DMD č. 3. pro 3. 4. 2010. Téma: Dlouhé vlasy – krátký rozum

Probudil mne zvuk kaménků dopadajících na podlahu pokoje.
Pod oknem stála teď už paní Barbora a rozverně se mne tázala, míním-li prospat celé mládí.
Nu což. Vždyť naši snídani v trávě mohly narušit leda vlivy atmosferické, mimozemské a –
vlivy dědečkovy Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru.
„Pane, toto slovní spojení zasluhuje více naší pozornosti. Spisovatelé jej tak často užívají a nám stále uniká jeho pravý smysl! Měl bych jednu teorii...“
„Ne, milý Saturnine, opravdu si nemyslím, že by Caesarův výrok měl něco společného s koláčky tety Kateřiny a zvracením.“
„Máte pravdu, pane. Neměl totiž to štěstí je ochutnat.“

Poznámka: Já vím, že je pozdě, ale já to vložila do špatného tématu a nevšimla jsem si toho:-(

Doktor stál na kopci vedle turistického velblouda, opíral se o zábradlí a díval se na řady hrobů, které se táhly celým údolím. Židovské, muslimské i křesťanské. Navzájem si je s oblibou ničili. Sjel pohledem přes údolí Kidron k hoře Moria. Zlatá kopule a pod ní Zlatá brána. Tamtudy prý má přijít Mesiáš. Na bílém oslu. Zcela pragmaticky ji zazdili.
Pamatoval si na něj. Milý mladík. Pěkné vlasy. Potkal ho před pár tisící lety (plus mínus století). Určitě by byl nechtěl vědět, co lidé na základě jeho slov prováděli. Někdy byl Doktor rád, že pozemský rozum je na předpovídání budoucnosti krátký.

Fandom: James Bond a 1. interní hematoonkologická klinika

James se probudil, ze zvyku zkontroloval mechaniku zbraně pod polštářem a šel se vysprchovat. Jeho myšlenky byly truchlivé. Zítra začne nová mise. To znamená novou partnerku. A všechny ty dlouhovlasé krásky s jejich pitomým kvokáním už mu lezly krkem.
Vyšel ven a jeho srdce poskočilo. Venku na něj čekala inteligentně vyhlížející holka s ironicky pobaveným úsměvem a vlasy na ježka.
„Bond. James Bond,“ představil se. Nemohl z ní spustit oči.
„Líbí se ti můj sestřih?“ zasmála se. „Jo, po chemoterapii rostou krásně husté, ale ne moc do délky. Takže ti pitomci z produkce vymysleli, že budu nosit paruku.“
James zaúpěl.

Fandom: Originální, pochopí asi jen Kleio a Lejdynka, pardon. ;) Ostatní si z toho vemte, co chcete, berte to jako báseň v próze. :D

„Tadyhle tomu do vínku… co mu dáme… krátké vlasy mu budou slušet, hnědé, k tomu trochu inteligence… hodný bude… Teď ještě upravit šatičky, přišít očíčka a vycpat.
Ten tady… tak pro změnu dlouhé vlasy, plavé, a bude takový… elfí, jak tomu s oblibou říkají. Knoflíčky nějaké do zelena… tady je, mrška, haha.
Proč mám dojem, že se pořád opakuju, jeden jako druhý, žádná sranda. Ale nemůžu to s tou škodolibostí přehánět, to by pak bylo moc nápadné.
Ale co si takhle zaexperimentovat… Tenhle bude jiný. Trochu dozrzava…. Délka… hezky oškubat, kratší, delší, kratší, delší… A pak kdo je tu blázen.“

speciální teorie relativity

Jsem Lorentzie Albertina Minkowská. Když se zastavíte a seznámíte se se mnou, uvidíte, že mám překrásné, dlouhatánské vlasy. Jsem také nesmírně chytrá a dokážu bleskurychle zodpovědět i nejtěžší otázku, sebezapeklitější hádanku vyřeším prakticky okamžitě.
Jsem navíc i velkou hrdinkou. Umím se pohybovat skoro rychlostí světla a s neobyčejnou razancí napravuji všechny křivdy a bezpráví, které se kde udějí. Samozřejmě vždy úspěšně.
V akci si ovšem mých krásných dlouhých vlasů všimnout nemůžete. Dokonce ani doba, než rozpletu složitý problém, se vám nebude zdát tak krátká.
Jsem totiž tak rychlá, že když se rozběhnu, můžete vnímat jen kontrahované délky a dilatovaný čas.

