Obočí

„No tak, promluv s ním. Tebe poslechne!”
Zvedl obočí. „Mě. Mě poslechne? Na to jste přišli kde?”
„Ale no tak, každý ví, že víš jak na něj.”
Přeměřil si ty dva nekňuby. Copak jim nedošlo, že by se stačilo jen zeptat?
„Jo, máš na něj ty správný páky, jestli víš, jak to myslím.”
Jestli nepřestane tím obočím hýbat, vytrhá mu ho do lektvarů. „Proč mi to nevysvětlíš?” zeptal se ho a představoval si, jak mizí chlup po chlupu.
Zbledli. Vyměnili si pohledy a pak se před ním couvli. „Víš co? My, my, my už vlastně musíme jít.”
To by řekl.