47. část

Vtom Nestorovi explodoval hrudník. Průbojné střely z P90 se mu zakously do zad a z hrudníku udělaly krvavý kráter. Bratr se zkoumavě podíval na trosky žeber nepřirozeně trčící z hrudníku a dýka mu vypadla z ochablé ruky. Potom ho druhá dávka smetla stranou.
Ten trik s oživováním mrtvých totiž umím taky, jen jsem ho nikdy neměl příležitost použít. Alice stála ve dveřích, obě P90 v rukou, a nepřestala pálit dokud nedošly náboje v obou zbraních. Vytrhl jsem si meč z těla a trochu dřevěně se postavil na nohy. Kulhajíc jsem si došel pro Jackhammer a křečovitě do něj zarazil nový zásobník.
“Co teď?” zeptala se Alice a taky přebíjela.
“Netuším,” přiznal jsem. “Nikdy jsem nedoufal, že se dostanu tak dal…”
Přerušil mě uši drásající výkřik. Oba jsem se otočil směrem kde ležel Nestor. S nechutným mlaskáním masa a praskáním kostí, jeho na kusy rozstřílené tělo nabývalo humanoidních tvarů. Trochu mě to znepokojilo, protože zároveň nabývalo a bobtnalo - už měl dobře přes tři metry. Kůže mu popraskala a nahoře mezi horou obnaženého svalstva seděla komicky drobná hlava a vyla jako zvíře. Vztáhl naším směrem neforemné končetiny a já si uvědomil, že byly zakončené dlouhými, jako břitva ostrými drápy.
Zaklesl jsem brokovnici o rameno a vyprázdnil do něj skoro celý zásobník. Ne že by mu to nějak vadilo, rány se mu okamžitě zacelovaly. A Alice stála jako omráčená a nezmohla se ani na pozvednutí zbraně. To už mezi nás vrazil. První ránu jsem odrazil tím jediným co bylo po ruce - brokovnicí. Druhou ránu jsem radši vyhnul, brokovnice byla na kusy. Překulil jsem se po krví kluzké podlaze směrem, kde ležel můj meč. Koutkem oka jsem zahlédl jak Alice leží u stěny a tiskne si vyhřezlé vnitřnosti. To už jsem stál v šermířské póze. Jenže jak se šermuje s takovou třímetrákovou obludou? Inu, těžko. Vyměnili jsme si několik úderů a přestože se mi ho podařilo několikrát zasáhnout, ani meč na něj moc neplatil. Udělal jsem úkrok, naznačil výpad a místo toho přešel do kotoulu. Chtěl jsem mu proklouznout pod nohama a přeseknout mu šlachy na nohách, ale příliš pomalu. Drápy mi rozpáraly bok a já zůstal ležet na zemi, neschopný se bolestí zvednout. Potom mi něco urvalo ruku s mečem. Obrovská pracka udeřila ještě jednou a z hrudníku mi nadělala fašírku. Zoufale jsem kolem sebe tápal zbylou rukou ve snaze najít nějakou zbraň. Oči mi zalévala teplá krev a nad sebou jsem slyšel bublavý smích.
Prsty se mi sevřely okolo jílce zbraně - Nestorovy obětní dýky. Bodl jsem do masy nade mnou a ztratil vědomí.