DMD č. 29. pro 29. 4. 2025. Téma: Speed dating

V astrologické věži, kde každý tik rozhodoval o plynutí času na Zemi, se děly změny.
Soustrojí, složité a přesné, se chvělo. Občas se ozvaly podivné zvuky – klapání, vrzání, praskání.
„Tohle nemůže pokračovat,“ Augustýnovy oči byly upřené na starý hodinový stroj, který se v nitru kroutil. Ozvalo se syčení, jak se kovové části začaly trhat. Rachocení sílilo, písty hučely.
Kilián se díval na třesoucí se mechanismus ozubených koleček: „Musíme upravit dny.“
„Poloviční dny,“ souhlasil Augustýn, „dva dny v jednom.“
Kilián přikyvoval. Pustili se do práce. Uvolnili mechanické zámky, povolili svěrací spoje, stroj se uklidňoval.
Život na Zemi se zrychlil. Věž přežila.

V Bradavicích byla zdrženlivá – učila se, objevovala, obdivovala z dálky.
První přítel byl mudla. To, jak moc se podobal jejímu otci, ji od něj nakonec odehnalo.
Pak přišel Rojvol. Přežila. S následky.
Ve Oadagou potkala Aishu. Po manželství z hororu se k ní upnula jako jmelí na osiku. Srdce si vlastně zlomila sama.

V tmavém baru vedle univerzity zhodnotí terén. Vlasy. Nohy. Boky. Oči. Po jediném krátkém rozhovoru má, koho toho večera hledala. Na jednu noc nebo na několik týdnů. Na sex, snad přátelství. Ale rozhodně ne na lásku.

Minerva už ví, co chce, a odmítá se za to stydět.

To nedám. Nemám ovocit a barvocit. Je to barva. Zvoneček. Speed data. Ratata. Je to závěr povídky, epické záření. Marná láska, marmeláska.
Mám ráda hvězdy k večeři. Nejlepší jsou pulsary. Rychle hoří. Černé díry kazí zuby.
Nejsem vesmír.
Mám rande. S horizontem událostí.
To bude rychlé.
Speed dating.
Rozervané srdce a nejen ono. Jak jen to bolí.
Need for speed.
Nukleum.
Starý pes.
Galileo Galilei. Giordano Bruno. Mikuláš Koperník. Tycho de Brahe.
Hledání mimozemské inteligence.
Rande s někým, kdo nejde. U červí díry do reality.
Jsem rozplizlá v kvantové relativitě. Moc mne těší. Mám mimozemšťana s neutrinem na čele. Další.

Nezrozumiteľne som bľabotať. Túžil som si neveriť.
„Zatopilo celú Prahu. Tunely, ošetrovne, ľudí.“ Nerozumeli. Nevedeli si predstaviť.
„Ak roztrhlo všetky priehrady, musím nájsť matku.“ Plnil som krosnu najpotrebnejším. Podľa Bible přežití. Nezabudnúť tomahavk.
„Nenechávejte mě tu, Matěji!“ rozvzlykala sa teta.
„Praha je stratená! Poďte so mnou,“ Bol to nezmysel.
„Jsme na kopci, přežijeme!“ tvárili sa neústupne.
Poznal som ich narýchlo, bez mien. Svobodová, Bartek, Dangovci. Nenarodené dieťa.
„Musím! Postrážte mi knihy. A truhlu s medveďom.“
Viac slov som nemal.

Spustil som bicykel. Bartek mi podal balíček cigariet. „Schovej, budou se hodit!“
Neotočil som sa, musím nájsť nezatopenú cestu na Krumlov.

Plán byl jasný. Během rušného včera na zámku se Hubert s hrstkou vybraných vydá kolem šachů do královské pracovny, kde budou hledat, cokoliv jim pomůže dostat se skrz nebo kolem vojáků na jihovýchodním teritoriu. Helžin úkol byl veskrze jednoduchý, zajistit, že král s královnou a většina stráží budou v sále a přilehlých salonkách. Bohužel to zároveň byl ples jarní rovnodennosti, na který její matka pozvala snad všechny svobodné prince a krále, se kterými měli diplomatické vztahy.
A tak, zatímco ostatní byli uprostřed špionážní akce, ona při každém tanci střídala partnery a zodpovídala hloupé otázky o své oblíbené barvě a koníčkách.

