35 - Nehoda před ošetřovnou

Přišel říjen a na školních pozemcích i v samotném hradu zavládl lezavý chlad.
„Lucy, vypadáš hrozně!“ Angelina se tvářila starostlivě.
„Co se stalo? Ty už se mnou mluvíš? Ne že bych teda nebyla ráda, netušila jsem, že kvůli blbému famfrpálu dokážeš být uražená tak dlouho.“
Angelina se zatvářila nasupeně. „Mám o tebe starost. Jsi taková přepadlá.“
Lucy obrátila oči v sloup. „Nedělej z toho vědu. Mám jenom trochu rýmu. To je tím odporným počasím.“
„Máš pravdu,“ kývla Angelina. „Tohle počasí je vážně hrozné. V Elevendays takhle hnusně nikdy nebylo. V Elevendays bylo lepší skoro všechno. Ale nebyl tam famfrpál,“ dodala s šibalským úsměvem.
Lucy jenom zaskřípala zuby, i když jí bylo jasné, že si z ní Angelina utahuje.
„Měla bys jít na ošetřovnu,“ pokračovala starostlivě Angelina. „Madam Pomfreyová ti dá ten svůj dryáček a bude ti zase dobře.“
Lucy usoudila, že za pokus to stojí, navíc, pokud teď půjde na ošetřovnu, ulije se z hodiny obrany proti černé magii se Zlatoslavem Lockhartem – a to zas to rozhodně stálo!

Nebyla jediná, kdo se to dopoledne rozhodl navštívit ošetřovnu.
„Jejda, ahoj Traiáne!“
Draco Malfoy na tom byl zjevně hůř než ona a do smíchu mu moc nebylo. Ani se nebránil, že se nejmenuje Traiánus. Nevypadalo to ovšem, že má rýmu, bylo mu spíš špatně od žaludku.
„Co ti je?“ zeptala se Lucy.
V Dracovi to jen zabublalo a vzápětí se začal dávit. A potom z jeho úst vypadl velký a tlustý slimák.
Lucy se málem také zvedl žaludek. „To je teda pěkně nechutný.“
„Nějaký hajzl mě uřknul! Určitě někdo z Nebelvíru!“ dávil se Draco a na zem padali další a další slimáci.
V tu chvíli zapomněla, že jí vlastně taky není dobře. „Co jsi to řekl?“ tázala se nebezpečně ostře.
Draco se na ni nešťastně podíval. „Chtěl jsem říct Weasley! Určitě to byl Weasley!“
Lucy v tu chvíli pčíkla.
„Vidíš? Je to pravda!“ hlesl Draco a za doprovodu dávivého zvuku dopadli na zem další dva slimáci.
Lucy vytáhla hůlku, protože jestli tenhle svinčík před ošetřovnou uvidí školník Filch, budou z toho mít průšvih oba.
„Slečno Parkerová!“ ozval se za ní v ten okamžik nebezpečně ledový hlas.
S trhnutím se otočila a pohlédla přímo do tmavých očí profesora Snapea.
„Co jste panu Malfoyovi provedla?“ zeptal se přísně.
„N-Nic, pane profesore!“ vyhrkla Lucy. Ale ne, on si myslel…
„Owa nihhh!“ Draco se zlomil v další křeči a vydávil celý příval slimáků, kteří, ke vší smůle, přistáli přímo na botech profesora Snapea.
„Pha-phardón!“ zajíkl se zoufale Draco a přidal ještě jednoho slimáka.
„Právě jsem to chtěla uklidit!“ Lucy mávla hůlkou. „Evanesco!“
Snape zvedl obočí. „Dobrá práce, slečno Parkerová. Ovšem boty jste mi mohla ponechat.“
Lucy vyděšeně pohlédla na jeho nohy – oblečené v pruhovaných ponožkách s dírou na palci. „To by chtělo zašít,“ hlesla, aniž si pořádně uvědomovala, co a komu to vlastně říká. Okamžitě se chytla za pusu a byla si jistá, že je v obličeji rudá jako rajče.
„Doufám, že také nebudete zvracet,“ prohlásil Snape suše.
Draco vyprskl smíchy, což kamufloval dalším záchvatem dávení.
V tu chvíli přišlo vysvobození: dveře ošetřovny se otevřely a vykoukla madam Pomfreyová. „Kohopak tu máme dál?“
Lucy šťouchla do Draca a oba do otevřených dveří spíš vpadli, než že by tam spořádaně vešli.
Za sebou slyšeli udivený hlas madam Pomfreyové: „Severusi? U Merlina, proč tu chodíte bez bot? V téhle zimě si z toho uženete rýmu raz dva. Nohy mají být v teple.“