DMD č. 3. pro 3. 4. 2013. Téma: Statistika nuda je

„Kde ten zpropadenej krám zase je?“ zaklel John a zběsile prohledával šuplíky. „Sem jsem ho dal!“
„To nevíš, že podle statistik téměř nikdy nic nenajdeš tam, kam jsi to právě položil?“ ozval se Sherlock a z kapsy vytáhl Johnův mobil.
***
„Jak to můžeš vědět?“ zeptal se nechápavě John.
„Podle statistik to má vždycky na svědomí zahradník. Vygůgli si to,“ odvětil Sherlock s nezájmem.
***
„Proč si všichni myslí, že spolu něco máme?“ rozčílil se John.
„Protože statistiky mluví jasně. Dva dospělí muži v jedné domácnosti zkrátka musejí být milenci.“
„Ale my nejsme!“ zaprotestoval John. Když ho však Sherlock políbil, nebránil se.

Noc, zima. Den, vedro.
Jeden bůh, dva kněží, patnáct akolytů. Tři a půl tisíce lidí, pět tisíc velbloudů a šestitisícové stádo dobytka a tisíce koz a ovcí. Dva zlaté doly, přes dvě tuny kovu za rok. Zanedbatelná vlhkost vzduchu. Vzácná voda. Sto kilometrů kolem libovolným směrem jen vyprahlá pustina.
Půl druhého tisíce let. Dvacátý devátý cyklus. Původní tělo, dvacet šest mladíků, tři děvčata. Nespočet zakázaných slz, jež zasyčeli na písku.
Šestnáct let, pět měsíců a sedmnáct dní, co byl Sali na světě.
A za dvě minuty, šestnáct vteřin obřadu a nic z toho pro něj již nebylo. Začal třicátý cyklus.

Statisticky vzato to většina studentů statistiky nikdy daleko nedotáhne a většině z nich to ani nevadí.
Petr byl jiný. Během studia ho štvali kolegové vědci, kteří se na něj dívali spatra. Však já vám všem ukážu, myslel si, zatímco naťukával do stroje jeden údaj za druhým.
Petr by to nejspíš nikam nedotáhl, nebýt jeho zájmu o astrofyziku a pracovního místa v utajené vládní organizaci, které získal po ukončení studia.
Když obrovský asteroid, který se podle statistik měl Zemi vyhnout, plnou parou naletěl do jednoho ze světových velkoměst, seděl Petr ve své kanceláři a sleduje televizní přenos katastrofy se tiše smál.

46% lidí si při zouvání nerozvazuje boty. To je statistický údaj.
Nuda.
Znamená to něco prakticky?
Ne.
Zaujalo vás to?
Nemyslím si.
Navíc je velice těžké objektivně prokázat, jestli je ten údaj pravdivý.
Máte li chuť si to zkusit, přikládám podrobný návod.
-Najděte si sto kamarádů.
-Vloupejte se k nim do bytu a schovejte se jim do skříně. (Gratuluji, právě jste se stali sociopaty)
-Dělejte si čárky.
Čtyřicet šest kamarádů si nerozváže tkaničky. Mimochodem, 30% vloupání končí ublížením na zdraví, to máte dva pokusy v jednom.
20% lidí přežije napadení žralokem.
-Zaplaťte kamarádům, jako omluvu za vloupání, dovolenou u moře.

Táňa zatřepe kostkou a hází. Zase trojka. Připíše čárku k trojce. Pokračuje. Dva, pět zase tři. Další čárka k trojce se už nevejde, bude pro ni muset udělat další řádek. Pěkně podle pravítka a může pokračovat.
V tom pes zvedne hlavu. Na kobercem tlumené bouchání kostky si už zvyknul, teď ale zachytil jiný zvuk. Utíká ke dveřím pro pohlazení, zatímco z obývacího pokoje se ozve trhání papíru. Táňa vhodí svou nevyhodnocenou statistiku do ohně. A tak zase přežila další dopoledne bez mámy. Zítra změří rychlost autíček, tedy jestli jí máma půjčí stopky, ovšem.
„Tak co jsi celý dopoledne dělala, broučku?“

