Šoustek-Šuk-Tydlitát

"Oto, kvetoucí korále máš?"

"Ano, tati, mám květiny i korále."

A tak může rodina vyrazit. Akce probíhá dle obvyklého scénáře. Ota nepatří k těm, kteří by byli neustále v jednom kole. Je asi po mně, dumá Lev, já jsem také nebyl, vzdor svému jménu, žádný lev salónů a už vůbec ne parketů. Což je ostatně poznat, když během večera vyrazí se Scholastikou na parket.

Ota nečeká na speciální volenku, rozdá náhrdelníky dívkám bez ní a zahlásí úmysl odejít. 

"Můžeš tu ještě zůstat, já doprovod mám," nabízí Lvu Scholastika. Lev na nabídku nereflektuje a vyráží se Scholastikou a Otou na kebab.

"Tatínku, co to vidím, ty si hodláš brát ten velký batoh?" táže se Scholastika Lva.

"Samozřejmě, jako obvykle:"

"A vidím, že do něj si strkáš ten menší batoh. To by se ti to nevešlo do něj?"

"Ne, určitě ne. Musím být připraven na ledacos. Co kdyby uhodily mrazy, co kdyby se každý z nás dvakrát denně podělal..."

"Nestraš!"

"To už sice přeháním, ale fakt toho potřebuji hodně."

Obří batoh je sbalen. Lev přemítá. Kdyby žila ještě jeho maminka a byla u toho balení, nadirigovala by mu těch propriet nejméně dvojnásobek. To Scholastika je úplně jiná nátura, stačí jí poloviční batůžek.

"V ledničce v kastrolku máte večeři. Večer, kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem," praví Scholastika Lvu po ránu.

"Tomu nerozumím," odvětí Lev, "to jako že utečeš za nějakým milencem?"

"Tyhle myšlenky nerozvíjej, abych to nevzala vážně. A uvažuj, kdybych měla něco takového v úmyslu, tak se vám nedělám s večeří."

"To máš pravdu, to by nedávalo smysl."

"Kromě toho, podnikat takovou akci poté, co jsem tobě obětovala mládí, na to se můžu víš co."

"A jak jsi to tedy myslela?"

"Jednoduše. Jdu na tu dámskou jízdu, jak jsem ti říkala. A buď mě tu zastihneš před odchodem, nebo ne."

Jimram hraje se Lvem. Na Lvu je vidět podstatně menší zkušenost s touto hrou. Ale snaží se, seč může.

"Vida, rošáda! Vidím, že přece jenom už začínáš chápat principy hry a souvislosti," okomentuje Jimram a odpoví svým tahem.

Hra pokračuje. Leč relativně brzy Lev povstane a potřese Jimramovi rukou:

"Vyhrál jsi."

"Myslím, že jsi to vzdal příliš brzy. Mohl jsi ještě pár tahů zkusit. Dáme odvetu?"

"Kdepak. Příští partii si dej raději s Tadeášem."

"Zbabělče."

"Houby zbabělec. Já toho chci co nejvíc odpozorovat. Ať je to příště lepší. A Méďo, pivko prosím, vyschlo mi z té náročné hry v krku!"

Obloha se povážlivě mračí. Právě když se Zdirad s Tabitou procházejí přírodou.

"Budou padat dráteníci," odhaduje Zdirad.

"Myslíš, že nějaký dráteník má jako hobby parašutismus?"

"Možné to je."

Krátce po dialogu se spouští bouřka se slejvákem. Zdirad i Tabita jsou promočení až na kůži. 

"Takhle nemůžeš mezi lidi," praví Zdirad Tabitě, které zpod tenkých šatů přilepených na tělo svítí spodní prádlo. Shazuje košili a obléká ji Tabitě.

"Ó, jsi gentleman!"

"To ne, ten by nikdy před dámou a navíc na veřejnosti nechodil do půl těla svlečený," zasměje se Zdirad.

Před Tydlitátovic domem vrátí Tabita Zdiradovi košili a vášnivě jej políbí.

