13 - Šachy

„Mohly bychom se projít kolem jezera,“ navrhla Lucy, když po snídani vyrazily z hradu – byly prázdniny a jasné ráno lákalo k procházce.
„Je zamrzlé,“ konstatovala Katie.
„Nevadí,“ pokrčila rameny Lucy. „Stejně se kolem něj můžeme projít.“
„Alespoň tam při své pověstné nešikovnosti nespadnu,” zamumlala Angelina. „I když jak se znám, kdybych tam sklouzla, led by se pode mnou probořil.“
„Ale no tak!“ okřikla ji Lucy.
Lily na Angelinu pátravě pohlédla. „Co ti je, Ang? Jsou přece Vánoce! A ty jsi taková… smutná, dokonce bych řekla nevrlá…“
„Dostala dárek z Elevendays,“ řekla významně Lucy.
„To já taky a…“ Katie se rozhlédla po kamarádkách. „A předpokládám, že asi všechny, ne?“
„Ano,” přikývla Lucy. „Ale Angelinu to nějak roztesknilo.“
Dotyčná stiskla rty a zarytě mlčela.
Zato Lily měla pusu od ucha k uchu. „Když jsme u toho, jste ty nejlepší kamarádky na světě! Vůbec jsem nečekala, že dostanu hned tři tabulky bílé čokolády!“
„Hádám, že už máš tak půlku jedné v sobě,“ pousmála se Katie.
„Celou!“
„Proč mě to nepřekvapuje?“ broukla Angelina. „Taky moc děkuju za dárky, potěšily jste mě, holky.“
„Jo, mě taky, díky moc,” přidala se Katie, „ale vrtá mi hlavou, od které z vás je ta knížka“
To Lily očividně zaujalo. „Jaká knížka?“
„Praktické formule pro každou příležitost.“
Lucy pokrčila rameny. „O tom teda nic nevím. To ty, Ang?“
„Ne. Nebylo tam nějaké věnování?“
Katie zavrtěla hlavou. „Vůbec nic.“
„Tak to je teda zvláštní,“ protáhla Lily.
Lucy ji zatahala za rukáv. „Poslyš, Katie, není to od Traiána?“
„Myslíš Draca? Tak to mě nenapadlo. Až se vrátí z prázdnin, budu se ho muset zeptat.“
„Ale proč by ti to posílal anonymně? Nebo že by to snad byl jeho styl?” uvažovala nahlas Angelina.
„Poslyšte, co kdybychom dneska po večeři vyzkoušely nějaká nová kouzla z té tvé příručky?“ nadhodila Lily.
„Klidně odpoledne,“ odvětila Katie. „Po večeři nemůžu.“
Lucy na ni tázavě pohlédla. „Proč nemůžeš?“
„Jdu za profesorem Snapem do kabinetu.“
„No neblázni!“ vyjevila se Lily „On ti napařil školní trest? O Vánocích?! To je teda nehoráznost! Doufám, že ne kvůli mně!“ ulekla se.
„Ne, to ne,“ uklidnila ji Katie a vyprávěla kamarádkám, jak Snape přišel včera večer do jejich společenské místnosti a hrál šachy s Elliotem, Joshem a nakonec i s ní. „Hrála jsem to poprvé, tak si dovedete představit, že to byla drtivá porážka. A tak mi řekl, že jestli chci, naučí mne nějaké základy.”
Lily si srovnala čepici, která jí sklouzla do očí. „Páni, to ti skoro závidím.“
Angelina znechuceně nakrčila nos. „Šachy se Snapem?“
„Však jsem řekla skoro,“ hájila se Lily.
Katie se zamračila. „Nevím, co proti němu pořád máte.“
Zbylé tři kamarádky se na sebe podívaly, ale v rámci zachování dobrých vztahů raději neřekly ani slovo.

