Možná
Pozdě, ale přece. :) Tohle jsem vybrala nevím proč, snad kvůli tomu konci.
(Na téma: Pláčí námořníci rum?)
Na nábřeží toho dne seděl námořník. Byl zády opřený o lampu pouličního osvětlení a po tvářích mu stékaly slzy.
Někdy máte svíravý pocit zeptat se, co se stalo.
V ruce svíral poloprázdnou láhev rumu a rozmazaným zrakem bloumal po vodní hladině.
Na některé věci vás možná nenapadají správné otázky.
Na levém rameni měl vytetovaného mořského hada s kotvou a předloktí měl rozdrásané do krve.
Jindy vám zase dochází slova.
"Mamí, pláčou námořníci rum?"
Občas je dobré mlčet a jít dál?
Muž prstem setřel slzu a olízl jí. Pobaveně zavrtěl hlavou a konečně se usmál.
Někdy je lepší nechat mluvit jiné.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:-))) tohle si pamatuju, mám
:-))) tohle si pamatuju, mám ho v oblíbených... Moc hezké, konec optimistický! :)
To mě těší :) Děkuji. :)
To mě těší :) Děkuji. :)
taky si to pamatuju, taky se
taky si to pamatuju, taky se mi líbilo
To jsem ráda, děkuji! :)
To jsem ráda, děkuji! :)
Líbilo prve,
líbí teď! Hezky vykresleno, přes tu nitromonologickou kurzívu tím prokmitává určitá posmutnělost, melancholie. A čtenář přemýšlí, co se vlastně námořníkovi stalo. Hezké!
Děkuji mockrát za pěkný
Děkuji mockrát za pěkný komentář. :)