Zrcadlo 3

Evžen Vulpes sleduje, jak na kamennou podlahu dopadá křída a láme se na kusy. Kolem něj zuří podivný požár. Plameny mají černou barvu. Evžen sebou trhne a obraz je pryč. Zůstane jen úzkost zakousnutá do útrob. Něco se stalo. Cítí to v kostech.
„Jste v pořádku?“ ptá se zákaznice. Věštkyně ve středních letech. Stěhuje se do nové provozovny a chce ji mít zabezpečenou. „Strašně jste zbledl.“
„Přijdu to dokončit zítra,“ řekne Evžen rychle a popadne batůžek. Křídu nechá ležet.

Je to jako probudit se najednou z těžkého spánku. Darja otočí hlavu, protože ji na čele studí kamínek. Další kamínek má na hrudi pod klíční kostí, ale ten někdo pohotově sundá. Darje hučí v hlavě a nemá tušení, kde je. Evžen jí pomáhá zvednout se do sedu. Zalije ji úleva. Všechno je v pořádku. Na malý moment.
Evžen. Klečí na podlaze proti ní a vypadá vyděšeně.
„Kde je Xénie?“
„Já nevím.“ Co se stalo? „Zapovídaly jsme se ve dveřích. Dál si nic nepamatuju.“ Odraz ve skle. Mladý černý mág. Vyslovil její jméno. Zná její jméno. „Proboha,“ vydechne. „Fritz měl pravdu, někdo na mě zaútočil. Jmenuje se Aleksandr.“
„Kde je Xénie?“ opakuje Evžen.
„Já nevím,“ zasténá Darja. „Musela mě vtáhnout dovnitř a zrušit tu kletbu.“
„Jakou kletbu?“ vyhrkl Evžen.
„Byla mířená na mě. Evženka je někde na návštěvě, nešla pro ni?“
Evžen zalapá po dechu a vyskočí na nohy. „Kam?“
„K Evě…“
„K Raposům?“
„Ano…“
„Nikam nechoď,“ řekne Evžen a vyběhne ven.

Xénie se dotkne bolavého místa nad uchem a sykne bolestí. Za nehty má kůži a krev. Krev cítí i v ústech. Musela se kousnout do tváře, když Aleksandr mlátil její hlavou o pařez. Rychle se zvedne na loktech. Ohnivý kruh. Aleksandr sedí uprostřed. Xénie nemá kam utéct.
„Nemáš žádnou moc nade mnou, Aleksandře,“ vychrlí Xénie.
„Tohle nefunguje, protože ty jsi liščí čarodějka a já mág mimo úrovně,“ řekne Aleksandr. Mluví pomalu, s odmlkami, jako když po dlouhé době oprašuje cizí jazyk. Má zaschlé škrábance na tváři a krku. Ruku provizorně obvázanou.
„Už dlouho jsem neviděl žádného liščího čaroděje,“ pokračuje Aleksandr nenuceně. „Znám o nich spoustu pověstí. Jedna je pravdivá. Je o velkém mistrovi černé magie. Doplatil na to, že se kdysi zamiloval do liščí čarodějky. Řekl jí své jméno. Po mnoha letech ve městě Hameln potkal čarodějku jménem Agnieszka. Znáš tu pověst.“
Xénie neví, jestli je to otázka. On z ní nespouští oči. Neurčitá šedomodrá barva. V zrcadlovém odraze viděla černou. Přeběhne jí mráz po zádech. Nenápadně zkříží prsty. On se pobaveně ušklíbne.
„Z města odešel. Agnieszka taky. Nosila jeho dítě. Neměl nad ní moc. Ani nad liščí čarodějkou. Brzy nato byl zabit a jeho hrob zapečetěn mocnými kouzly. Agnieszka odešla do Haliče a porodila dítě. Založila mocný rod. Z toho rodu pocházejí černí velmistři.“
Xénie si promne zátylek.
„Velký mistr se před časem probudil. Téměř se vrátil mezi živé. Ale postavil se mu liščí mág. Víš, proč tě bolí hlava?“ zeptá se náhle.
Xénie zatají dech.
„Ten liščí mág je tvůj muž.“
Udělá se jí špatně od žaludku.
„Viděl jsem ho, když jsem se ti díval do hlavy.“

Darja se pokusí zvednout na nohy. Nejde to. S každým pohybem přichází návaly slabosti. Zrovna se opírá o židli a se zavřenýma očima čeká, až se jí přestane točit hlava, když uslyší hlas. Uvnitř hlavy. Své jméno. Trhne sebou leknutím. Pak hlas pozná. Její bratr Karel.
„Jsem v bezpečí,“ řekne. Nahlas. Zbytečně. „Xénie zmizela.“ Soustředí se na muže, kterého si před chvílí vybavila. Toho z odrazu ve skle. Aleksandra.
„Zůstaň tady,“ odpoví Karel. „Najdu ji.“
Darja nestihne ani odpovědět. Telepatické spojení se přeruší. Funguje jen na blízko.
To tady mám jen čekat? chce se jí zařvat. Xénii se něco stalo. Protože se snažila ochránit Darju.
Opře se o židli a prudce vstane. Vzápětí skončí na podlaze zalitá studeným potem. Chvíli leží a dýchá, protože na víc nemá sílu. Pak se pokusí zvednout na loktech. Jde to snadno. Loktem se opře o židli.
Někdo otevře dveře. Evžen.
„Je Xénie v pořádku?“ vyhekne Darja.
Evžen zavrtí hlavou. „Jdu ji hledat.“
„Zavolej na Vyšehrad.“
„Na to není čas,“ odsekne Evžen a někam odběhne.
„Hledá ji Karel,“ zachraptí za ním Darja. „Umí číst magické stopy. Najde ji.“
„Třeba ne,“ odpoví Evžen. Do batohu si balí kameny, nůž a Xéniinu šálu. „Někdo ohrožuje moji ženu. Nehodlám tady sedět a čekat.“
Darja přikývne. Ona musí zůstat tady. Mimo dům není v bezpečí. Ona ani její dítě.
Opře se o židli a opatrně vstane. Už to jde.

