DMD č. 10. pro 10. 4. 2014. Téma: Punková nutrie

Když Alek Bece vyprávěl o kouzle, kterým Nysander proměnil Seregila ve vydru, začal přemýšlet, v co by se asi přeměnili někteří z lidí, které znal. Pokud by měl Nysander pravdu a druh zvířete, v které se člověk promění, mělo společného s tím, jaký kdo je, tak by to mohlo být i vtipné.
Z hlavy nemohl vymazat představu vévody Marduse, který měl hodně tajemný výraz – jako dravec, který čeká na svou kořist. To by nejspíš byl černý panter. Zato druhý z vyslanců, Trygonis, byl nevýrazný muž s dlouhými vlasy. Ten by nejspíš vypadal jako nutrie s obrovským čírem – prostě punková nutrie.

"Mamííí, už to začíná!" Lucinka se nadšeně sápala po ovladači, aby zesílila na televizi zvuk.
"A o čempak, že to je?"
"Přece o nutrii," převrátila Lucinka oči nad tím, jak je její maminka out, "to vědí všichni."
Maminka to tedy rozhodně nevěděla, a tak se usadila vedle Lucinky na pohovku a spolu s ní sledovala osudy malé nutrie.
"Jé, hele mami, ona má na hlavě z toho kožíšku číro," zvolala náhle Lucinka pobaveně, když nutrie vylezle z vody.
"Číro?" Maminka se nestačila divit, kam Lucinka na ta slova chodí.
"No jasně, Hannah Montana taky jedno má. Můžu mít taky číro?"

Ani se na mě nepodíval.
Zaujat vlastním výtvorem.
Ponořen do bolestného sténání muže v okovech.
Opatrně oba obejdu.
Vyhýbám se pramínkům krve, které si brázdí cestu mezi starými kameny v podlaze.
"Proboha," vydechnu zděšeně, když se ocitnu svému stvořiteli za zády.
Jsem zděšena a ohromena současně.
"Tys konečně našel něco po čem se dá sjet?"
Napadne mě jediné vysvětlení při pohledu na mužova záda, ze kterých se na mě zubí přerostlá krysa. Na hlavě z chlupů vytvořen podivný účes, který nápadně připomíná kohouta.
"No dovol," zavrčí na mě vytržen z tvoření. "To je přeci punková nutrie!"
Jo, zfetoval se, génius.

"Ty znáš Lucku, viď Saskie?" zeptal se Chris, který z ničehonic stál před ní. Zamrkala a zaostřila na osobu vedle něj. Nečekala, že si sem přivede JI. V té chvíli, než zareagovala, k ní 'Lucie' natáhla ruku.
"Byla jsem na jedné tvojí přednášce... dobré."
Saskiin úsměv byl stále lehce nucený.
"Díky. Mám pocit, že už jsem tě párkrát zaznamenala," chodící železářství se zelenými vlasy nešlo zapomenout.
"Vždycky jsem si myslela, že Saskia je jenom nick," pokračovala v konverzaci vetřelkyně. "Nezní to jako opravdové jméno."
Saskia s velkým sebezapřením spolkla poznámku, že té druhé většina jejích přátel neřekne jinak, než Nutrie.

"Jste obklíčeni!" zaječela osoba s hlodavčími předky.
"No ne, to jsme si nevšimli," řekl Tony ironicky a zvedl ruce nad hlavu. Cris udělal to samé.
"No tak, tohle přeci není nutné ne? To bude jenom jedno velké nedorozumění!" říkal Cris.
"Máte právo na oddělenou klec."
"Díky Bohu! S Crisem bychom se porvali o seno." Tony toho měl po krk.
"Lehněte si na zem!"
"Ani mě nehne!" zakřičel celý bez sebe, až to Crise vyděsilo. "Mně nebude žádná pitomá punková nutrie říkat, co mám dělat!"
"Punková nutrie?" řekl zmateně Cris.
"To číro," řekl a rukama ho naznačil. To ale neměl říkat...

