2. Ryby
Novinový papír rozrážel vlny. Loďka se hnala kupředu. Za ní zůstávala temná brázda a rozčilené klučičí hlasy.
„Řídíš?
„Je to jen papír. Nemá kormidlo.“
„Cože?"
„Nebyl čas. Chtěl jsem jim zdrhnout.“
„Vypadali fakt naštvaně.“
„Tomku? Ukradl jsi něco?“
Dotknul se kapsy u kalhot. „Možná.“
„Zase?“ Dáda se zamračil.
Miki začal natahovat.
Tomek otevřel pusu. Vítr se utišil a moře ztuhlo. Všichni čekali na odpověď.
Tomek objal Mikiho kolem ramen: „Nebreč brácho. Vždyť víš, že něco takového bych neudělal.“
Loďka se zastavila.
„Podívejte, kluci.“ Miki si špinavým rukávem otřel tváře a s vykulenýma očima se prudce nahnul přes okraj loďky.
„Zpátky, ty troubo, převrhneš nás!“ zařval Tomek.
Dáda rozpažil ruce a balancoval na palubě jako baletka. „Neřvi a drž… rovnováhu.“
Tomek se zachytil bortu: „Nemám nejmenší chuť se koupat.“
„Aspoň se umyješ!“ odseknul Miki a znovu se předklonil.
Hladina začala přecházet do temně zelených a tyrkysových odstínů. Kolem papírové loďky teď tiše plula celá hejna barevných ryb. Byly placaté a měly okrouhlý tvar. Uprostřed každé z nich modře zářila nehybná oční bulva a kolem ní se vlnily závoje lesklých zelených řas, které odrážely sluneční paprsky.
„Jsou nádherné,“ zašeptal Miki a natáhl ruku.
Dáda dokončil piruetu a zastavil se těsně u něj. Šťouchnul ho do boku: „Nelíbí se mi. Vůbec se nebojí. Zírají na nás a ani nemrknou. Jsou divné.“
„Vytáhni tu ruku,“ zavelel Tomek. „Ještě ti ukoušou prsty.“
Miki se narovnal: „Jsi slepý? To přece vůbec nejsou ryby. Jsou to konce pavích per!“ Vytáhl ruku z moře a zamával s ní klukům před očima. Byla úplně suchá.
Dáda zbledl. „Pa pa paví vody!“ vyrazil ze sebe. „Dostali jsme se do hlubiny Pavích vod!“
Miki se rozzářil: „Říká se, že je plná pokladů! Hromady perel a drahokamů! A každý tu dostane, co chce!“
„Nesmysl,“ zpražil ho Dáda. „Máš to špatně! Každý dostane, co mu patří.“
„Paráda,“ rozseknul začínající hádku Tomek. „Nám totiž nepatří vůbec nic! Nic a nikdo na celém světě. Nemáme se čeho bát!“
Miki sklopil hlavu. Dáda zmlknul a zamyšleně pohladil suchou hladinu. Tisíce pavích per se mu přelévalo mezi prsty. Hladina zašustila a dala se do pohybu. Zvedly se vlny. Několik per vyletělo do vzduchu. Otočily se a zaútočily. Ostré hroty projely novinovým papírem. Kolem lodi se udělal obrovský vír. Proud byl čím dál rychlejší. Loďka se točila kolem své osy jako střelka rozbitého kompasu.
Miki zakolísal a v pádu se křečovitě zachytil dřevěného koníka. Tomek se vší silou držel potrhaných plachet. Dáda se pokusil udělat piruetu, ale neudržel rovnováhu. Rozplácnul se na papírovou palubu.
Paví moře ztmavlo. Pod hladinou se objevila obrovská černá křídla.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Nemůžeš přestávat
v nejlepším:) Co teď s mým zimním spánkem... na celý týden. Brum.
To mě těší, že jsem tě
To mě těší, že jsem tě připravila o zimní spánek.
Nedospalí medvědi
mohou být agresivní! Nemocní, hubení a vypelichaní! A závidět je ošklivé:)
A začíná jít do tuhého.
A začíná jít do tuhého.
Moc se mi líbí ten magický realismus.
To je jak nějakej Mijazakiho
To by bylo krásné...
To by bylo krásné...
Je to jak obraz moderního
Je to jak obraz moderního umění - poskládané střípky, člověk hledá souvislosti, jsem zvědavá, co z toho bude dál...
I já jsem zvědavá, protože
I já jsem zvědavá, protože padesát kapitol je opravdová výzva. A také spousta prostoru měnit původní plány a přeplánovat již přeplánované.