71 panen

Po Fredově smrti vyjde najevo, že Sirius byl proti němu chlapec z nedělní školy.

První náznaky, že něco není v pořádku, se objevovaly už při přípravách Fredova pohřbu. Sotva skončil povinný krátký smutek, celé to prasklo. Ministerstvo bylo zavaleno žádostmi o odškodnění za porušení cti a v několika případech i o uznání otcovství. Paní Weasleyová nevěděla, jestli má dřív truchlit nad předčasnou smrtí syna, nebo lamentovat nad jeho nezodpovědností. Kdyby se toho dožil, zaručeně by ho teď uškrtila.

Nicméně mužský kouzelnický svět oslavoval svého hrdinu, který se už nemohl bránit, protože co jiného je mužským snem, než zemřít hrdinně v boji a nechat za sebou davy truchlících dívek. Zvlášť když to zůstane jen snem a je vám umožněno prožívat to v zastoupení, zatímco s kumpány u piva vylepšujete legendu.

Harry se rozhodl pomoci rodině, která jej v těžkých letech přijala pod svou střechu, a vykoupil Fredovu polovinu Kratochvilných kejklí, aby zachránil podnik před exekucí. Když mu hlava Weasleyova rodu chtěla děkovat, prohlásil, že šlo o výjimečně výhodnou investici, která se mu jistě vrátí. Díval se přitom přímo na George, který připustil, že existuje jakási smlouva, o jejímž obsahu se zavázal pomlčet, nicméně Harry je teď de facto spolumajitelem podniku.

Kratochvilné kejkle naštěstí prosperovaly a Georgeovi se dařilo při značném úsilí zůstat nad vodou. Tahanice o renty pro postižené mladé ženy byly krvavé a mladý muž se měl co otáčet, aby splatil závazky svého dvojčete. Za těchto okolností se Hermiona rozhodla nepřilévat olej a navždy mlčet.

Koneckonců se jí nic tak strašného nestalo, aspoň měřítkem mudlovského světa. Jen se nechala vodit za mrkví jako jedna z mnoha oslic ve hře. Kdyby přemýšlela, bylo by jí muselo být divné, proč by si obletovaný Fred Weasley vybral právě ji jedinou ze všech, zas tolik společného spolu neměli. Připustila však, že jeho sliby manželství a věčné lásky, která nastane hned po válce, se jí sice líbily, ale brala je s určitou rezervou, při vědomí, že se toho ani jeden z nich nedožije. A koneckonců, kdo si bere svou první lásku? Nicméně skutečnost, že Fred zřejmě totéž sliboval mnohým, ji i tak poněkud zaskočila.
Na rozdíl od děvčat z kouzelnických rodin jí nehrozilo zavržení, ani nebyla těhotná, a tak se rozhodla mávnout nad tím rukou a jít dál. Zvažovala dokonce nabídnout Georgeovi pomoc v obchodě, ale příliš jí připomínal její skok na špek, a navíc si nebyla jistá, jestli nebyl do tajemství bratra zasvěcen. Georgeův pátravý pohled v ní vyvolával mnohé pochybnosti.

Rozchod Harryho s Guinevrou přišel nečekaně. Harry sdělil celé rodině, že jako hlava rodu Potter-Black má určitou zodpovědnost, a zatímco se musí nejen postarat o budoucnost Teddyho, ale také si v příhodný čas najít vhodnou ženu a zajistit si nástupce, má dojem, že Weasleyovi mají momentálně nástupců dost, a každý musí pochopit, že ačkoli by za kohokoli z nich položil život, není jeho cílem držet v následujících letech na školách desítky malých Weasleyú. Byli z toho poněkud špatní, ale to bylo všechno, co s tím mohli dělat.

Počet Fredových obětí se mezitím ustálil na čísle 71 a dál nerostl.
Molly následně zřejmě nakrmila Ronalda omylem vtipnou kaší, neboť tento se dovtípil, že Hermiona bude asi jednou z obětí jeho staršího bratra, a jeho ego to neuneslo. Zároveň měl ale dost rozumu, aby o tom pomlčel, protože musel ocenit, že od rodiny aspoň nic nechtěla. Spokojil se tedy s tím, že při každé příležitosti utrušoval, že Fred ještě na tomto světě potěšil 72 panen, a v ráji tudíž bude nejspíš sám. A že on, Ronald Weasley, dobře ví, kdo je ta dvaasedmdesátá panna, která se nepřihlásila o odškodnění, ale nikdy to nikomu neřekne.

