DMD č. 10. pro 10. 4. 2014. Téma: Punková nutrie

Jack si nabral sousto na vidličku a jak jej pomalu nesl k ústům, ještě se na Hannibala otočil.
"Co je to vlastně za maso? Zmiňoval jste, že dnes vaříte nějako obzvlášť specialitu."
Doktoru Lecteru zacukaly koutky.
***
(flashback)
Mladý muž utíká lesem, řetězy na jeho kožené bundě a kalhotách řinčí s každým dopadem jeho steelek. Světlo měsíce se zaleskne na kroužcích co má v tváři.

***
"Nutrie. Pár mil odsud se konal open-air punkový festival, a známý zjistil že se tam přemnožili, tak mi jich pár přivezl. Doufám že vám můj experiment chutná, Jacku."
Vyšetřovatel se spokojeně usmál.
"Je to delikatesa. Vynikající."

Batmana čajový dýchánek trochu nudil, ale Edvin i Dorotka se bavili znamenitě. Zjistili totiž, že mají shodou náhod zrovna dneska nenarozeniny, což si žádalo party se spoustou čaje. Tatranského čaje.
„A víte,“ spustil Kloboučník, kouleje očima, „proč je havran jako psací stůl?“
„Obojím vás dokážu zabít?“ bručel Batman, ale nikdo ho neposlouchal.
„Zeptáme se Plcha!“ navrhl zajíc Březňák, jenže místo plcha se probudila hromada fialových chlupů, co všichni považovali za mrtvé zvíře. Mrtvé nebylo, ač tak smrdělo, v nose mělo kroužek a ten křivák nejspíš pamatoval dinosaury.
„Ser na plcha, vole, a pojď si trsnout,“ řeklo to.
A Edvin šel.

Z kovárny se ozývalo pravidelné zvonění kovu, když Brogo vstoupil.
"Mistře kováři, máte chvíli?!" volal aby přehlušil rámus práce.
"Hmm," zabručel kovář.
"Potřebuju přinýtovat madlo štítu. Vidíte, tady to špatně drží."
"Jo, kouknu se na to." pravil kovář. Položil štít na kovadlinu a uchopil kladivo. Sotva ale udeřil do nýtu, zpoza ponku vyběhla malá nutrie, prosmykla se Brogovi mezi nohama, a pelášila ven.
"Zatraceně!" zanadával Brogo. "Co to bylo?"
"To nic, to je ponková nutrie," prohlásil kovář.
"Co?! Punková nutrie?" nechápal Brogo
"NE! Ponková! Zabydlela se za ponkem a asi ji vadí to bušení. Ale na noc se zase vrátí."

„Shizune, co to máš za přerostlou krysu?“
„To je Denaturát, maskot kapely.“
„Jaké kapely?“
„Punková nutrie, ste o ní neslyšela, jsou božský. Poprosili mě jestli bych se o Denaturáta nepostarala.“
„Má to souvislost s tvojí vyholenou půlkou hlavy, obarvenou na zeleno zatímco v nose ti visí visací zámek.“
„Trošku. To je nová móda a známka punku.“
„To je co zas?“
„Novej hudební styl ze západu, teďka frčí.“
„To už nikdo neposlouchá dechovky.“
„Ty sou pasé. Poslouchaj to jen geronti nad hrobem.“
„Běž pryč, rychle.“
„Stejně už musím na koncert, páčko Tsuny.“
„Tak geronti nad hrobem, kde mám tu flašku saké.“

V hostinci se dnes nabízela nové jídlo. Vůně lákala nové hosty.
"Co to dneska je za specialitu?" zeptal se Maller, zatímco dosedal ke Kruegemu a Poetovi.
"Punková nutrie," pronesl blaženě Kruege.
"Cos to zase vymyslel za hovadinu?"
"To víš, byla prostě Pikantní, Umně Naložená Kurevsky Ostrou Vomáčkou," začal Kruege a kladl důraz na první písmena slov.
"Jedno ti ta pořád schází," rýpnul si Poeta. To už ale Kruege ukazoval na mladého cotase, který si cpal do pusy plnou lžíci masové směsi.
"Áááááá," zaječel přes celý sál a sápal se po pivu, aby si zchladil hořící pusu.
"Chápu," zasmál se Maller.

