Rozhovor nad čajem

„U prorokova vousu, Tamaro! Co si myslíš, že děláš?“ vyštěkla na ni podrážděně Fahimah.
„Já –"
„Řekla jsem lehce! protřepat! Ne, jen zakroužit hladinou jako vánek, jako dotek slunce nad okvětními plátky jasmínu, aby se uvolnila vůně! Co má být tohle? Vždyť to vypadá jako když do vodní nádrže upustíš kámen! Že tys to zamíchala?“
„Pán de Saint říkal, ať – ať to udělám. Že prý se minule skoro zadusil, protože vdechnul skořici,“ zamumlala rozpačitě dívka.
„V tom případě si pán de Saint příště může uvařit tu masalu sám, když je tak chytrý!“ odfrkla si Fahimah. „Vylít, a znova! A skořice dvojnásobek!“