Louží pod oknem projelo další auto. V dálce odbil zvon. Mezi první a čtvrtou hodinou ranní projedou jejich ulicí tři auta za hodinu.
Obrátila se na druhý bok.
Světlo pouliční lampy kreslilo na zdi stíny. Podobaly se chundelatým ovečkám. Pokusila se je počítat, i když věděla, že nejpozději u třísté padesáté čtvrté to vzdá.
Ozvalo se zachrápání. Nezamlaskala. Nefungovalo by to.
Statistiky mluví jasnou řečí, blesklo jí hlavou. Nevydrží to. Vztahy se rozpadají. Není důvod očekávat, že budou výjimeční.
Zavrtěl se a přitiskl se k ní. Pořád ještě chrápal, ale byl tu a hřál. A pro tu chvíli to stačilo.

December 2009
Zachumlala som sa do kabáta. Prednáška z Pravdepodobnosti a štatistiky začala pred chvíľou a už teraz som nenávidela centrálnu limitnú vetu. Vytiahla som papier, nadpísla naň PSTp12 a začala som kresliť.
Vedľa mňa si prisadol vysoký blondiak. Chvíľu so záujmom pozoroval prednášajúceho, potom presunul pozornosť na moje poznámky.
„Hezký koťátko,“ zašepkal.
Rozhrnula som papiere s jedenástimi ďalšími. „Kujem.“
Prelistoval svoj zošit a ukázal mi jedenásť fantasticky prepracovaných lokomotív.
„Honza.“ Natiahol ruku.
„Mne hovoria Pískle.“
Apríl 2013
„Je ti jasné, že ten drabble není tak úplně podle skutečnosti?“
„Detailista.“ Ňufla som Honzu do ramena.
Ešteže štatistika je taká nuda.

Mám tu:
1) Perleťový knoflík - čtyři dírky
2) Kostěný knoflík - dvě dírky
- to je dva knoflíky, šest dírek.
3) Jednu neznámou květinu
4) Jednu Amaryllis Victoria Superba
- to jsou dvě rostliny.
5) Kamínek z jezera, co vylovil muminek
6) Klacík
7) Peříčko od té pošetilé slečny Ferky
- to je tři přírodní záležitosti.
Sedm zbytečných předmětů.
Musím si to zapsat do sešitu.
Támhle jde muminek. Určitě mi zase nese nějakou zbytečnost.
Dám mu ten perleťový knoflík. Ať ho věnuje své slečně. Má ráda lesklé věci.
Alespoň se to vyrovná.
Tak.
Sedm mínus jedna je šest zbytečných předmětů.
Proč je mi dobře?

„Tak se na to mrkneme, dědo. Narodil ses v roce 1512, poprvé ses oženil, když ti bylo… sto sedmnáct. Tvůj první syn se narodil o dva roky později. Podle smrtelníků jsi rozhodně statisticky nejstarším novopečeným otcem v dějinách, o tom žádná. Pak dlouho nic, až v roce 1797 se ti narodil druhý syn – teda alespoň pokud máme kompletní informace… au, nebij mě… pak tu máme svatbu s Jane, nepodařilo se mi dohledat konkrétní datum. Mno, a pak si v roce 1951 umřel na následky smrtelných zranění…“
„A co z toho vyplývá, Leandre?“ Otázal se alfa.
„Že si prostě starej, dědo.“

Sny začínaly nabírat na intenzitě. Iorghu o nich musel neustále přemýšlet, protože mu nedávaly smysl. Proč se mu zdá o domě, ve kterém slouží, jako by tu žil odjakživa, ačkoliv tu strávil pouze poslední tři léta? Jeho páni jsou zchudlými šlechtici, ale v jeho snech dům není vůbec opuštěný, jako je dnes. Je plný barev, lidí, světel… a žije v něm Crina.
Jediné, co je stejné, jsou jeho zdi. A temný les, který děsivě obklopuje panství. Iorghu o něm zaslechl pár pověstí, podle nichž každý rok v jeho útrobách zemře několik lidí.
Nevěřil jim. Vždyť poslední tři léta nikdo nezemřel.