Pokémon

„Je to úplně jednoduchý!“ přesvědčoval kamaráda Martin.

Jirka zavrtěl hlavou. „O tom silně pochybuju.“

„Ale jo, hele,“ vytáhnul z kapsy telefon a rychle našel správnou ikonku. „Stáhneš si aplikaci, zapneš ji, registruješ se, nastavíš si profil, a pak už jen šoupeš prstem po obrazovce a... hotovo.“

„A to jako sleduje, kde jsem, a nabízí mi to jen mršky tady poblíž?“ naklonil se zvědavý Jirka nad obrazovku, aby se teda podíval, jak ta věc funguje.

„Jo, občas je fajn i vyrazit někam dál. Nikdy nevíš, na koho narazíš ve vedlejším městě.“

„Tak to je hustý. A jak že se to jmenuje?“

„Pika, pika,“ pověděl pikachu.
„Togi, togi,“ souhlasil togepi nadšeně.
Než se Ash nadál, pokémoni se rozutekli. Pikachu se o sebe dokázal postarat, ale jestli ztratí hloupé vajíčko, Misty mu to nedaruje. Protivná zrzka se pořád vztekala kvůli zničenému kolu.
Naštěstí je našel nedaleko u jezírka vedle Brockova batohu, ze kterého dolovali dobroty. Potvory nenažrané. Vedle batohu ležely Brockovy svršky. Ash vzhlédl k jezeru.
Brock stál po kolena ve vodě. Dával na odiv vypracované tělo. Ash na něj zůstal zírat. Nešlo si nevšimnout Brockovy erekce.
Ashovi začalo cukat v kalhotách.
„Chceš s tím pomoct?“ zeptal se Ash nesměle.
Brock se usmál.

„Tak zbavíš mě tý housenky?“ vřeštěla Misty, ukazujíc na drobnou Caterpie.
Ash si pomyslel něco o holkách a sáhnul po jednom ze svých nových pokéballů.
„Pokéballe, leť!“
Původně nenápadná kulička se ještě v letu rozevřela a pokusila se Caterpie pohltit.
Pokéball dopadl na zem a povážlivě sebou cukal. Převaloval se, jak se Caterpie snažila uniknout. Chvíle klidu, pak ještě divočejší pohyb. Nakonec klid. Červené světlo zbělalo. Caterpie byla chycená.
Misty měla stále v očích hrůzu, zato Ashe se zmocnila radost.
Caterpie možná nebyla kdovíjak velký pokémon, kdovíjak silný nebo vzácný, ale byla první, kterého chytil. A to se vždycky počítá.

Starý svět je pryč. Mladí nevědí jak zmizel. Staří mlčí. Mnozí jsou mrtví.
Vláda? Pryč.
Zákon? V rukou polovojenských organizací. Nikdo neví, kdo je vlastně řídí.
Silnice? Neschůdné.
Ve městech zbývá jen hrstka obyvatel.
Stačí z města odejít a riskujete život.
Sirotci a vyvrhelové se věnují zvířecím zápasům a sází na ně peníze. Kolem těchto zápasů se točí vše, co zbylo z mediální produkce.
Proto je v každém městě nemocnice, ale v celém regionu jen jedna škola.
Mlčenlivý chlapec se vydává do tohoto světa.
Říkají mu Red a deset svíček na jeho dortu stále hoří.
Plní si sen. Hledá slávu.

Byl krásný den jako stvořený pro procházku. Když tu se náhle zjevil -
„Punker, známý jako punková nutrie. Vodní pokémon. Přes svou velikost je známý ladným a mimořádně tichým pohybem. Živí se výhradně plody fíkovníků. Mimořádně nebezpečný.“
Ash zvedl oči od Pokédexu. Tohle přerostlé morče a nebezpečné?
„Hej, hej ty!“
„Ashi, vyplašíš ho!“
„Hej!“ Ash popadl pokébal a naštvaně ho po morčeti mrskl. Naklonilo hlavu na stranu. „Punker, punker?“
„Nech ho být, Ashi, je -“ Pryč. Brock vykulil, tedy pootevřel oči. „Teď tu byl. Neviděls něco, Ashi? Ashi?!“
* * *
O událostech ve fíkovníkovém lese se ani jeden z nich už nikdy ani nezmínil.

"Kdepak máte toho hlodavce," ptal se pracovník odchytové služby Zdenek.
"Spí támhle v křoví," ukazoval punker Péťa do rohu zahrady, "poslouchá hudbu."
"Cože?"
"Ukradl mi walkman, zalezl a poslouchá!," vysvětloval Péťa smutně.
Feťák blbej, pomyslel si Zdenek. Na nic jiného se raději neptal a vyrazil.
Po pár krocích skutečně zahlédl velkého hlodavce se sluchátky na hlavě, jak slastně oddechuje na suchém listí. S obavami se ohlédl na Péťu, jenž vše pozoroval zpoza okna.
Náhle cosi prosvištělo vzduchem, následoval krátký záblesk a hlodavec byl fuč.
"Mám tě!," ozvalo se.
Ash Ketchum proběhl kolem strnulého Zdenka, sebral pokéball, přeskočil zídku a zmizel.

Procházím se v blízkosti městečka Violet, když tu najednou z vysoké trávy vyskočí Meowth. Rozhoří se lítý boj. Caterpie upadne do bezvědomí a Spinaraka musím stáhnout, aby ho nepotkal stejný osud.
Konečně vypadá vyčerpaný. Na nic nečekám a hodím pokébal.
On ho chytí a hodí zpátky.
Pocit naprostého bezpečí mě ukolébává ke spánku. Ležím schoulený v temnotě a pomalu zavírám oči.
„Člověče, leť!“
Vykutálím se z pokébalu a koukám se na onixe. Otočím se.
„Velení nech na mne.“ uklidní mě Meowth a vydá rozkaz: „Náraz!“
Asi vám nemusím říkat, jak bolí, když v plné rychlosti narazíte do stvoření z kamene.