Když Severus odešel do tý internátní školy, myslel jsem, že na sebe budeme mít trochu víc času. Že to znovu zkusíme dát dohromady. Ale ona zdrhla. Definitivně.
První týden jsem z toho byl totálně zničenej. Druhej týden jsem se rozhodl vymazat jí ze svýho života. Začal jsem gruntovat. Vyházel jsem všechny čarovný serepetičky, co po ní v domě zůstaly. Ale ať jsem uklízel, jak chtěl, neustále jsem nacházel její vlasy. Dlouhý a černý. S každým se vrátila jedna vzpomínka. Většinou nebyly moc příjemný. A když jsem našel ten dlouhej bílej, napadlo mě, že to se mnou možná vážně neměla jednoduchý.

fandom: pohádky (opět inspirace současnou hysterií :)), originální náznakový femmeslash
poznámka č.1: Nikdy jsem nechápala, jak jí mohlo být jedno, že se k ní zachoval tak nefér. Podvodník. Ale jinak ho mám ráda :)
poznámka č.2: První věta pochází odtud:http://www.cist.cz/Pohadky/zlatovla.htm

A poněvadž království bez krále nemohlo být a nikoho tak rozumného neměli, aby všem živočichům rozuměl jako Jiřík, udělali Jiříka králem a Zlatovlásku královnou.
To je ale nanic konec, pomyslela si.
Zadívala se zamyšleně na poslední stránku.
Pak vzala tužku a dopsala:
Ale Zlatovláska Jiříka nechtěla. Utekla se svou dvorní dámou, a žila s ní v ústraní šťastně až do smrti.
Pak se spokojeně usmála.
Stejně ty princezny nechápu. Kdybych já zjistila, že mě Jiřík nechce pro sebe, vykašlala bych se na něj a vybrala si hezkou šlechtičnu, aby mě utěšila. Ale čemu se divím. Dlouhé vlasy, krátký rozum.

Varování: femme-slash, 12+

Sora se spokojeně přivinula k Leilinu štíhlému tělu. Chvíli trvalo, než obě přestaly divoce oddechovat. Překulila se na bok a zajela rukama do Leiliných vlasů.
„Vypadáš nádherně,“ zašveholila zamilovaně. Nějakou dobu trvalo, než si zvykla, že Leila už ji neutopí v záplavě zlatých pramenů.
„Takhle jsi nemluvila, když si mě stříhala.“ Leila se provokativně usmála a cvrnkla Soru do nosu, jako by byla malé děcko.
Zrovna ve chvíli, kdy se jí Sora chystala sladce pomstít, zazvonil telefon. Sora naštvaně hmátla po mobilu. S úšklebkem se podívala na display.
„Leon by se měl ostříhat. Ještě pořád mu nedošlo, že nemám zájem!“

Prišiel neskoro, porada už začala. Ostal stáť za pootvorenými dverami.
„Moji najvernejší,“ ozval sa ľadový hlas Pána. „Rozhodol som sa brať vážne predpoklad, že dlhé vlasy znamenajú krátky rozum. Dôkazom je starý Dumbledore, ktorý ma už roky nevie dostať, somár,“ rozchechtal sa. „Aby sme všetci postupovali s rozumom, zbavíme sa zbytočných vlasov, ktoré vám vyžierajú mozog. Ja už nemusím, pravda. Môj mozog funguje bezchybne. Začneme u teba, Bella...“
S úškľabkom si predstavil jej výraz.
„So mnou však nerátajte,“ vrkol potichu a odchádzal.
------
„Nepozeraj tak vydesene, Severus,“ natiahol Dumbledore, keď mu vylíčil horúcu novinku. „Dostali sme s Voldemortom rovnaký nápad...“

(Poznámka: Nebezpečí blesků asi pominulo, ale určitě mě nějaká víla kmotřička ubije svou kouzelnou hůlkou.)

Les voněl babím létem. Stačilo se nadechnout a cítit celým tělem jeho tiché vyprávění. Sluneční paprsky se nedaly dlouho přemlouvat a vytvořily s pomocí větví smrků na hladině jezera stínové divadlo. A vítr šeptal těm, kteří poslouchali.
Podlehla tomu kouzlu a na okamžik si sundala šátek. Její vlasy byly lesklý, třpytivý vodopád, který zdánlivě pohltil všechno světlo.
Příroda zadržela dech.
Ráda by chvíli jen tak poseděla na koberci z jehličí, ale její úkol byl příliš důležitý. Tak jí to alespoň řekli a nebyl důvod, aby jim nevěřila.
Nastěnka ještě jednou pohodila svojí nádhernou hlavou a potom šla znovu zalévat pařez.

Varování: slash 13+

House jej přirazil ke zdi a nohu mu přitiskl na rozkrok. Zasténal, když jej začal líbat a jednou rukou jej chytil za zátylek. Prsty mu vjel do vlasů. Zdálo se mu to, nebo… má House pleš? Nikdy si toho nevšiml. Jeho charisma to zakrývá lépe než paruka. Pubertálně se zachichotal.

„Ty plešatíš.“

House nevrle zavrčel. „Právě jsi zkazil tu úžasnou romantiku.“

„Romantikou myslíš, že mě ojedeš opřeného o zeď?“

„Když se neomluvíš, tak ne.“

Wilson polkl. „Víš jak se říká „Dlouhé vlasy, krátký rozum“… Tak to, že máš tak krátké a… ehm, řidší vlasy, jen dokazuje, jak úžasně inteligentní jsi.“