Kiliho jsem potkal po pár měsících a vypadal dost zdrchaně.
„Průser, vole, pamatuješ na tu farmu, jak mě hryzla nutrie?“
„Co vole, se ti to eště nezahojilo?“
„Zatáhlo se to hned, ale von to byl dlak. Jako je vlkodlak. Se prostě vo úplňku měnim.“
„Na lidožravou nutrii? Respekt," zarazil jsem se. "Hele, to je docela průser, co?“
„Ne, v pohodě, akorát se koupu a hryžu. Jsem sousedovi prohryzal BMW. Skrz.“
Ustaraným obličejem se mu mihl záblesk uspokojení.
„Tak jednou měsíčně nezachlastáš, ale zahryžeš, pohoda, ne?“
„Hovno, vole, jsem v řiti. Na tom kožichu mi nic nedrží. Žádná barva. Ani autolak.“

„Řeknu ti, to bylo o fous. Jak's o nich věděl, Nuño?“ ptal se Francis a prohlížel si okousané konce provazu.
„Už jsem tu jednou byl.“ A taky potlačoval vzpouru...
„Ty potvory přehryžou všechno,“ pokračoval. „Mohly by nám dokonce uhryznout kotvu.“
„Nebo sežrat loď. Jsme je nemuseli pálit.“
Trochu nuceně se zasmáli. Vzbouřencův útěk překazili, teď bylo nutné rozhodnout, co s ním.
Thomas byl popraven. A jeho místo v Drakeově srdci jsem nahradil já. Možná i díky mýmu zásahu při pokusu o útěk. Čert ví, co ty zatracený hlodavce vedlo k osvobozování vzbouřenců. Třeba si mysleli, že je to známka punku.

„Tvůj oheň budu potřebovat!“ rozesmál se Vraspír. „Nyní mne, prosím, představ svým druhům.“
„Jak si přeješ. Jarko, Marku, tohle je Vraspír. Povede nás. Vraspíre, tohle jsou moji kolegové,“ seznámil muže Daniel. Vraspír jim podal ruku.
„Nikdy si nesundáváte kápi, Vraspíre?“ zeptal se Jaroslav.
„Nikdy, kurážný bratře, nikdy.“ Vraspírův hlas zvonil smíchem.
Ani nevěděli, jak se vlastně ocitli uprostřed galerie mramorových soch. Byly krásné, avšak znehodnocené. Anděl bez očí se živým srdcem svázaným ostnatým drátem stál uprostřed. Nemohli projít, než skrze rudý závoj jeho krve.
Když do ní vstoupili, padla na všechny podivná tíseň.
Za krvepádem číhali hlodavci s bělenými číry.

Krtek byl zmatený. Krysa měla těžké období. V jejích básních o řekách a lodích se množily nesouvislé výkřiky, pevnou strukturu vystřídal volný verš, lyrické obrazy nahradily úzkostné výlevy duše. Spala v roztrhaných přikrývkách na podlaze, rozbíjela porcelán.
Cítil, že Krysa po něčem touží, a snažil se pomoci. Sám připravil piknikový košík, dovesloval až k ostrohu a prostřel, zatímco Krysa neklidně posedávala opodál.
Pak přeběhla přes prostřený ubrus, popadla sendvič a lahev vína a zmizela v Divokém lese.
Krtek věděl, že tam žijí Lasičky, Tchoři a Lišky. "Správní hoši, jen se občas zapomenou," říkala Krysa kdysi.
Doufal, že to Krysu přejde.

Být nutrií už tak není nic moc. Rozhodně nic, čím byste se chtěli chlubit - nehledě na to, že polovina populace si při vyslovení vašeho jména vybaví maximálně tak nutriční hodnotu. To by přeci znechutilo každého.
Ale být nutrií podporující polomrtvý hudební styl... To je peklo. Nepočítejme to, že si lidé myslí, jaká je to pitomá představa - i ostatní vašeho druhu na vás koukají z patra. Okřikují vás, když chcete pískat do rytmu, nemajíce pochopení pro úžasné číro. Myslím, že našemu světu chvíli potrvá, než přijme punk a vše kolem něj. U lidí to přeci jen taky trvalo. Já budu tady.