DMD č. 10. pro 10. 4. 2014. Téma: Punková nutrie

Scholastika s Timeou stojí před obchodem a debatují.
"Šuk v poslední době opět chlastá přes míru, chce to něco na něj vymyslet."
"Bílé myšky?", napadne Timeu.
"Myšky? Ten potřebuje mnohem většího hlodavce! Třeba nutrii."
"Pravda, nutrií farma je kousek odsud, snad tam nějakou seženeme."
Tu projde okolo vyznavač punku s obřím čírem na hlavě.
"A bude to punková nutrie!", rozhoduje Scholastika.
"Není to ujetý?"
"Je, ale na ožralu musíme tvrdě. Snad to Lvův holicí strojek zvládne. To bude něco, až na něj nutrie s čírem vylítne v předsíni. Tak honem běžme pro tu nutrii, ať ji připravíme včas!", zavelí Scholastika.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- Na a kde by som mal byť?
- Nuž veď ja len tak, či ovce nedojíš?
- Tie veru ešte spia, včera neskoro do noci televízor sledovali. Lunetik spieval.
- A nutrie si skontroloval, keď nám ich už predseda doniesol, nech salaš rozšírime?
- Za tými šiel pes a strašné kreposti ich začal učiť. Kožuchy im nafarbil na ružovo a na modro. A včera na nich musel celú noc vrčať, lebo ináč by sa s ovcami pobili, kvôli tomu Lunetiku. Ale dnes im pustil z rádia niečo a poviem ti, Pištík, takto skákať som zvieratá ešte nevidel.

http://a-totalita.livejournal.com/33344.html

Dokázal to. Upíří děti byly celkově těžko vychovávatelným artiklem, ale jemu se podařilo je ztišit. Dokonce to trvalo už několik dní.
Ale teď se z pokojíku ozývaly zvuky hádky, a to i přes zavřené dveře. Designer si povzdechl a vyrazil na kontrolu.
"Co to má znamenat?"
"Steampunk přece."
"To snad nemyslíš vážně, tohle?! Četla jsi vůbec ty knihy?"
Tichá odpověď.
"Internet? Ne, dokud si to nepřečteš, jsi vyloučena ze Spolku Julese Vernea."
Z dveří vyběhla ubrečená, zmalovaná holčička s čírem táhnoucí na provaze stejně upraveného hlodavce s šíleným pohledem, a srazila Designera na zem.
"WTF?! Nutrie?"
A bylo po tichu.

Doktorka Vocálíková čelila největší výzvě své kariéry výživové poradkyně. Seděla naproti obtloustlé postarší punkerce, která zamrzla někdy v patnácti letech.
„Zapomeň na to chlastat budu.“
Doktorka si povzdechla.
„Na vysoký tlak to, ale není dobré.“
„Hele, já žádný tlaky necítím, vole! Přišla jsem protože chci zhubnout.“
„Tady nejde o...“ mávla nad tím rukou. „Pokud chcete hubnout musíte sledovat, co jíte.“
„Jak mě zírání na žrádlo pomůže?“
„Myslím tím sledovat nutriční hodnoty.“ Zarazil jí nechápavý výraz. „To zjednodušeně udává, kolik je v jídle energie.“
„Ta Nutrie musela být punkerka, když je podle ní pojmenovaný to, jaký má žrádlo grády!“
Doktorka rezignovala.

Byl krásný den jako stvořený pro procházku. Když tu se náhle zjevil -
„Punker, známý jako punková nutrie. Vodní pokémon. Přes svou velikost je známý ladným a mimořádně tichým pohybem. Živí se výhradně plody fíkovníků. Mimořádně nebezpečný.“
Ash zvedl oči od Pokédexu. Tohle přerostlé morče a nebezpečné?
„Hej, hej ty!“
„Ashi, vyplašíš ho!“
„Hej!“ Ash popadl pokébal a naštvaně ho po morčeti mrskl. Naklonilo hlavu na stranu. „Punker, punker?“
„Nech ho být, Ashi, je -“ Pryč. Brock vykulil, tedy pootevřel oči. „Teď tu byl. Neviděls něco, Ashi? Ashi?!“
* * *
O událostech ve fíkovníkovém lese se ani jeden z nich už nikdy ani nezmínil.

Podplukovník Kvasnička si povzdechl a vrhl jediný dlouhý pohled na kalendář. Odškrtával si na něm týdny do důchodu (ještě šestačtyřicet).
Někdy měl pocit, že se toho nedožije.
Třeba teď.
Nemohl se rozhodnout, jestli se mladý podporučík zfetoval nebo jestli si prostě jenom dělá prdel.
„Hlídka byla napadena v areálu univerzity zdivočelým punkovým bobrem? To myslíte vážně?!“
„Ne, pane.“
Ne, určitě se toho nedožije.
„Později mi bylo vysvětleno, že se jednalo o nutrii, pane.“
„Punkovou?“
„Měla růžové číro a zlatý hlodák, pane.“
Asi se toho nedožije ani podporučík.
„Ale ti veterináři říkali, že...“
Konečně to pochopil. Studenti veteriny měli pořádnej mejdan.

"Dělej, zab to!" křičí na mě Joey, zatímco zběsile mačká tlačítka na svém ovladači.
Snažím se ho napodobit, ale je jasné, že má s touhle hrou mnohem víc zkušeností, než já.
"Fuj, to je hnusný," zhodnotím příšeru, která se na nás vyřítí na konci levelu.
"To je boss!" upozorní mě Joey, jako kdybych to sama nevěděla. Nekomentuju to.
"Má to obrovský zuby," pokračuju. "Takový žlutý." Přemýšlím, jakého hlodavce mi to připomíná.
"Je to boss," zopakuje Joey a já jen protočím oči.
"A je to celý fialový," dodám. "Se zeleným čírem."
Ale to už se ozve vítězný výkřik.
"Je po něm!"

Členové kapely Hydrofobní Mejdlo stáli u své koncertní dodávky, kolem totálně mokrého bubeníka, tisknoucího v náručí vztekle vyhlížející zvíře.
"Je to pes," opakoval mistr paliček.
"Tyvole, Brajgle, taky jsem na mraky, ale psa poznam," zavyl kytarista. "A tohle pes neni!"
"Je to pes!"
"Dyť se koukni na ty žlutý zuby," přidal se basák.
"Moc kouří."
"Je to džastin bobr," zahýkal zpěvák a zhroutil se, udolán vlastním vtipem.
"Bobr má placatej vocas," trval na svém Brajgl. "Tohle je pes."
"A kdes ho vzal?"
"Šel jsem se vychcat k potoku," zasnil se bubeník. "A on se tam topil. Budu mu řikat Pepank."

Stáli ve sklepení plném duchů. V němém úžasu zírali na zvrácenou výzdobu a nechutné jídlo.
Nick je zpozoroval a připlachtil k nim.
„Vítejte na oslavě mého úmrtí,“ pozdravil.
Než však stačili říct slovo, místností se rozezněly vřískavé tóny, podobající se škrábání po tabuli, za doprovodu ohlušujícího vrzání.
„Co je to?“
Ron si ucpal uši a zkřivil tvář.
„Nejlepší kapela na světě,“ řekl nadšeně Nick. „Říkají si Punková Nutrie, to kvůli tomu kytaristovi s čírem, drsný chlap… chlupatý od hlavy až k patě. Nejsou skvělí?“
„Až z nich mám husí kůži,“ opáčil Harry a nechal Hermionu provést kouzlo pro ucpání uší.