DMD č. 10. pro 10. 4. 2014. Téma: Punková nutrie

„Punková nutrie? Co je to za blbost? Přečetlas to dobře?“
„Číst ještě umím.“
„To vykládej svým postapokalyptickým filozofům.“
„Alespoň to vypadalo zábavně. Tak půl vteřiny, než jsem si uvědomila, že jsou postanalytičtí.“
„Furt míň jetý než tohle téma.“
„Může to třeba být stejný jako sladký nesmysly, nebo tak.“
„Raději bych vymýšlela drabble na klobásu s pistáciovou zmrzlinou než na nějakýho tvora s pochybným hudebním vkusem. Co to vůbec je ta nutrie?“
„Taková ta velká chlupatá bobroidní potvora – je jich plnej soutok.“
„Doufám, že zadavatele tématu jedna kousne. Začnem, piš si...“
"Nezačneme nic. Už jsme napsaly přes devadesát slov."
"Co?"
"Konec."

„Koho jsi naštval, že ti přidělili zrovna Barnese?“ zeptala se Zuzana, když mu předávala složku. Azirafal věděl, že naštval úplně všechny.
Jeho svěřenec se ukrýval ve stoce.
„Dal mi všechno, co potřebuju,“ sdělil prázdnému vzduchu, jako by v něm dokázal Azirafala vidět, „ale ne zadarmo.“
V ústech se mu zaleskly žluté zuby. Hydra nikdy moc nedbala na ústní hygienu.
„Ztratil jsem přátele."
„Jaký přátele? Nemám šajn.“
Stočil se do klubíčka jako mokrá myš.
„Ztratil jsem vzpomínky. Moje mysl? Támhle vzadu,“ pohodil hlavou k hromadě odpadků hemžící se krysami.
„Nedokážu vidět jasně.“
„Muž, co se stará, abych nebyl sám,“ řekl potichu.

Nutriční hodnoty, degradace doby
Rozedranej dvůr, purpurovej kur
Něco se tu plíží v negližé ke spíži
Řeku zalil led - punk just might be dead
Pár hladových krků vytáhne tě k ryku
Kytaro, hleď, šedozděný sleď
Líbivé byliny, angrešt bez dužniny
bezmasej med - punk just might be dead
Ukradený sáně svištějí přes pláně
Trávovej lup, trne bobrův chrup
Misi na záchranu nutrií ustanu
Křepce drapnu jed - punk just might be dead
Puška Greenpeace jistí, zašelestí listí
Kožich z nutrie dobu přežije
Struny z vodních vousků kousíček po kousku
Plaší tóny vpřed - punk just might be dead
Já mám rád sýr, jéé...

„Navrhněte ochrannou pečeť pro vozku, který cestuje nejčastěji Vodou a přepravuje převážně obilí,“ nařídil žákům mistr Ayre.
Sklonili se nad společným stolem. Občas se někdo dovolil, jestli smí nahlédnout do pramenů, a pak pod mistrovým dohledem opatrně listoval v bjørkhallenské Knize pečetí nebo v těžkém, tři století starém bestiáři.
Jediný, kdo žádnou konzultaci nepotřeboval, byl Erik. Ryl uhlem do kartice a blaženě se šklebil.
„Odevzdejte mi práce,“ řekl mistr. A pak: „Eriku, můžeš mi vysvětlit, cos stvořil?“
Vypadalo to jako kříženec křečka, bobra a dikobraza. Cenilo to velké tesáky a skákalo to do vln.
„To je, prosím, Puncus potvorensis nutriens!“

"To bylo včera asi hodně punkový," posadil se Master a rozhlížel se kolem sebe. Podlaha nedostavěné TARDIS byla poseta lahvemi od Medvědí krve a přísahal by, že v jednu chvíli tam trsal i Ianto Jones a to už je pár let mrtvej.
"Moje hlava," postěžovala si vedle něj Donna. "Koliks toho koupil?"
"Nevím, pět, šest..."
"Lahví?"
"Kartónů. A všechno se to vypilo."
"Co je to tu za smrad," zakňučela odněkud Martha. "To smrdí hůř než farma nutrií."
"To je Master, bojí se vody, dostat ho do sprchy nebo mu vyprat tu mikinu je nemožný. Tak smrdí jako nutrie. Punková nutrie."

