27. kapitola

„Budoucí Tardis na Berilii volá minulou Tardis na orbitě Berilie,“ ozvalo se vesele z reproduktoru.

Nikdo nezareagoval.

„Budoucí Tardis volá starší Tardis. Berilie volá oběžnou dráhu.“

Když nikdo stále nezareagoval, volající se opakoval už trochu nevrle: „Budoucí Tardis volá starou Tardis.“

„Vím, že mě slyšíš, Doktore,“ z reproduktorů zazněl zvuk prstu poklepávajícího na monitor.

„Hej,“ mladý muž v bílé košili s pruhovanou kravatou rozrazil dveře do kontrolní místnostni, „nejdřív musím poslouchat hodiny a hodiny té stupidní hry a teď tu ještě někdo křičí.“

Doktor si povzdechl a natáhl se k ovladači.

„Ach, Turlough, když už si Time Lord nemůže ani dopřát pár dnů sledování kriketu,“ odpověděl, „vesmír je skutečně v problémech.“

Doktor si nasadil brýle a upravil si snítku celeru v klopě saka. Pak se natáhl po přepínači.

„Skutečná Tardis obchodníkovi s cele...!“ ozvalo se ještě než se spojení navázalo.

„Zrovna jsem sledoval vynikající zápas...,“ začal Doktor trochu nevrle na postavu ve fezu, s motýlkem a vínovými kšandami na obrazovce.

Druhý Doktor mu skočil do řeči: „Jsou důležitější věci než kriket.“

„A můžu hrdě konstatovat, že tahle obsese mě přejde,“ dodal polohlasem.

Turlough se sklonil k obrazovce: „Kdo je tenhle chlápek?“

„Ah, Turlough,“ řekl trochu nejistě Doktor na obrazovce, „rád tě vidím.“

Mladší Doktor si povzdechl a otočil se ke svému společníkovi: „Vypadá to, že můj vkus na oblečení se notně sníží. Nemluvě o té trčící bradě.“

Turlough se nejdřív zamračil, pak se mu ale oči zablýskly porozuměním.

„Hej, fezy jsou cool!“

„A má drahá Tardis není stará!“ Doktor, který ignoroval výkřik svého protějšku, se otočil zpátky k monitoru. „Tvoje je starší!“

„Taky na to vypadá,“ Doktor zaostřil na pozadí na obrazovce. „Celé oranžové a tmavé a samé schody. K čemu jsi to mou loď donutil?“

„Ne, nech mě hádat,“ odpověděl si sám. „Krize středního věku - fez, náladové osvětlení a cvičící schody.“

„Já ti dám krizi středního věku,“ odsekl obraz. „Abys věděl, sotva jsem se přehoupl přes jedenáct set let. Můžu snad já za to, že moje mladé inkarnace nemají vkus?“

„A když mluvíš o cvičení, proč ti trvalo tak dlouho, než jsi odpověděl?“ pokračoval fez.

„Problémy s klopovou zeleninou?“ dodal pohrdavě

„Už jsem říkal, kriket - to je důležitější,“ odpověděl škrobeně Doktor, „než tvé urážky.“

„Nevolám, abych tě urážel, ale když o tom mluvíš, trochu konstruktivní kritiky bys nemusel brát hned tak osobně.“

Postava na obrazovce si upravila motýlek, pak si promnula ruce a pokračovala vážně. „Poslouchej, Berilii napadli Kyberlidi a když jsem tě zahlédl na oběžné dráze...“

Doktor trochu zaváhal než pokračoval: „Čistě náhodou, nedostal jsi telegram?“

„Telegram? Jasně že jsme dostali telegram,“ vložil se do debaty Turlough. „Nějaké nesmysly o Aerilii, Berilii a Cerilii. Nemělo to hlavu ani patu, ale hned jsme museli vyrazit, že jo, Doktore?“

„Sotva se zmaterializujeme u Berilie, co uděláme?“ rozohňoval se Turlough. „Doktor si najde kriketový kanál a sleduje nějaké mistrovství. Kvůli tomu jsme museli všeho nechat a letět sem.“

„Víš, jak dlouho mi trvalo,“ odpověděl Doktor nevinně, „než jsem našel prostoročasové souřadnice, abych tyhle zápasy viděl? Doufal jsem, že jsem si ten telegram poslal sám, když jsem to vhodné místo našel.“

Turlough ho ignoroval.