Aleksandr najednou vyskočí na nohy. „Někdo přišel,“ pronese nadšeně.
Xénie se rozhlédne. Záchvěv cizí magie. Není to země. Není to Evžen. Magie je podivná. Xénie nedokáže rozeznat živel. Ví, kde je zdroj. Rozběhne se opačným směrem.
Aleksandr za ní natáhne ruku v rukavici. Cosi kovově zapraská a kolem Xénie se ovine zrezivělé pletivo. Xénie se promění v lišku a pokusí se vyvléct. Pletivo se sevře kolem ní.
„Proměň se, liščí čarodějko,“ řekne přes rameno Aleksandr.
Xénie se snaží vyvléct z magické formule. Je to k ničemu. On je mnohem silnější. Když se Xénie mění zpátky v člověka, pletivo kolem ní povoluje. Xénie zhluboka vydechne. Má jen pár škrábanců. Srdce jí buší jako splašené.
„Už to nedělej,“ řekne Aleksandr a projde ohnivou stěnou ven z kruhu.
Xénie zamrká, aby se zbavila slz. Zakroutí levou rukou. Pletivo se jí utáhne kolem zápěstí.
Najednou oheň zhasne a Xénie konečně vidí, co se děje. Tady to zná. Draháň. Kus louky obklopený ze tří stran lesem a ze čtvrté schovaný za svahem. Proti Aleksandrovi stojí mág Evženova věku. Xénii je povědomý. Darjin bratr Karel.
„Nehledám tebe,“ řekne Aleksandr.
„Hledáš moji sestru.“
Aleksandr ustoupí dovnitř kruhu. Jeho magie zakolísá. „Odejdi a už se nevracej. Jinak ona zemře.“
„Nejdříve propusť tu ženu. Pak budu ochotný se s tebou bavit.“
„Rozhodnutí je tvoje.“ Chvěje se mu i hlas. „Zachráníš Darju, zachráníš Xénii nebo půjdeš po ně. Můžeš jen jedno.“
„Můžu všechno,“ odpoví Karel.
Aleksandr natáhne ruku v rukavici ke Xénii. Nespouští oči z Karla. „Jak je libo,“ řekne.
Pletivo kolem Xénie se začne zahřívat. Ve vzduchu to zajiskří. Karlovo kouzlo se rozbije o štít. Aleksandr zakolísá. Xénie se promění v lišku. Napře všechny síly. Musí se dostat ven.
Pletivo najednou zchladne a začne praskat. Xénie zalapá po dechu. Slyší bolestný výkřik. Spadne na zem a je volná.
Aleksandr klečí na zemi. Obě ruce má popálené. Zatne zuby a Karel se zapotácí. Peklo se rozpoutá nanovo. Vzduch kolem ní začne zlověstně jiskřit. Je těžký a kalný.
Xénii se naježí srst na zádech. Zacouvá do křoví. Každý pohyb ji bolí. Zalyká se magií, která zalévá prostor kolem obou čarodějů.
Najednou je po všem. Aleksandr je pryč. Karel se rozběhne ke Xénii. Ona se mu podívá do tváře a má co dělat, aby nevykřikla hrůzou. Jeho duhovky mají černou barvu a bělma jsou protkaná černými žilkami.
Xénie se odplíží pryč, jak nejrychleji může. Už po pár krocích najde opuštěnou liščí noru. Stočí se do klubíčka u zadní stěny.
Kroky. Nic na světě by ji nemohlo zajímat méně.
„Xénie?“ Hlas nepatří Evženovi. „Neschovávej se. Jsi vážně zraněná. Za chvíli upadneš do šoku. Je to tady zablokované proti běžným stopovacím kouzlům. Nenajde tě nikdo, kdo neumí sledovat stopy černé magie.“
Xénie zavře oči. Venku je zima. Tady je v bezpečí.
„Kde jsi? Ten černý mág se může každou chvíli vrátit.“
Aleksandr utekl?
„Natáhl oponu a než jsem ji zbořil, utekl portálem.“
Xénie se přiblíží k východu. Karel stojí bokem k ní a rozhlíží se kolem. Xénie má dojem, že ji zahlédl. On si upraví šátek na krku, svlékne kabát a rozloží jej na zem. Sedne si na zem a podívá se přímo na Xénii. Jeho oči už mají normální barvu, ale černé žilky nezmizely. Xénie zacouvá zpátky do nory.
„Je to na tobě,“ řekne Karel. „Můžu tě ošetřit a odnést domů. Anebo tě tady nechat.“
Xénie unaveně zavře oči. Tohle je Darjin bratr, kvůli kterému Evžen riskoval život. Darja mu možná důvěřuje, ale Xénie ne.
„Nebudu tě nutit. Ale nemůžeš v tomhle stavu zůstat venku.“
Xénie sebou trhne. Musela na chvilku usnout. To znamená, že jí dochází čas.
Vyjde se z nory a lehne si na kabát. Karel jí přejede rukou nad tělem a odhrne bolest. Xénie zavře oči. Je strašlivě unavená. Karel ji zabalí do kabátu a opatrně zvedne.