Pán prstenů

„Mocný jsi, cizinče, to ti uznám. Ale cítím zvláštní podtón. Nemáš v sobě čistotu staré krve.“
„Zlá krev, říkají. Ale přežila… a naučila ssse ohýbat sssmrt,“ syčí Voldemort s úšklebkem v hadí tváři.
„Smrt není podstatná. Podstatná je absolutní kontrola. Podrobení vůle. Jeden prsten vládne všem!“ duní Sauronův hlas z hlubin brnění.
„Další prsssteny jsssi musssel rozdat služebníkům. Já sssi vyssstačil sss kletbou.“
„Jistě, tvá kouzla jsou působivá. Ale těch pár Smrtijedů? Co zmůžou ve srovnání s mou armádou skřetů?“
„Nepotřebuji armádu. Jen hrssstka je těch, kdo ssse mi odváží vzdorovat.“

Časssss, tedy… čas ukáže, jak hodně se oba mýlili.

„Chtěli mi ho vzít. Ale on je můj. Můj milášek!“
„Zlatý prsten?“ ujistila se Nšo-či a nevěřícně hleděla na pokrouceného tvora, jen stěží připomínajícího lidskou bytost.
„Je překrásný. A je jenom můj! Ani ty mi ho nevezmeš!“ zaprskal Glum a zle se na ni zamračil.
„Nestojím o zlato,“ potřásla hlavou. „Po čem mé srdce touží, se nedá koupit…“
„Lhářka. Falešnice! Snaží se nás oklamat…“ drmolil a zbožně hleděl na ten kousek kovu.
„Jsem zamilovaná,“ přiznala poprvé nahlas, „jenže on… je pro mě nedostižný.“
„Láska… fuj. K ničemu. Milášek je přítel, je všechno.“

Byl odporný. Zároveň ji však zvláštním způsobem dojímal.

CuddlyFurry: Osamělá?
SHE-106: Osamělá.
CuddlyFurry: Nikdo nikde?
SHE-106: Jeden tu byl. Říkal mi: "miláčku".
CuddlyFurry: To nezní špatně...
SHE-106: Ale říkal tak všem a všemu. Jen tudy proběhl. Moc sem nikdo nezavítá. A ty?
CuddlyFurry: BRB
SHE-106: Povídej.
CuddlyFurry: Krize středního věku. Žena mi nerozumí, děti by pořád jenom žraly.
SHE-106: To děti dělají. Taky bych je chtěla.
CuddlyFurry: Když oni by žraly hlavně návštěvy. Adoptivní mámu ještě ubráním, ale...
SHE-106: Návštevy bych taky žrala.
CuddlyFurry: Taky?
SHE-106: Taky. Nebo křepelky.
CuddlyFurry: Můžu se na něco zeptat?
SHE-106: Můžeš to zkusit.
CuddlyFurry: Holíš si nohy?
SHE-106 has left the chat.

Cusik, posilam ten slevovy kodik
#dvatiseceletazadnesedinyaniples

Cmuk, hned objednavam! Funguje i na delky a pevnost? Uz to s mati nevydrzim ani vterinu, je fakt Ohio, furt nejaka pruda!

Zarucene! Kup hned dva, je to super deal!

Ten muj trouba se namakal v gymu, ma mega rizz, ale neda se utahnout, posledne mi vyrval dva prameny a nevylezl ani do prvního patra :(.

Skibidi :D!!!

A ja uz chci aby mi konecne nasadil prsten a odvezl me do Dubaje!

O prstenu mi ani nemluv. V nasi crew to jede porad. 9 borcu a o nicem jinym se nebavi! Dokonce i trpaslik!

Creepy.

Nikot1ana: Vaše úspěchy jsou působivé, milý kolego.
Artemisia: Děkuji. Domnívám se, že toto by mohl zvládnout každý, kdo někdy otevřel učebnice.
Nikot1ana: Znám mnoho moudrých, kteří vyměnili moudrost za šílenství, i takové, kteří přečetli pouze svůj rodokmen, a že byl vskutku podrobný, a ti dosáhli mnohem větší proslulosti.
Artemisia: O tom nepochybuji. Také znám jednu celebritu, které stačilo jenom neumřít dříve, než mohla učebnice vůbec dostat.
Nikot1ana: Schopnost přežít je vzácný dar. Jeden můj přítel ji prokázal už mnohokrát. Je velmi houževnatý.
Artemisia: A jistě si své slávy užívá plnými doušky.
Nikot1ana: Nikoli, odešel do ústranní.
Artemisia: Vskutku moudrý muž.

