Bouře
Viděla jsem ji tolikrát, temnou a nevyzpytatelnou, jak svýma kalnýma očima v nepřirozeně bledé tváři nahlíží zpoza štítů. Sledovala šedočerné kadeře jejích vlasů, jak krůček po krůčku prozkoumávají terén a odhadují, kam je hora pustí. Lekala se ledových pařátů, když nenadále sevřely vrchol, ten jediný ostrůvek jistoty, drobnou tečku vysoko nad světem, v děsivém tanci. Schovávala se před jejími dunivými kroky, když se rozběhla a jako smršť se řítila krajinou metajíc blesky. Sledovala její ničivý úspěch i drásavý neúspěch, když ji některý z vrcholů propíchl a nechal vykrvácet.
Tolikrát jsem ji přečkala, tolikrát před ní utekla.
Nikdy mě nepřestane fascinovat.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Umíš, podáno velmi působivě!
Umíš, podáno velmi působivě!
Děkuju moc!
Děkuju moc!
nádhera
nádhera
Děkuju <3
Děkuju <3
Tu bych v horách nechtěla
Tu bych v horách nechtěla potkat, ale napsala jsi to výborně!
Působivé.
Působivé.
Kdo párkrát bouřku v horách
Kdo párkrát bouřku v horách potkal, ví, jak je to strašný. Popis je působivý. Vzbudila jsi nehezké vzpomínky.
Bouřka je jeden z
Bouřka je jeden z nejkrásnějších Božích výtvorů. Taky ji miluju. <3