Fascinující módní vlna zasáhla Londýn i venkov. Drobné kožešinky na rameno, včetně tlamiček řádně vypreparované. Lišky, kuny, norci se zubili na ctěnou společnost.
Miss Ryegrass z toho bylo maličko šoufl. Ani v Hertfordshiru se před tímto chlupatým peklem neukryla.
Pan Bennet běsnil. Z knihovny zmizela letitá vycpanina. To Kitty. Pro všeobecný nedostatek nepohrdla vybledlou nutrií. Pokoušela se dodat ubohému zvířátku šmrnc.
Zmizelé afrikány si se smradem z kuchyně nikdo nespojoval, dokud Kitty nevykráčela s jasně oranžovou obludou na rameni.
"Naše návštěva ti, dceruško, doporučuje nákup doplňků v železářství. Prý možná založíš trend zcela nový a vizionářský," poznamenal otřesený otec suše.

Byl to jistý nejmenovaný doktorand, který se ten večer vracel z Ústavu molekulární genetiky na kole, kdo zjistil, že tým doc. RNDr. Jaroslava Pánka, CSc., poněkud snížil standardy zabezpečení laboratorních chovů.
Mladíka zarazilo podivné světlo, které se mihlo soumrakem po hladině Kunratického potoka. Položil kolo, a šel se podívat blíž - z vody se na něj vesele zubila nutrie světélkující zeleným fluorescenčním proteinem.
Docent i jeho tým byli na dva měsíce zkráceni na odměnách a laboratoř musela být znovu atestována. Exemplář se však odchytit nepodařilo. Když příští jaro vyvedla světélkující mladé, nikdo v ústavu už jí neřekl jinak než Nutrie Pánkova.

„Dnes už nikdo neví, jak se vzbouřit, jak se neposrat ze společnosti, dnes už není vůdců, už není hrdinů. Punk je mrtvý.“
Opřel se o bok auta, mokré noční město se smrsklo na temný asfalt a oranžový odraz.
„Vy nejste hrdina?“
„Ne, já jsem injekce petroleje do vašich hýždí,“ sklonil hlavu, vlasy mu spadly do tváře, „jsem nutrie ohlodávající vaší sobeckost.“
Popotáhl z dýmky.
„To jsou jen patetické kecy“ ohnal jsem se.
Pozvedl hlavu, našel si mě a klidně řekl: „Jsou to kecy, ale je to tak.“
Díval jsem se na něho a odevzdal mu i mé poslední vzpurné já.

Až zase přijde noc
a my se napijem,
koupím ti, má drahá
kožíšek z nutrie
Kožíšek bude hřát,
ty moje zvířátko
a je mi fuk že to je
neetický drobátko
V kožíšku hřejivém z chudáka nutrie
zahrajem v garáži nutriovej punk
V kožíšku hřejivém a až se napijem
zahrajem v garáži nutriovej punk
Budeš jak slečinka
z bohatý rodinky
služka ti udělá
k snídani palačinky
Sluha ti zaváže
na gládech tkaničky
Tak nějak to dělaj
bohatý paničky
V kožíšku hřejivém z chudáka nutrie
zahrajem v garáži nutriovej punk
V kožíšku hřejivém a až se napijem
zahrajem v garáži nutriovej punk

Na první pohled to bylo legrační.
Bytosti, které znám jako pohádkové, jako by se prolnuly s úlety moderního světa. Zaregistrovala jsem vodníka v kostýmu Spidermana, skupinku ďáblíků se skejťáckým image, a nutrii s čírem, podupávající si do rytmu neslyšené hudby, o které Brandy tvrdila, že je to bludička.
Jenže Brandy se nesmála.
„Světy se ovlivňují. Relativizace dobra a zla ve vašem světě přináší zkázu i nám. Tohle je jen... směšné. Horší je, že ti skutečně zlí a mocní přestávají dodržovat pravidla, za kterých je ti dobří mohli přemoct. Třeba, že lidi se nesmějí žrát v pondělí. Už chápeš, proč bojujeme?“