přišel já, při mojí smůle by na mě určitě už nezbylo.“
„Jaká smůla, Edde?“ polemizoval vedle sedící Grenn. „Předevčírem jsi dostal poslední naběračku polévky a já jsem musel čekat něž přinesou nový hrnec.“
„To nebyla žádná výhra,“ odporoval Edd. „Ta polévka byla studená a samá voda, kdežto ty jsi dostal horkou a navíc s pěkným kouskem masa.“

It was a lush, green planet, more than Lister would have expected. Though at least that made sense; with water, there could be life.

What puzzled him were the birds.

There might have been other animals there, but the birds were impossible to miss. They held their distance, circling above them. Cat would stop now and then to sniff the air, and glance up. "I don't get it," he said, "There's something off.

Later, of course, Rimmer explained everything. How there was only his DNA to work with. How he'd tried and failed.

What had been hiding in the woods?

Nebyli si podobní, a přece byli.
Pastýř, poslední z velké rodiny, a princ - prvorozený následník trůnu.
Jeden jen s obtížemi potlačující výjimečnost, která dráždila.
Druhý umenšující se pokornou náklonností, která tišila.
Oba zmítaní okolnostmi, o kterých rozhodovali jiní.
Oba si bolestně vědomí jaký úděl jim byl přidělen Pánem vesmíru.
Ani jeden by si jej byl nevybral, a přesto ani jeden nechtěl odmítnout.
Snad proto dokázali stát jeden druhému věrně po boku - opora v nejisté době, bratři ve všem, kromě krve.
Přes vzdálenost jejich duše zůstaly věrné jedna druhé.
Ten, který se stane králem, se nakonec ujme syna svého oplakaného přítele.

Jejich dětství nebylo snadné. Jeden měl otce, který nesnášel kouzelníky, holdoval alkoholu a pro ránu nešel daleko.
Druhý zase matku, která nesnášela mudly a nerozpakovala se použít kletbu Cruciatus proti vlastnímu synovi.

Oba si našli nejlepšího přítele, který jim nahradil rodinu.

Oba následovali stranu, která byla v přímém rozporu s ideály jejich rodičů.

Oba ztratili nejlepšího přítele 31.10.1981 a ta ztráta ovlivnila celý zbytek jejich života.

Oba chovali k tomu druhému hlubokou nenávist.

Oba zemřeli předčasnou, násilnou smrtí.

*

"Blacku. Jak typické. Ani na onom světě od tebe nemám pokoj."
"Vlastně tu na tebe čekám. Posadíš se?"
Pomalé přikývnutí.

„Vrána k vráně
Z lesní stráně
Sedá v bráně
Svůj svět chráně
Není správně - ten zatracenej přechodník...“

Guvernantka si prozpěvuje.
Nemá na vybranou.
(Mluvím o ní jako o guvernantce. Tohle sice je fanfikce, ale zdrojový text její pravé jméno nepoužívá. Těžko říct, zda je to ochrana proti magii nebo proti právníkům.)
Ale teď ta její ptáčata. Jedna jako druhá a jako třetí. Nadpřirozené schopnosti a problém s autoritami.
Tak jistě, pokud jsou jediní dospěláci široko daleko piráti, co vás chtějí zabít, není se moc co divit.
Ale ona je přece ta hodná!
Jestli zase zdrhnou, tak jim to pořádně osladí.

Ne/rozprávka Príbeh temný a strašidelný práve začína.
„Mne sa najviac páči ten s hlbokým hlasom, hlavný rozprávač," Linka vyskakuje a vrtí chvostom, že jej skoro odletí.
„Však keď brešeš, len to duní. Mne sa páči tá vrana dievčatko." Binka sa ju snaží napodobniť.
„Tú viac pripomína Vozanka. Ty si ako papkáčik," odporuje jej Linka. Binka sa oduje: „Nie som ako ten papkáčik."
Slzy má na krajíčku, tak si ju vezmem do náručia a hladím medzi ušká:„S tvojím huňatým kožúškom si také naše malé baculiatko."
Všimnem si maminu opretú o rám dverí:„Vy moje tri vrany ste sa skutočne našli."

Everything fell into the eerie silence of anticipation, and that's when they could hear it.
Krraaa! Krraaa! Krraaa!
The cleric frowned.
"Tell me those are rooks," he indicated black birds, swooping in and out of sight.
"Crows," the ranger grimmed, eyes narrowed, ears pricked. "We better be stealthy."
They crept through the undergrowth, until they came to a small clearing.
With very fresh, very open mass grave, crawling with cawing blackness.
The paladin moved to step into the open.
"Don't," the ranger pulled him back, pointing at two crows perched on branches, seemingly keeping guard.
"Who know who they serve..."

Uděláme si zahrádku, navrhl jednou Mirek, a Jarka se přidal, Mirku, řekl, to bude něco, pak můžeme zahradničení naučit kluky a holky z naší čtvrti, napíšeme o tom taky do TAM-TAMu, to bude žůžo, a co budeme pěstovat?, tak Mirek odpověděl, všechno: mrkev, cibuli, rajčata, melouny, prostě všechno, ale ostatní nadšení nebyli, na tohle nemám, oznámil Červenáček, zlatý převádění důchodců přes přechod, to radši panádlovou polívku od Hojerů, a Jindra přikývl, plantážníku, klidně ti ji přihřeju, jenže Rychlonožka neposlouchal, tak slyšel jenom melouny, a hnedka řekl, pánové, melouny nebudou problém, o těch Bětčiných vím všechno, a Mirek zahradničení radši zrušil.