DMD č. 3. pro 3. 4. 2013. Téma: Statistika nuda je

Bla bla bla
„Regresní analýza zkoumá problémy dvou znaků. Například závislost zisku z prodeje komiksů na počtu inteligentních čtenářů, ochotných platit.“
Dívala se na něj a sledovala, jak se mu rty zaníceně pohybují v horečném vysvětlování. A ačkoliv jí sluch pracoval zcela normálně, slyšela jen další: bla bla bla. Tady překlad mozku prostě ztroskotal.
„Mírami závislosti jsou regresní koeficienty. Grafickým znázorněním …“ zarazil se v půli věty.
„Penny?!“ vyštěkl tak nahlas, že málem spolkla žvýkačku.
„Co? Koeficienty?“
„Ty vůbec neposloucháš. Jak chceš vystudovat univerzitu?“
„Promiň, Sheldone. Pokračuj,“ pobídla ho ospale, načež Sheldon pokračoval.
Mozek však opět pobral jen: bla bla bla.

Život kapitána Jacka Harknesse se vymykal všem statistickým údajům. A každopádně nebyl nudný. Pravda, například pouhým čištěním zubů strávil kolem tisícovky let, ale pokud jeden žije věčně, péči o chrup se musí věnovat důkladně.
V průměru také umřel (což byla VÁŽNĚ nepříjemná záležitost) a narodil se (o tomhle ani nemluvě) víckrát než obyčejný člověk. V tomto ohledu mu šlapali na paty jen hinduisté, ale ti se rozhodně nenarodili do tak okouzlující podoby jako Jack. Tedy alespoň většina z nich.
Jack se pousmál a objal kolem pasu vedle něj ležícího Ianta. Pro některé okamžiky však stálo za to umírat pořád dokola.

Anakin ve škole
“Takže si to ještě jednou zopakujeme……Anakine!”
“Ano?” problal se Anakin z hlubokého spánku. Až doteď závodil na tatooinských kluzácích.
“Snažím se ti už od rána vysvětlit jak fungují statistické tabulky, a ty už od rána spíš!”
“Já se omlouvám, ale co sou to ty statický tabulky?”
“Statistické tabulky! Že já se vůbec snažím. No nic tak tedy znovu;statistické tabulky jsou…”
“Zív!” Anakin opět usnul. Plo koon na něj chvíli zíral s otevřenou pusou, pak pokrčil rameny a odešel.
Po chvíli dorazil Obi-wan a smutně koukal na Anakina. Vedle něj stojící Yoda řekl:” Temnou stranou on cítit je.”

Dodal si odvahu. Přece ví, že se nemusí bát.
I když posledně také…
Ne, to byla jen nějaká výjimka. Tentokrát se jistě nesplete.
A nebude tady přece pořád hloupě stát a čekat.
Neohroženě vykročil vstříc hafajícímu psovi.
„ÁÁÁÁÁ!“
O několik dní později:
„A představte si, pane kolego,“ pravil dr. Havlík, „že jsem tady toho pána měl už popáté. Vždycky ten samý případ. Napaden a pokousán zuřivým psem. Pokaždé zřejmě proto, že si počínal neopatrně. Prý věřil, že pes, který štěká…“
Doktor Vlach potřásl hlavou. „Po pěti případech by ten pán už mohl přikládat větší váhu statistice než moudrostem našich předků.“

Gundar, písař - sčitatel řádu Officium Census, si promnul unavené oči a unuděně vyhlédl z okna. Pod ním se rozkládaly mrakodrapy a katedrály císařského komplexu na Svaté planetě Terra, ale jeho ten pohled už dávno neohromoval.
Obrátil zrak zpět k papírům, a začal sčítat sloupce cifer. Nakrčil obočí, když zjistil, že něco není v pořádku, ale rychle chybu našel a opravil. Opřel se v křesle, znovu si přečetl výsledky. V minulém roce bylo v sektoru Typhoon zničeno 1368 císařských pluků, zahynulo více než padesát milionů členů imperiální gardy.
Vůbec se nad tím nepozastavil. Byla to jen malá cena za přežití lidstva.

