I hrdinové mají své dny

Horká tma mě dusí. Pištící komáři opisují divoké kruhy. Ležím pod baldachýnem zaprášené moskytiéry a opíjím se koktejlem dnešních zážitků. Protřepat. Polknout. Chutnají hořce.
Následné otřesy, ztráta rovnováhy i duševního klidu. Zběsile poskakující postel.
Syčící vlnovka hadího těla na cestě. "Nic se neděje, Martina miss, ten určitě nebyl jedovatý."
K jídlu je zase rýže se zeleninou. Už týden jíme tu samou. Její sezóna právě vrcholí.
Telefon mi vypověděl službu. Spravit? Na vesnici nelze. Jsem kompletně odříznutá od svého normálního života.
Je mi smutno. Chci domů. Chci svoji maminku!
Zavírám oči.
Nemíchat prosím.
Někdy je potřeba stesk vypít až do dna.