„I jména těch systémů jsou hloupá - A, B a C. Opravdu? Skoro to vypadá, jako by někomu došla inspirace. Teď se ještě ke všemu dozvím, že tu jsou Kyberlidi! A jak tě znám, budeš chtít ihned přispěchat na pomoc obyvatelů téhle galaktické díry.“

„Turlough,“ okřikl ho Doktor, když uviděl pobavený výraz svého staršího já, ke kterému se zamračeně otočil.

„Berilie není straregicky významná; není žádným nebezpečím pro Kyberrasu; je to planeta ne zcela humanoidních umělců, kteří se ani nehodí na Kyberupgrade,“ začal Doktor zamyšleně a poupravil si brýle, aby se mu lépe přemýšlelo. „Musí tu být z nějakého důvodu.“

Obličej na obrazovce taky zvážněl: „Nevím přesně, ale máš pravdu - něco tu nesedí. Nejsou tu jenom Kyberlidi, ale i jejich imitace. Počítače zavřené ve skutečných Kyberoblecích. A teď se navíc Kyberflotila chystá k odletu.“

Doktor na obrazovce se podezřívavě naklonil ke kameře: „Jaktože sis toho nevšiml, když jsi na orbitě už tak dlouho?“

„Kriket,“ zamumlal polohlasně Doktor a svěsil hlavu.

„Ale jak úžasný to je zápas,“ dodal nadšeně. „Poslyš, můžeme...“

„Ah, ano, Kyberlidi,“ Doktor znovu svěsil hlavu, když zahlédl výraz svého protějšku. „Ehm, kdo odlétá? Imitace, nebo ti skuteční?“

„Nevím,“ přiznal fez. „Vládne tu trochu zmatek, ale...“

„Ha,“ přerušil ho mladší Doktor, “jaktože to nevíš, když jsi dole na planetě tak dlouho?“

„Tipoval bych to na ty skutečné,“ pokračoval fez, jakoby ho neslyšel, „protože ty imitace byli součástí nějaké výstavy. Jenom nevím, odkud se jich najednou vynořilo tolik.“

„Možná...,“ začal Doktor a bezmyšlenkovitě si upravil celer. Pak mu oči ulpěly na řadě válcových krabic - ne, nebyly to krabice. „A ty fezy předpokládám stojí za tou trochu zmatku. Nepochybně je tam máš jenom proto, že jsou důležitým klíčem k záhadě falešných Kyberlidí. Ta nějaká výstava se vůbec netýkala určitého druhu oblečení, že?“

Doktor se ušklíbl, když se jeho starší já nervózně ohlédlo: „Nemůžeš mi mít za zlé, že... Tohle byla jedinečná šance...“

„A vůbec,“ dodal Doktor a sundal si fez z hlavy. „Proto tu nejsme. Musíme...“

Náhlý alarm ho přehlušil a Doktor se rychle otočil. Tohle muselo být vážné; tenhle zvuk ještě neslyšel. Že by se přerušil televizní signál? Co kdyby už nikdy nemohl dodívat ten zápas?

Pak mu došlo, proč ten zvuk neznal. Vycházel z reproduktorů. Jeho alter ego zmizelo z obrazovky a k Doktorovi dolehl zvuk nohou dusajících nahoru a dolů po schodech. Pak znovu nahoru po dalších schodech. Najednou z reproduktorů vychrčel zvuk týrané techniky.

„Potřeboval by to naolejovat,“ zamumlal si pod vousy Doktor, zatímco jenom stál a netrpělivě sledoval postavu kmitající kolem konzole.

„Mám tu nějaký...,“ ozvalo se, než se najednou z reproduktorů začal šířit šum.

O pár vteřin později nahradil šum i obraz.

„Co se stalo?“ zeptal se Turlough nervózně.

„Nevím,“ odpověděl Doktor a vrhl se k přijímači. Chvíli se vrtal v jeho vnitřnostech. „Chyba ale není na naší straně.“

„Já se o sebe postarat dokážu.“ pokračoval Doktor. „Alespoň doufám, že to dokážu i ve svém středním věku.“

„My mezitím navštívíme nějaké Kyberlidi.“

Doktor přiskočil k centrální konzoli, zmáčknul několik tlačítek a pak se zamračil.

„Co je?“ zeptal se Turlough, tentokrát skoro pohrdavě. „Ztratil jsi celou flotilu Kyberlodí? Nebo ještě hůře - přerušilo se ti spojení s kriketem?“

„Neztratil,“ povzdechl si Doktor. „Lodě už jsou ve warpu. Tam je radši sledovat nebudeme.“

Zkontroloval několik přístrojů, než si zamumlal pod vousy: „Takže na Cerilii máte zálusk. Dobrá, já vám tam zajistím vhodné přijetí.“