Hoď si mincí
Strážný spal. Už stačilo jen spustit mechanismus padacího mostu. Cesta do hradu byla volná.
Tehdy jsem zaváhal. Hrál jsem roli špeha uvnitř příliš dobře. Ti lidé, které jsem se chystal vydat v plen svým drancujícím druhům, se stali přáteli. Jak bych mohl…
“Neumíš se rozhodnout, koho zradit?” ozvalo se ze stínu.
Houpavým krokem se z něj vyloupl kapitán. Za odporný škleb v jeho tváři mohla jizva. Za ocelové ostří v jeho hlase jsem si mohl sám.
Něco po mně hodil. Minci.
“Ať rozhodne za tebe. Vrána nebo ovce.”
Vyhodil jsem minci ke stropu, než dopadla, rozpáral mi svou šavlí břicho.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ave, tobě to píše! Až se děti
Ave, tobě to píše! Až se děti osamostatní, to budou romány!
Hajzl. Ehm... pardon.
Hajzl. Ehm... pardon.
Skvělý obraz. Je v něm půlka románu a přitom to stačí. <3
Skvělé!
Skvělé!
Výborné!
Výborné!
Hu. To je tedy síla.
Hu. To je tedy síla.
Brr, to je fakt ze života -
Brr, to je fakt ze života - naštěstí ne mého:))