Elladan důležitě popocházel knihovnou se vztyčeným ukazovákem paroduje tak mistra Erestora. V ruce svíral objemnou knihu, do které občas zapíchl prst. Elrohir seděl na hraně stolu a vytvářel do sešitu rozmařilé kresbičky.
„Nutrie!“ vyřkl Elladan a jal se předčítat, „Nutrie jest velký hlodavec, znám též jako vodní krysa nebo řekomyš.“
„Nuda,“ zívl Elrohir, „Přečti něco pořádnýho.“
Elladan otevřel knihu na jiné stránce.
„Punk!“
„He?“
„Názorová ideologie rozšířená mezi mladými trpaslíky. Vyznačuje se pohrdáním autoritami. Příslušníci tohoto hnutí nosí často velmi krátké vousy a účes nazývaný číro.“
Elrohir se rozřehtal.
„Co je, vole?“
„Se pojď podívat. Nakreslil jsem ti punkovou nutrii.“

2. dějství
Bobří hrad, interiér.
Bobr odpočívá, Bobrová štrikuje. Ozve se hudba.
BRUTÁLNÍ HUDBA: PAK BUDE POZDĚ CHTÍT SE PTÁT: A CO NUTRIE, NEMĚLI JSME JIM SVOBODU DÁT?
BOBR: Já ho zabiju.
BOBROVÁ: Nerozčiluj se, Evžene.
BOBR: Vyhodím ho.
BOBROVÁ: Evžene, bydlel tu již jeho prapradědeček.
BOBR: Prapradědeček neměl chlupy v zelených ostnech, nehulil rákos a nezdravil „Všechnu moc plebejcům!“. Jednou to tu podpálí.
BOBROVÁ: Náš hliněný hrad?
BOBR: Nebo znárodní.
BOBROVÁ: Tak ho zaměstnej. Práce šlechtí.
BOBR: Já ho zaměstnám, já ho tak zaměstnám, že z něj poteče zelená voda! On ho ten puňk pustí, až bude hryzat klády!

Nakrájíme čtyři velké cibule, půl hlavy česneku a dáme na dno pekáče. Zalijeme vodou tak, aby jí byl výškově asi centimetr, na to položíme vykuchanou a staženou nutrii, kterou osolíme, opepříme a prošpikujeme slaninou. Zbytek slaniny nakrájíme na kostičky a hodíme do cibule. Pečeme asi hodinu, klidně víc, podléváme a aspoň jednou obrátíme. Podáváme s knedlíkem a zelím.
Přepadne-li nás v tu chvíli návštěva, nenápadně odkrojíme ploutve ze pstruha, co máme na zítra, osmažíme je bokem a zapíchneme do hřbetu nutrii, čímž tato získá lehce punkový vzhled. Vydáváme pak pokrm za vzácného drahého obojživelníka koupeného specielně pro takto vzácnou příležitost.

"Přijímám kód, pane. Je to SG-1."
"Otevřít iris!"
Štít se rozevřel, modře pableskující vrstva se po chvíli protrhla a na rampu vstoupil kompletní tým i s dnešním vzácným hostem.
Generál Hammond pospíšil do prostoru brány, aby hosta přivítal. Příchozím byl vysoký muž v tmavozeleném hábitu a ověšený zlatými ozdobami. Náčelník kmenů z P4X-956, O'ktir.
"Vítejte na Zemi."
Muž se nadechl a hlasem plným sebedůvěry pronesl "Punková Nutrie"
Nastalo hrobové ticho.
"Co prosím?"
"Punková nutrie," začal doktor Jackson, "ehm, to znamená..."
"Že plukovník O'Neill zase učil domorodce anglicky pozdravit," dokončil generál. "Až se přestanete smát, plukovníku, budete se hlásit u mne!"

Byl to den jako každý jiný. Ráno vyrazit do školy a pokračovat v krasojízdě. Jenomže to bych nebyla já, kdyby se nevyskytl nějaký zádrhel.
Chtěla jsem to naposledy všechno jen překontrolovat. Přepočítat. To víte uhlídat stádo koní v jedné ohradě s desítkami jeskynních medvědů… Občas se stane, že někdo někoho sežere. Tentokrát se však zdálo všechno v pořádku. Dokud…
„Je pryč!“
Můj zděšený výkřik otřásl i spícím stegosaurem. Maličká ohrádka zela prázdnotou. Nebyl schovaný ve skříni, ani se neukrýval mezi zvadlými narciskami. Zoufale praštím hlavou o stůl
„Stalo se něco?“ zeptá se mě opatrně J.
Zavyju.
„Ztratil se mi dikobraz!“