“Pravděpodobnost možnost zásahu člověka meteoritem téměř vylučuje. Statistika praví, že se to čas od času stane. A tak, když se onen student dostal s mistrem do sporu ohledně správnosti svých pravděpodobnostních výpočtů, vystoupal právě na tenhle kopec, sedl si a aby dokázal svou pravdu, prohlásil, že tu bude sedět tak dlouho, dokud ho meteorit netrefí. Z toho dlouhého čekání samozřejmě zkameněl a od té doby se zdejšímu vršku říká Čarodějné čekání,” dokončila Mlada Ještěrková-Ocásková výklad a skepticky se podívala na bandu pošťuchujících se budečských prváků, kterým dělala pedagogický dozor.
Nezdálo se, že by se chystali vzít si z vyprávění poučení.

Ráďa zaúpěl. Málem tenhle týden zapomněl na Jitčin dotazník. Je šílená! Co se jí navysvětloval, že je Budeč zvláštní, že nemá čas… Říct si nedala. Prý: budeš kontrolní skupina.
Vytáhl záznamový arch. Položky znal nazpaměť.
Zdraví
Od pondělka si nic nezlomil, dá dvojku.
Psychická pohoda
Odfrkl si. Zkoušky už byly na obzoru.
Prostředí bydlení
Pochybovačně se rozhlédl.
Spánek
Včera byla astronomie.
Rodinné vztahy
Vida, musí zavolat domů.
Odpočinek, koníčky, svoboda…
Jídlo jako jediné dostalo tradičně dobré hodnocení.
Přelétl očima záznamy posledních měsíců. Sestřenice si bude myslet, že ho tu týrají. V podstatě sám nechápal, že se mu tu tak líbí.

,,Nerad cestuješ sám? Tak kolik jich bylo přede mnou?" zeptala se Donna.
,,No, hodně," vymluvil se Doktor.
,,Cha! Takhle mě neodbiješ, vesmírňane! Jak si vlastně svoje společníky vybíráš? Máš to podle nějakých statistik? Jsou to jenom ženský, viď? Máš svojí nabalovací budku, ale mě nedostaneš, marťane!"
,,Cože? Já nejsem z Marsu!" ohradil se Doktor. ,,A tohle není nabalovací budka. Rád cestuji s kamarády, takže sem nevodím jenom ženský! Měl jsem tu i pár chlapů. A robotického psa!"
Donna se na něj podívala tím svým pohledem.
,,Ale takhle jsem to vůbec nemyslel!"
,,Dobře. A co ty statistiky?"
,,Ty jsou nuda," řekl.

10...
Číslice na monitoru pomalu klesaly na váze, zatímco hbité prsty pracovaly na úderech do klávesnice.
8...
"Doktore, musíme jít. Je mi líto, ale už je nezachráníte. Podle všeho je ta síť výbušnin moc složitá na to, abyste za několik vteřin vypojil statisticky nejspolehlivější systém."
5...
"K čertu se statistikami!"
"Co kdybyste se posadila," pobídla ji ke křeslu rusovlasá dívka.
4...
Doktor se zvedl a odmrštil kopancem křeslo do rohu místnosti.
"Já jsem Doktor. Jsem přes tisíc let starý, mimozemšťan a statistiky bořím dnes a denně."
Vytáhl zpod kabátu sonický šroubovák a zamířil na monitor. Zablikání obrazovky oznámilo konec odpočtu.

When he entered, Saxifrage Russell was sitting at his desk reading. John Boone, the first man on Mars, smiled. It looked like results and statistics from the many experiments Sax was doing as a head of terraforming.
He’s such a paradigm of science, Boone thought. He even wears a lab coat.
John was recently amused by a story he overheard. A hundred rats with hightened intelligence retroinjected their minds into a lab technician. Saxifrage Russell, a blinking conglomeration of some hundred hyper-intelligent rats.
“Here’s my investigation into the sabotages. There’s even some statistics for you to enjoy,” John said smirking.