Hrdinka

„Můžete sedět?“ Doktor má soucitný hlas.
Pomalu se sesouvám do židle. Au. Ale je to sympaťák, přece se před ním neztrapním. „Jo, v pohodě.“ Podruhé už ti svou ránu na zadku neukážu.

„Prý tě ten zloděj poranil,“ má v očích zvědavost kolegyně. Nebo tam vidím zlomyslnost?
„Celkem o nic nešlo. Hlavní je, že jsem v pořádku.“ Skoro. Nebudu nikomu nic vysvětlovat.

„Takže jak k tomu zranění došlo?“ Policistka mluví věcným tónem.
„Do mého domu se vloupal zloděj. Vrhl se na mě s nožem a trefil…“ Můj křivý posed na židli je všeříkající. „Ale ještě jsem ho stihla praštit do hlavy.“