Hermiona byla na jednu stranu ráda, že se zbaví jeho romantického pronásledování, které připadalo romantické asi jenom jemu a jeho nekritické mladší sestře, na druhou stranu ji mrzelo, že se to stalo zrovna takhle.

Na konci léta tedy stála v situaci, kdy byla rozpolcená mezi truchlením a rozhořčením, a ani jedno z toho neměla s kým sdílet. Vyřešila to tak, jak jí bylo vlastní – zařídila si s pomocí Fleur roční stáž v Krásnohůlkách, a dokončila poslední ročník tam.

Po složení závěrečných zkoušek se vrátila do Anglie a ze sentimentu se zastavila v Děravém kotli. Tam potkala Angelinu, která měla už trochu upito, a chtěla se svěřovat. Angelina vzpomínala na Freda, a Hermiona ji nechala mluvit, protože necítila potřebu zveřejňovat svoje vlastní angažmá ve Fredově příběhu.

Překvapilo ji, že Angelina tvrdila, že Fred nesnášel skořici, protože si byla jistá, že když uprostřed války Freda potkala, rozhodně byl skořicí cítit. Bylo to krátce po tom, kdy přišel George o ucho. Chtěla ho pozdravit, ale nebyl doma, a Fred ji zatáhl do pokoje dvojčat. Byl vážnější než obvykle a měl k ní nepravděpodobný emotivní proslov, který nebrala úplně vážně, a jak se dozvěděla po válce, Fred to nebral vůbec vážně.

Hermiona nechala Angelinu vypovídat a rozloučila se s ní. Detail se skořicí jí uvízl v hlavě, ale nepřikládala tomu velký význam. Určitě pracoval na nějakém lektvaru, který skořici obsahoval, nebo tak něco. Nebo prostě Angelině lhal.

Hermiona navštívila Molly a zeptala se, jestli by nemohla nějak pomoci v Kratochvilných kejklích, než si najde práci. Molly byla nadšená, protože se bála, že se jim Hermiona vyhýbá. Molly pozvala Hermionu na svačinu a dala na stůl skořicové šneky. Všichni se po nich vrhli. Molly začala vzpomínat na Freda a bylo jí líto, že tam nemůže být s nimi. Řekla, že pro něj musela péct pečivo zvlášť, protože měl alergii na skořici.

Hermioně to bylo divné, ale neřekla nic, protože se nechtěla vyptávat na Freda. Neuměla si poradit se silnými emocemi druhých a když byla řeč o Fredovi, Molly dost vyváděla.
Hermiona šla druhý den do Kratochvilných kejklí nabídnout pomoc Georgeovi s účetnictvím. Připadalo jí, že se chová odtažitě, ale připisovala to smutku ze ztráty bratra.

Když Hermiona pracovala v Kratochvilných kejklích už asi 14 dní, pozval ji George na cappuccino. Hermiona se ho zeptala, jestli si s Fredem kupovali cappuccino. George jí řekl, že Fred nikdy nepil cappuccino, protože měl alergii na skořici, a řekl jí, že dokud měl obě uši, tak to byla jediná věc, podle které by je bezpečně rozeznala.
Hermiona byla zmatená, protože věděla, že když uklouzla s Fredem, tak z něj cítila skořici, ale byla si jistá, že měl obě uši.

George jí řekl, že se jí musí k něčemu přiznat. Řekl jí, že s bratrem krátce předtím podnikali něco zakázaného, když tenkrát přišla, a měl v sobě mnoholičný lektvar, protože potřebovali, aby je nešlo rozeznat, a potřebovali, aby Fredovi potvrdila alibi. Takže vlastně nespala s Fredem, ale s ním. Řekl jí, že to myslel vážně a chtěl si ji po válce vzít, ale bál se, že ho nebude chtít bez ucha a bez peněz.

Hermiona byla napřed naštvaná, že z ní dělal blázna, ale nakonec mu odpustila. Pomocí Hermioniných kontaktů ve Francii otevřeli v Paříži a v Lyonu další pobočky Kratochvilných kejklí a zachránili finanční situaci rodiny Weasleyů. Potom si otevřeli rodinnou školu. O několik let později tam začli chodit všichni Fredovi potomci.

Hermiona byla ředitelka a prosadila, aby se tam učila sexuální výchova a kontrola rodičovství.