***

Když Katie toho večera zaklepala na dveře Snapeova kabinetu, přece jen byla trochu nervózní. Doufala totiž, že by se mohla dozvědět i odpovědi na některé otázky – pokud bude mít příležitost se zeptat.
Profesor už měl šachovnici nachystanou. A nejen to: „Čaj a sušenky, slečno Cunninghamová?“
„Děkuji, to je milé,“ pousmála se a její pohled se stočil k šachovnici. „Tohle ale nejsou kouzelnické šachy.“
„Ne, slečno Cunninghamová. Mudlovské. Umožňují soustředit se pouze na strategii.“
„Aha. Takže jsou bez těch... speciálních efektů?“
„Přesně tak.“

Mudlovské šachy možná umožňovaly soustředit se pouze na strategii, ovšem to na Katiině porážce, která přišla o jeden hrnek čaje a šest sušenek později, nic nezměnilo.
„Můžu se vás na něco zeptat, pane profesore?“ osmělila se Katie.
Přikývl. „První zásadní chybou bylo obětovat věž.“
„Aha, děkuji. Ale na to jsem se tak úplně zeptat nechtěla, i když mě to samozřejmě také zajímá,“ dodala rychle. „Chtěla jsem se vás ale zeptat, jestli už jste zjistil něco víc o tom zlatolístku…“
Chvíli mlčel. „Možná,“ odvětil potom vyhýbavě.
„Přemýšlela jsem o tom a myslím, že ho tam neztratil žádný student.”
„Jak jste k tomu došla, slečno Cunninghamová?“
„Protože se v té učebně kouzlilo někdy kolem čtvrté nebo páté ráno. A to musejí být studenti ve svých kolejích, že?”
Napil se čaje. „Samozřejmě. Jak jste ovšem mohla poznat, že se tam kouzlilo?” Evidentně byl na její odpověď zvědavý.
„Tím kouzlem.“
Díval se na ni přes okraj šálku. „Jakým kouzlem, slečno Cunninghamová?“
„Přece lumos.“
„Tím si můžete posvítit, ale nic jiného.“
Katie v tu chvíli došlo, že s kamarádkami čirou náhodou objevily něco mimořádného - něco tak moc mimořádného, že to možná neznal ani její kolejní ředitel. Nebo to znal velmi dobře a pouze předstíral nevědomost. Možná šlo o něco velice tajného… Přesto si troufla vytáhnout hůlku. „Lumos.“
Snape ji se zájmem pozoroval. „Vaše hůlka nesvítí,“ konstatoval očividné.
„Zato ve vašem kabinetu se zjevně hodně kouzlí.“ Otáčela se kolem dokola a pozorovala změť červených, fialových, zelených i žlutých čar.
„To je nesmírně zajímavé, slečno Cunninghamová.“ Očima sledoval její pohyb a nejspíš už musel vidět i to, co tohle kouzlo dělá. „Profesor Kratiknot pobavil celou sborovnu tím, co mu provedla slečna Mustonenová. Ovšem netušil jsem, že špatná výslovnost může mít i takovéto, hm, další přidružené efekty. Jste nadané děvče. Jsem rád, že jste ve Zmijozelu,“ dodal s jistou hrdostí.
„Na to jsem ale nepřišla já,“ řekla Katie, které přišlo nefér chlubit se cizím peřím.
„Ale umíte to vykouzlit,“ odvětil Snape. „Co jste viděla v té učebně?“
„Zelenou linku a zelený obláček okolo zlatolístku. Právě z té barvy usuzuji, že tam někdo musel kouzlit nad ránem. Nedávno provedená kouzla jsou červená, ty starší pak mění barvu – něco jako když si člověk udělá modřinu. Tedy, možná je to hloupé přirovnání.“
„Není,“ odvětil Snape. „Naopak to dává perfektní smysl. Magie po sobě zanechává stopu, která časem vyprchává.“
„Pokud v té učebně nekouzlil žádný student, musel to být…“
„Jestli máte na mysli profesora Quirella, tak o tom raději před nikým nemluvte. Nemluvte o tom raději vůbec. Ani o tomhle hezkém kouzlu, které umí zviditelnit použitou magii. A raději ho nepoužívejte před nikým, kdo ho ještě neviděl. Rozumíme si?“
„Naprosto, pane profesore.“