"Oto, co to bylo za slečnu, co s tebou tančila polonézu? Byla z tvé třídy?" táže se Lev.

"Ne, ze sousední."

"Jak se jmenuje?"

"Znám jen křestní jméno. Brunhilda."

"A proč ses jí tam nevěnoval více?" připojuje se Scholastika.

"Neměla by zájem. Ona si mě na tu polonézu nevybrala dobrovolně, přinutil ji tancmajstr, když ji nachytal, že chce místo nácviku vzít do zaječích. A vůbec, mám právo nevypovídat?"

"Ovšem," odvětí Lev, "tohle není natolik zásadní. Ale neměl bys být tak pasivní, tancem se namlouvají děvčata."

"Nesouhlasím, tohle platilo možná za dědečkova mládí."

"Obávám se, že je to tak," dí Lev.

"Oto, kvetoucí korále máš?"

"Ano, tati, mám květiny i korále."

A tak může rodina vyrazit. Akce probíhá dle obvyklého scénáře. Ota nepatří k těm, kteří by byli neustále v jednom kole. Je asi po mně, dumá Lev, já jsem také nebyl, vzdor svému jménu, žádný lev salónů a už vůbec ne parketů. Což je ostatně poznat, když během večera vyrazí se Scholastikou na parket.

Ota nečeká na speciální volenku, rozdá náhrdelníky dívkám bez ní a zahlásí úmysl odejít. 

"Můžeš tu ještě zůstat, já doprovod mám," nabízí Lvu Scholastika. Lev na nabídku nereflektuje a vyráží se Scholastikou a Otou na kebab.

"Tak jaké to bylo?" je zvědavý Tadeáš.

"Výborné, jsem plna dojmů."

"Doufám, že se tam neděly nějaké orgie?"

"Děly, ale pouze gastroorgie."

Poté Tabita líčí, co se tam všechno podávalo za občerstvení. Její vyprávění vygraduje:

"Pak tam hostitel chystal zlatý hřeb večera. V kuchyni vařil dršťkovku. Ale jak se pohyboval mezi naší společností a kuchyní, tak to nevychytal, dršťkovka mu vzkypěla, vyvalila se z hrnce a byla všude. Na varné desce, na podlaze..."

"Až to spatří jeho rodiče, ti mu dají," konstatuje Timea.

"Z toho plyne poučení," dodává Tadeáš, "sama takové akce nepořádej, raději choď jen na mejdany k druhým."

"Mami, tati, zítra bych chtěla na akci. Kamarádky mě lákají na mejdan u Budimíra Ontověděla," praví Tabita.

"Půjde s tebou Zdirad?" táže se Timea.

"Ne."

"Tak koukej, děvče," reaguje Tadeáš, "lézt do jámy lvové.."

"Tati, vždyť Ontovědělovi jsou místní honorace..."

"No právě! Takoví synáčkové z hogo fogo rodin, a vůbec ti, kdož mají peníze a moc, si myslí, že si můžou dovolit víc než ostatní. Vzpomeň si na všechny ty slečny, které lezly do kvartýru k Dominiku Ferimu. Jak dopadly. Proto tedy, na ten mejdan jedině v doprovodu Zdirada, který bude tvým ochranitelským rytířem," rázně klade Tabitě podmínku táta Tadeáš. 

Lvu cinkne esemeska. Vytahuje telefon a nahlas čte:

"Tati, po ztrátě mám nový telefon... a je tam odkaz na WhatsApp..."

"Doufám, že to nebereš vážně, to je stoprocentně návnada nějakého podvodníka," reaguje Jimram.

"Přesně tak," přidává se Tadeáš, "tohle mi onehdy přišlo taky. Naštěstí jsem měl obě děti zrovna u sebe, takže jsem nezaváhal."

"Jak ale může onen podvodník vědět, že jsem něčí táta?" zauvažuje Lev.

"Buď se jen trefil, anebo se dostal do nějakých příslušných databází, tyhle kyberšmejdy bych nepodceňoval," odvětí Jimram.

"Z toho plyne, že člověk musí být neustále bdělý a ostražitý," bere si poučení ze situace Lev.