Povzdech knihomolův

Nenávidím je.
A mohou skrývat dechberoucí rozuzlení, vyšumění do ztracena, nebo úchvatný (un)happyend.
Já je nenávidím.
O něco míň, pokud jde o díly série, která má pokračovat, nejvíc u dílu, který sérii uzavírá.
Po nich už nic... Jen nutkavá potřeba domýšlet si, ještě chvíli žít aspoň ve vlastní hlavě s příběhem, který mě omámil a lapil.
Za poslední stránkou číhá absťák. Vážně, nepomáhá čokoláda, sex, studená sprcha, horká sprcha, nic... jen čas. A někdy to trvá zatraceně dlouho, než odezní. Mezitím se prokousávám další knihou k další poslední stránce.
Nepoučitelná.
Čtení je vlastně akt vrcholného masochismu.
A nedočítat není řešení.