DMD č. 29. pro 29. 4. 2025. Téma: Speed dating

The first time they met is a matter of perspective. As Emmet sees it, he first got to know Marty in a chaotic blur of events in 1931.

Marty first met Doc in the early 80s, but neither of them feel that really counts.

What age they are is irrelevant. Death is not a handicap in the far future; aging is reversible. They can meet at any point of their respective timelines and be of an age.

How they define themselves is similarly fluid - all they know is it happened quickly.

Speed dating Marty jokes. May it last like carbon.

Seznamuje se s různými druhy žalu. Jako by seděl za stolem, za řekou, za velkou bariérou, a před ním se na židli jako na orloji střídali jeho nejbližší.
Jeho žena je plná vzteku. Na něj, na sebe. Na plynutí času.
Jeho muž tiše hledí na jeho tvář, aby nezapomněl na jedinou vrásku.
Jeho sestry vyjednávají s osudem. Když půjde ještě na jednu zdravotní procházku, když vypije ještě jeden bylinkový čaj… On přece neodejde jako první.
Jeho děti se bojí budoucnosti. Svět skončí, až zavře oči.
Poslední návštěvnice mu podá ruku.
Wilhelm Sternbach zemře 28. května 1914, měsíc před Františkem Ferdinandem.

"Pánův den ovšem přijde jako zloděj."
"Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám Otec."

To ale určitě neznamená, že bychom se neměli snažit přijít na to, kdy se pro nás Ježíš vrátí, že ne? Máme přece v Písmu tolik indicií, jistě když je dáme dohromady...
Rok 1843.
O, tak ne, rok 1844!
Nebo možná ne, možná prostě... musíme čekat?
Rok 2000 by byl stylový...
2020, podívej na ty tragédie, to musí být!!!

"Pán neotálí splnit svůj slib, ale prokazuje vám svou trpělivost. Nechce totiž, aby někdo zahynul, ale aby všichni došli k pokání."

„Ty nevíš, jakou má rád zmrzlinu?“ užasl Lupin.
„Myslel jsem, že žádnou. Vždyť sladký nežere!“
„Nejí čokoládu a želé. Ale sladké pečivo zbožňuje. Obzvláště skořicové a pistáciové. Zmrzlinu si dává zásadně citrónovou.“
„Fajn. Takže jedinou, kterou já nepozřu… A vůbec – jak to do háje všechno víš? Byli jste spolu na seznamovacím večeru nebo co?“
„Pozorovací talent. A taky nemám paměť děravou jak síto na špagety.“
„Jdi se bodnout, ty saláte.“
„Ceasar nesnáší, vadí mu tam ty krutony a kapary. Kdybys o něm náhodou uvažoval.“
Black zuřivě vytrhl stránku ze zápisníku.
„Končím. Nejlepší bude, když s ním tu svatbu naplánuješ ty.“

„Proč to dělám?“ beru štos dalších fanfikcí.
Lily se zelenýma očima, světlou kůží, nepříliš vysoká, pihovatá (i když hezká) a věčně šprtka byla pravým opakem krásně opálené Electry...
„Fuj.“
Ohlédla se zpět, při tom pohybu jí zašustily vlasy, vlnité kadeře ropuštěné čokolády.
„Vážně?“
Měla dlouhé zářivě rudé vlasy, které se leskly v záři svíček.
„Ble.“
Její sáhodlouhé oslnivě zářící blonďaté vlasy házely z okna ještě oslnivější odlesky, které se staly osudnými třem sýkorkám a dvěma kosům, kteří zasaženi jejich září narazili do sloupů elektrického vedení.
...
...
„Moment? Tohle zní zajímavě!“
Nejsem úplně masochista. Ty nečekané objevy za ponoření do žumpy stojí.

Zvedla telefon. Byl to nezvyk, že zrovna téhle volá, většinou je to naopak.

"Ohledně toho zelenáče cos o něm včera mluvila, něco bych měla nachystané. Ale potřebovala bych ještě tři netrunnery a čtyři snipery, Klidně taky zelenáče."

"To není problém. Na kdy?"

"Za 40 minut. posílám souřadnice."

...

Seděla na střeše a koukala směrem na opuštěné skladiště. Pár z nich se tam motalo velmi okatě, tak po nich střelila paintballkou a vyrazila k nim.

Tak koukám půlka z vás už je mrtvá. Dobrej začátek. Tak se rychle seznamte a vyberte si partnery. v každé dvojici bude jeden netrunner a jeden sniper.

Mezi ženami, co potkala u stolků, byly i Franzisčiny známé. Nejvýznamnější byla jedna:

„Maya Fey?“

„Ahoj. Promiň, nejsi úplně můj typ...“

„To je vzájemné.“

„Ale co tu děláš? Nevypadáš ve své kůži.“

„Ah... Líbí se mi kamarádka, chci na to zapomenout. Má toho za sebou tolik, musím jí připadat dětinská...“ vysvětlila.

Maya se divila. A tušila, o kom mluví.
„Adrian Andrews?“

„Jak-“

„Odhad. Myslím, že se jí taky líbíš. Nedávno potkala Nicka, a básnila o tobě... Neztrácej čas, napiš jí.“

Zbytek akce už myslela jen na to. Poslala po ní zprávu.

<cite>Jsi teď v LA? Ráda bych tě někam pozvala.</cite>

Potenciální tatínek 1 byl krásně zlatavý, jako jsem já. Hezky nasvalený. Nadprůměrná inteligence tady sice není, ale ten krásný hlas!
Potenciální tatínek 2 byl chytrý, brunet, se šrámem z nedávného prohraného souboje o bejvák s jiným samcem. Má tak hezké řasy...
Potenciální tatínek 3 měl nejsilnější hlas, jaký jsem široko daleko slyšela. Jako bonus nedutou hlavu a hebkou srst.
Potenciální tatínek 4 měl silná krásná křídla, solné létací svaly a byl chytrý.
Potenciální tatínek 5 mě zaujal... tím, že se s ním vždy dalo dobře pokecat. Fajn chlap.
Vybrala jsem si všechny a navštěvovala je každý rok.
Protože proč ne?

Nejdřív je třeba vytvořit si vyhovující systém. Najít správného druha do páru není ale ani tak vůbec snadné. Asi nejvíc se osvědčuje jít na to rychle. Šup šup, základní porovnání a moc se nezdržovat zkoumáním detailů. Všechny zdržovačky a tanečky okolo stejně jen odvádějí pozornost od základu.
Takže nejdřív je třeba si správně stanovit priority. A taky jejich pořadí. Pak už to jde často na první pohled.
První je velikost.
Druhá je barva.
Třetí tvar žebrování na lemu.
Další už není potřeba.
Jen se musíte smířit s tím, že někdy svou spřízněnou ponožku najdete až v sedmé várce vypraného prádla.

"Bernadon? Neměla jsi náhodou ještě nedávno plnou hlavu Rémina?"
"To je pryč," ušklíbla se kamarádka.
"Nech mě hádat: koukáte po něm všechny?"
"A je na tom něco špatně? Tobě se zas líbí nevím kolik chlapců najednou!"
"Že se mi líbí neznamená, že je chci domů!"
"Ty se nechceš vdávat?"
"Zrovna dvakrát ne," pokrčila rameny Biatris. "Rozhodně si nepotřebuji dělat naděje osmkrát do roka."

Hýčkala si svoje pochybnosti. Byly doby, kdy se viděla ve šlépějích babičky a tety, ovšem bez jistoty přesvědčení. Hledala se.

Příští léto prochodila s Izarnem podél řeky. Nemusela váhat, když ji pozval poprvé.
Catarina se jí smála.