Ráno

Probudím se polámaný a mnohem více unavený.
Oheň už dávno vyhasl. Zanechal nás opuštěné napospas chladnému ránu.
Vidím, jak se Isabelle chvěje pod dekou. Schovaná pod nevědomostí neklidného spánku.
Posadím se a kosti protestují tichým křupnutím. Vzpomínám na dobu, kdy jsem naposledy spal pod širým nebem. Na dobu, kdy jsem byl ještě malý chlapec.

Zapraskání lámajících se větviček.
Šelest rodícího se ohně.

Stočím pohled ke své společnici a nečekaně se setkávám s oříškovýma očima zářícíma vděkem a důvěrou.
Nesmělý úsměv a lehké zachvění řas.
Tiché křupnutí, když se protáhne.

Musím se pousmát.
Nejsem sám, kdo není na takové nocování zvyklý.