„Fuj!“ vyhrkl Marek, když se modrá ektoplasma rozprskla všude okolo. „Zabils ho?“
„Bohužel ne,“ zklamal ho Daniel.
„Musíme to uklízet?“ zeptal se Jaroslav.
„Úklidu se k naší velké bolesti vskutku nevyhneme. Dáme si rychlé rande s kuchyňskou stěrkou a kbelíkem,“ odpověděl správce sbírek.
„Není to škoda práce? Vždyť on se dá dohromady sám,“ namítl Jaroslav.
„To je pravda, dohromady se slije sám. Pokud ovšem chceme našim studentům zprostředkovat sérii rychlých schůzek s opravdovým poltergeistem, pak ho do té vitríny musíme dát amorfního,“ vysvětlil biolog.
„Jak rychlá ta rande budou?“ neodpustil si kolega.
„Velmi. Poplašňák z vitríny vysublimuje do dvou dnů.“

Jako v romantické komedii potkali se
Jen na kratičkou chvíli poznali se
Vrazila do něj a spadly mu věci
Tak se to ve filmech stává přeci
Věci spěšně sbíral z podlahy
Čuměl na ni, v hlavě všelijaké úvahy
Pomohla mu věci posbírat
Doklady, poklady sesbírat
On nemohl z ní spustit oči
Trochu se mu z toho hlava točí
Zve jí na rande a ona souhlasí
A to myslel si, že nádraží štěstí nenosí
Odchází od ní, pospíchá na vlak
Myslí si, stal se teď zázrak
Falešné číslo v mobilu zůstává
Ona s jeho penězi už v krámě po svém nakládá

Často se scházely dost pokoutně a narychlo, protože to jinak nešlo.
Alchymistické studium bylo dost náročné a Amélie měla i jiné povinnosti. A Ellena byla ráda, když se mohla na pár minut vyvléknout ze svých úloh budoucí panovnice. Byly týdny, kdy se potkávaly jen při lukostřelbě. Na hodinku na nádvoří. Cokoli hlubšího než běžné projevy přátelské náklonnosti bylo v těch momentech vyloučeno. Princezna, která si musela vydupat i luk, chodí s alchymistkou? Nemožné.
Ale o to silněji vnímaly dotek dlaně na rameni, výměnu úsměvů, vzájemný dlouhý pohled do očí, který říkal všechno, co nahlas v ten moment řečeno být nemohlo.

Seděli jsme s Liamem na střeše. Na nohy nám svítilo první jarní slunce a ptáci zpívali. Po tom všem, co se stalo v poslední době mi tohle připadalo poměrně surrealistické.

Po týdnech, jako byly ty poslední jsem s ním šla ráda ven. Možná to na mě bylo poměrně rychlé, ale to ještě neznamenalo, že jsem ho neviděla ráda. Dalo by se říct, že to bylo spíše naopak. Po všem, co se stalo byl pozitivní kluk, který toho moc nechce a nepotřebuje oboustrannou konverzaci, skvělou změnou.

Doufala jsem, že takhle to chvíli vydrží a já budu ještě nějakou dobu bez starostí.

Když se takhle rozvedete, nemají vaši známí nic jiného na práci, než vám hledat náhradního partnera.

Pan H:
"To je fajn, že máme oba dvě děti. Vezmeš všechny společně na chatu."
"A ty?"
"No, já jedu na kolo..."

Pan O:
"Maminka říkala, že to neva, že máš dítě."
"Ale já mám dva."
"Ahááá..."

Pan I (to byla perla):
"Takže vezmeš si půjčku a já bych od XZ si vzal to auto, jo."
práskla jsem dveřmi

"Mami, kdy přijde Myšák?"
"Mami, nám se líbí."

Tak jo.
Vykašlala jsem se na všechny ty panáky a vybrala to, co potřebuji, co potřebovali kluci.