„Pokoj s tebou, poutníku. Tvá chůze je lehká jako vítr a tvůj pohled hluboký jako poušť po dešti.“
„A s tebou, moudrý muži,“ odvětil Elrond a překvapeně se zadíval na svého společníka. „Řekni, jsi duch prastarých věků, nebo jen velmi starý člověk?“
„Řekněme, že jsem něco jako lidská fosílie. Ale stále mluvím, dýchám. Musím. Ještě jsem Vinnetoua nenaučil vše, co potřebuje znát,“ povzdechne si Klekí Petra.
„Vinnetou je tvůj syn?“
„Jako by byl.“
„S dětmi jsou jen starosti,“ zamračil se Elrond. „I s těmi, které již po světě kráčí téměř tři tisíce let.“
„Musíš jim dát volnost… v pravý čas…“

„Nevypadáš dobře,“ řekl Gandalf smutně.
„Taky tě rád vidím, strýčku,“ usmál se Dumbledore, ale pak dodal přece jen vážněji. „Umírám. Nákaza se šíří. Severus mi poskytl pár měsíců, během nich musím všechno důkladně promyslet a naplánovat.“
„Chceš plánovat vlastní smrt?“
„Mimo jiné,“ přikývl. „Taky to, co odkážu Harrymu, Hermioně a Ronovi.“
„Aha…“
„Ronovi chci dát Zhasínadlo, ale neřeknu mu, k čemu je, ani jak funguje. Když si bude myslet, že je to nějaká hračička, a nebude ho nosit neustále u sebe, čímž anuluje jeho funkci, jeho chyba.“
„Mistrovská manipulace…“
„Viď? Bude to jízda!“

On si nedá pokoj… pomyslel si Gandalf.

Řeka je tichá, klidná a nekonečně široká, s odlesky zapadajícího slunce a vzdálených hor. Srdce, sevřené žalem, se zdá malinké jako pěst novorozence. Uši naslouchají jemným poryvům večerního vánku a nezachytitelné, vzdálené písni, která jako by po řece připlula s ním. Tělem otřásá chlad, promočené šaty se lepí na kůži, ale mysl nevnímá, je daleko, daleko ve vzpomínkách. Oči jsou suché, ještě nepřijaly, nepochopily, ještě nepřišel čas, kdy hladina bezhlesně přijme jejich němé slzy. A on tu stojí, po stehna v ledové předjarní vodě, slepě se dívá k vzdáleným vrcholkům a ruce pevně, nevěřícně svírají Boromirův roh, rozlomený a mrtvý.

„Ty jsi Stromovous, správně?“ ujišťoval se House.
„Znáš mé jméno. Burárum… Jména mají moc, víš? Nesmíš jimi jen tak pohazovat.“
„Jsem Greg House. A povídám si tu se stromem.“
„Burárum…“
„S mluvícím stromem.“
„Bur…“
„No jo, vždyť vím, jsi ent, strážce lesa.“
„A ty máš bolesti. Proto ti promíjím ukvapenost a nezdvořilost.“
„Pozorovací schopnosti na jedničku. Nechceš na brigádu do mého týmu? Šikovný diagnostik by se hodil.“
„Snažíš se jich zbavit. Místo toho se pomalu trávíš jedem.“
„Na Vicodin mi nesahej!“ ohradil se House.
„Tvá mysl potřebuje klid. Horký nálev z kůry prastarého dubu.“
„Páni, odvykací kúra, jak má být…“

„Hodit Prsten do ohňů Hory osudu? To zní skoro tak jednoduše, jako zabít nejmocnějšího temného čaroděje naší doby…“ usoudil Harry a zadíval se na Froda s lítostí a porozuměním.
„Já jsem přijal to břímě, já jej ponesu,“ řekl Frodo a smutně se usmál.
„Tak to ne!“ zavrtěl Harry hlavou. „Máš přátele...“
„Má cesta je daná. Sám po ní budu kráčet.“
„A o mně se říká, že trpím spasitelským komplexem…“ povzdechl si Harry.
„Nechápeš…“
„Ne?“ ušklíbl se ironicky. „Jsi na omylu. Vlastně myslím, že tomu rozumím líp než ty. Musíš přežít, aby i ostatní měli šanci. Oni vylákají Saurona, ty udeříš.“