Společně vzpomínat

Peříčka bílostříbrná odráží se od hladiny
Starostlivě dívá se na hodiny
Čeká se zamlženou hlavou
Zamlženou jako okolí
Ať už je po všem, ať srdce nebolí
Volavku pozoruje v oparu měkkém
Pod topolem zarostlým věkem
Volavka po břehu před ním kráčí
Kolikrát mohl si vyplakat oči
Když tu stál a nikdo nepřišel
Hlas, na který čeká, neslyšel
I zlaté slunce na nebi drží se sotva
Žaludek ztěžknul mu jako spuštěná kotva
Stále přece, i když jen stěží
Jeho nitro ještě věří
Že mrkne a bude tam stát
A jako děti budou si hrát
Smát se a pobíhat
A společně vzpomínat