Ze života

Milostný dopis ve formě krátkého seriálu, či spíše nezávislých střípků, vznikající postupně od roku 2023.
Ke stažení zde.

Zvuk zvonku, co na Vánoce plní tajná přání,
jako dnes mi v uších zní to jemné zacinkání.

Magická noc - ta při které zázraky se dějí,
o takových legendy se často vyprávějí.

Když hvězdičky počítali sami v svitu měsíce,
pod srdcem se zahnízdila jedna buňka z tisíce.

V určeném termínu před slunce východem,
zrození začalo kontrakcí příchodem.

V den tátových narozenin princezna svět spatří,
beze sporu k nejkrásnějším ten zážitek patří.

Zalykáš se samým štěstím nad spícími andílky,
když slyšíš dech pravidelný z jejich dětské postýlky.

Kdo k plejádám padajícím upíral své zraky,
možná dneska, tak jako já, věří na zázraky.

Onoho roku jsem měl velkou úrodu švestek a s přítelkyní a její rodinou jsme založili kvas na slivovici. V čas přípravy na pálení bylo třeba přichystat nádobu na produkt. Při nedělní vycházce zajdeme do mé garáže a přítelkyně vybírá demižon, který tam stál řádově deset let nezašpuntovaný.
U přítelkyně v koupelně jej vymýváme. Do vany vypadává mumifikovaná myš. Přítelkyně neváhá a balí ji do reklamního letáku. Vzápětí vypadává druhá taková. Tu zase balím já.
Co nejnenápadněji vyklouzneme z bytu směr popelnice, aby rodiče s babičkou nic nepostřehli.
Zvládnutí incidentu mi dává naději, že moje budoucí žena je děvče do nepohody.

Píšu si drablík poslední
Na túře byla jsem, tak není polední
Naopak, půlnoc už se pomalu blíží
Na srdci maličko smutno mě tíží
Že už zase hoří ohně
Duben bude mi chybět hodně
V dubnu dobře je
Teď bude po něm
Až kliknu myší dobré naděje
Naděje, že duben zase se vrátí
Že nadšení z psaní se nevytratí
Že za rok se sejdeme
Bude to dříve, než-li se nadějem
Zase budem ve spěchu uveřejňovat svá malá díla
Když nápad náhle přijde, vrhat se na papír
Jako by nás posedla nějaká síla
Tak se loučím a klikám
Ale nejdu zatím nikam

Seděla ve vlaku a po cestě psala drabble
Nevěděla, jaký z toho budou ještě trable
Myslela, že nahradí ztracené téma
Kdyby tak její mozek nepletl si i blbá jména
Přinutil ji myslet si (ten mozek), že nenapsala téma jiné
Teď ji kvůli tomu bodík mine
Tak znavená napsala něco, co napsala už předtím, zcela zbytečně
Mozek za to, že ho budí, zmanipuloval ji netečně
Jasán, napiš třeba tohle, to ti chybí
Komentujícím se zbytečný drablík líbí
Tolik se snažila, aby to stihla
Jásala, že ztrátě bodu se vyhla
A k čemu?
Na mou věru
Jeden, aby se z toho posral

"Jsem zvědavý, jestli tam bude."
"Kdo?"
"No ta malá, myška."
"Myška?"
"Posledně, když jsem jel na Slabochy, shodou okolností jsem tam byl úplně sám. Asi byl jinde potlach."
"No, dobře. To děláme občas všichni."
"A jak jsem tam byl sám, dělal jsem si jídlo. Klasika, chleba s játrovkou. Ale ani jsem to moc nejedl, bylo mi nějak divně."
"No?"
"A pak jsem se probudil a na stolku seděla myška. Koukala na mě, pak na játrovku a pak ji shodila dolů. Chtěl jsem ji... Jenže jsem si uvědomil, že mi bylo zle. Tak jsem ji tam nechal celý pecen. Za záchranu."

Možná i pro tohle jsem si po dlouhých letech vzpomněl na poznámku kamaráda, že měsíc duben má docela delší název, než jen veřejně kalendářní. Jen než jsem se rozhoupal, stačil jsem i nestihnout. A protože konce se končí na začátku, nezbylo mi nic jiného, než odepsat se (rozloučit) prvním tématem... Ale aby to nebylo jen o tvůrčích smutcích:

Sto slov je tak akorát.
Psát je, číst je, počítat.
(S počítadlem slovopočtu.)
Letopočet k letopočtu,
třicet dní, co plné děje,
formy, barev na chvilinku
vábí myš dobré naděje
a ta si stoupne si na plošinku.
A cestu jinak slepou
otevírá sebou.

Myš dobré naděje v písemce stálo,
že je myš s tvrdým y, to není málo.
Úča byla dojatá - umí slova vyňatá!
Mys proměnil na myš, ale to se někdy stává,
prostě chlapec v zeměpisu trošku pokulhává.
Do slovního hodnocení napíšeme pochvalu,
že zadání správně přečet, co na tom, že pomalu.
Do pěti už sčítat umí, i otázce porozumí,
Za tradiční výukou nutno mosty spálit,
pětky ničí charakter, lze jen slovně chválit.
Pepík splnil kompetence - v devítce se nepočurá,
ministerským inovacím, vivat, sláva, třikrát hurá.
Dětem skryjme významy slov lobbismus a korupce,
škola hrou je krycí název pro továrny na tupce.

Na rameni mi sedí kafka.

Máme za sebou tvůj první nedort. Byl - nebyl. Týden, dva. Je to sotva pár měsíců, co nejsi. Co jsi se ztratil v čase. Co jsem otevřel dveře a ty, místo abys seděl za stolem, ležel jsi pod ním. Proti všemu zvyku takhle po ránu. Stačil jsi předtím vstát. Zapnout si počítač. A potom: jako lusknutím prstů... se čas zastavil. Jen ne pro nás. Pro nás už v docela jiném světě. "Jeďte opatrně." Poslední slova, cos napsal. A že nejsou slavná? Nevím. Určitě jsou slaná... V.

(Pod ně už si jen Lenka připsala blahopřání k narozeninám.)

Nejdřív je třeba vytvořit si vyhovující systém. Najít správného druha do páru není ale ani tak vůbec snadné. Asi nejvíc se osvědčuje jít na to rychle. Šup šup, základní porovnání a moc se nezdržovat zkoumáním detailů. Všechny zdržovačky a tanečky okolo stejně jen odvádějí pozornost od základu.
Takže nejdřív je třeba si správně stanovit priority. A taky jejich pořadí. Pak už to jde často na první pohled.
První je velikost.
Druhá je barva.
Třetí tvar žebrování na lemu.
Další už není potřeba.
Jen se musíte smířit s tím, že někdy svou spřízněnou ponožku najdete až v sedmé várce vypraného prádla.