DMD č. 02. pro 2. 4. 2025. Téma: Jeden z nejlepších tanečníků disco

Jak již bylo řečeno, železnice změnila na Zeměploše mnohé. Pro staromilce a mágy však zůstávaly některé jistoty stejně stabilní jako pyramidy. Naštěstí.
I když... je tu Hex.
A K-Prostor. A Knihovník je... Knihovník.
Ostatně mágové při své konzervativnosti jsou překvapivě nepřekvapitelní.
Kdo zažil obludy z Podzemních rozměrů, toho nemůže vytočit barevná kostkovaná podlaha.
Rozbité zrcadlo, nalepené na fotbalový míč, ukradnutý univerzitnímu mužstvu (pak se ukázalo, že byl darován osobně panem Srážem).
Později se o tom živě debatovalo po celé univerzitě.
Všichni (až na staršího pAsáka) se vzácně shodli na tom, že rozhodně takové taneční kreace od paní Vidlákové nečekali.

"How deep is your love" znělo z reproduktoru televize a já zasněně koukala na dva tanečníky, jak se prolínají v rytmu.
Tímto byla ve mně zažehnuta vášeň pro romantické písně a já si vychutnávala jejich melodii, v náručí jednu ze svých koček, plula po obýváku (v mé představě jako bohyně tance z onoho filmu).
S chlapci to bylo slabší - lásky trempské mají něžné rozjímání u potlachových ohňů za pění Stánků, Rosy na kolejích či jiné písně.
A pak přišel můj muž.
Pevně mne objal svými pažemi, zazipoval své bříško ke mě a krok sun krok se pohupoval tanečním parketem.
Medvídek.

Kdysi držívala hlídku na břehu osamělého jezera, jehož vzdálené břehy se vždycky ztrácely v tmavých mracích. Seděla pod plátnem přístřešku, v nehybném, těžkém vzduchu pustiny, s mečem na klíně. Šedavá hladina výhrůžně mlčela, jen zahnívající stonky rákosí chrastily.
Moře bylo mnohem děsivější. Sledovala ho z terasy Círdanova domu. Divoký západní vítr ji šlehal do tváře, vlny ověnčené bílou pěnou zběsile tančily, narážely do pilířů mola v nekonečném rytmu. Nebe bylo čisté a polední slunce proměnilo obzor v záplavu tisíců zářivých zrcátek. Krutě bodaly do očí. Moře se jí vysmívalo.
Pojď, skoč, ponoř se, přepluj!
Odsuď se! Vzdej se! Rozplyň se...

"Kime, Kime!"
Možná když bude předstírat že ho neslyší, tak jim oběma ušetří nepříjemné zítřejší ráno.
Disco koule točící se nad pódiem házela barevné odstíny na zbytek místnosti. Kim pomalu točil po baru sklenicí sody. V oknech kantýny se s každým nepravidelným zablesknutím reflektorů objevil odraz poručíka du Bois vlnícího se do rytmu hudby. ´Jak drží balanc na těch-´ Crescendo refrénu přerušila hlasitá rána, způsobená kolizí dospělého muže v podpatcích a rozvlátém seolském hábitu a spodní strany schodiště. A v následujícím tichu jako by Kim slyšel chraplavý hlas - "Nová myšlenka: Homo-Sexuální Underground. Gratuluji poručíku. Teď to půjde jen z kopce."

"Užíváš si to tady?"
"Dokud jsem vidět, jsem ve službě... ale v pokoji mám slušnou kořalku, kdyby ses později chtěl stavit..."
Mnohoznačný pohled, pár tichých slov, a už společně mizí do temnoty ochozů.
Zvědavé oči hodovníků sem nedohlédnou, ale hudba je slyšet.
"Zatančíme si?" vyzvou černé oči.
"Mistr šermu i parketu? Máš mnoho talentů," zazubí se Jindřich.
"Šerm a tanec mají hodně společného. Vynikáš-li v jednom, druhé přijde samo."
Když se pustí do prvních kroků, usměje se pro změnu Bartoš.
"Povedu tě."
Jindra ho protočí a ohne do záklonu
"Učím se rychle," zašeptá skoro bez dechu.
Bartoš nemůže, než přikývnout.

"Same, na plese se tančí," pronesla Sybila hlasem, který Elániovi naznačoval, že veškerý odpor je marný. "Navíc, v těch šatech vypadáš jako pravý vévoda."
"To radši tabulová služba," zabručel Elánius. Pak spatřil Nobyho.
Desátník se kroutil, škubal a… ano, technicky vzato se hýbal do rytmu. Elánius se rozhodl jednat.

"Noby, jaká je situace?" zeptal se, když tanečník dorazil k jejich stolu.
Nobymu šibalsky zajiskřila očka. "Šéfe, je to špatný. Venku se strhla rvačka, chlapi potřebujou posily," odříkal poslušně jako básničku.

Elánius předvedl vzorně smutný pohled na Sybilu, vtiskl jí pusu na tvář a zmizel.

***

"Lady Sybilo?"
"Ano, Noby?"
"Smím prosit?"

„Cože jsi?!“ nevěřil svým uším Rimmer, když se Lister přiznal, že hodil naváděcí čip jejich teleportéru do automatu na pivo.
„Nic jinýho nemělo tu správnou velikost,“ pokrčil rameny Lister.
„Výborně, takže kvůli tvému pivu zůstaneme navěky trčet v tomhle lunaparku plném pošahaných androidů.“
Na to si Lister jen povzdechl a posádka v zádumčivém tichu dál procházela uličkami vyhýbajíce se dotěrným robotům lákajícím na prorezlé atrakce.
Jeden z nich však přece jenom upoutal pozornost zoufalé čtveřice.
„Přistupte blíže! V Johnnyho diskoklubu se dnes soutěží o ceny!“ vyvolával, zatímco mával lesklým kulatým předmětem.
„To je ten čip!“ vyhrkl Lister. „Kocoure, jdeme dovnitř!“

Na námestí bolo príliš veľa ľudí. V tom dave nemá šancu ju nájsť. Sadla si na lavičku a sledovala okolie. Z pódia sa linul rock, ale zopár ľudí pôsobilo príliš mimo,. Tancovali vo vlastnom svete. Začala tipovať - Boney M, Bee Gees? Nie! Ten najlepší z nich určite tancoval na Billie Jean. Keď začal predvádzať pokus o moonwalk už zmenil pieseň. Zaujatá ho sledovala a ani si neuvedomila, že zostali na námestí len oni dva. Sedela a on tancoval iba pre ňu. Až mu dohral playlist, posadil sa na dlažobné kocky Priamo pred ňu. Ako prvý vtlačil do nej svoje oči.

Uprostřed brdských lesů, pár metrů od průniku dopadových ploch, je vojenský bunkr.
Vetřelce vyhání ostnatý drát, tupé údery a Boney M.

Tomahavk se zaryje do stromu. Pitbul poposedne, sníh mu už vadí. Sleduje svého pána. Ten skáče. Rozhazuje rukama.
Prepper natáčí promovideo. „Chestere, útočnou sekeru dokážou ovládat i děti!“
Deset neúspěšných pokusů vymaže. I zběsilý taneček.

Obchody jdou skvěle, svět tančí nové tance.
I Trapper se včera ozval: „Sojky nosí špatné zprávy. Pošlu svoji polohu. Čeká nás komunikace mimo matrix.“
Bylo to elektrizující. Nikdy nesdílejí své souřadnice.
Ponk!
Najednou se všechny přístroje vypnou. Prepper přestane cítit i brnění v hlavě.