DMD č. 21. pro 21. 4. 2015. Téma: Tepláky a legíny

"Máš pěkné legíny, úžasný vzorek! a s tou sukní do hromady... prostě perfektní!" Ano první, co má přítelkyně udělá, když za mnou po letech přijede, je komentování mého outfitu.
"Také tě ráda vidím!"odpovídám jí na to se smíchem já.
Strávily jsme spolu pěkných pár dní nabytých dobrodružstvím.
Jednou jsme si nakoupily a hned se chtěly vrhnou na přípravu gurmánského oběda.
"Počkej, jen se převleču do tepláků." říkám jí a rychle odbíhám, natáhnu na sebe první, co popadnu, a hurá zpět.
"Počkej ale to jsou ty tvoje legíny..." zarazí se ona.
"Ano to jsou legíny a tepláky v jednom, víš"

Poslední šestnáctka Kruegeho pekla skončila s prvními ranními paprsky.
Teď se blížilo k poledni a Kruege pomalu usínal s korbelem piva. Chvílemi se probral a pronesl nějaké moudro nebo dotaz.
"Ty vole, Vyžle, co to máš na sobě za hadry?" stěží vyslovil otázku a doprovodil ji mávnutím ruky s korbelem.
"To jsou noční legíny," pronesl mírně přiopilý kluk.
V tu chvíli si ho vzal stranou Hora. "Kamaráde, jestli budeš pokračovat takhle dál, tak už nikdy víc nebudeš Vyžle, ale Buzna." Mladej kývnutím naznačil, že chápe.
"A co mám teda říkat?"
"Dokud si nekoupíš něco jiného, tak jsou to sražené tepláky!"

"Prý šampón. Říkala Dove. Jasně, Duff. Ale šampón je v lékárně, zatímco Duff v hospodě. Tak radši koupím voboje a pak to smíchám" brumlal si pro sebe muž.
"Dál jsou tu tepláky. No tak to snad vim, co je," podíval se na své teple oblečené nohy.
"Takže zatím: šampón - lékárna
pivo Duff - hospoda
tepláky - smetiště, aha to sou pro manželku, tak ty v bazaru. Mám tu ještě něco? A, hele, nějakou manikúru. Cože? Kůra? A money? To jako drahá kůra?! Ani náhodou, strhnu nějakou v lese. A ještě legíny. Dobře, musim se někoho zeptat, kde je nějaká nejbližší prodejna lega.

Sousedův kocour ukončil spor - shodil Sidola přes okrasný plůtek. Nezaměnitelný zvuk párající se džínoviny.
"Tyvole, brácha, My z Kačerova?" vydechla Mlátička. Sousedovy tygrované trenky se posunuly na druhou příčku žebříčku kuriózních spoďárů.
Sidol se s kurvováním hrabal na nohy.
"Ten koncert!" zaúpěl Jetej. "V tomhle nemůže zpívat!"
"Ty... Mlátičko," ozval se soused, "já mu pučim něco na sebe a budem si kvit, co?"
Po krátkém vyjednávání následovala ještě kratší módní přehlídka.
"Tepláky ne!"
Převlékání.
"Hmmm... vypadáš jako teplej punkovej Harapes. To pude." Mlátička pohlédla úkosem na souseda: "Ale k čemu jsou tobě růžový legíny, to by mě teda... radši nezajímalo."

„CO TO JE?“ vyděsil se principál, když Maria Stella vyplula z maringotky.
„Proč máš tu sukni vodorovně? Proč ti kouká pr zad pozadí?“ polknul.
„Ale no tak,“ zašveholila Stella. „Nevidíš? Baletní úbor, přece.“
„Nejsou to legíny naší Cvičky?“ obcházel ji zkoumavě.
„Cvička neumí ani Odilii, natož Odettu. Já mám průpravu od madam Krzepiňské!“
„Ale ta už je třicet let mrtvá! Promiň, tvá úžasná figura je jak dělaná na operní hrdinky, ale balet, to je křehká krása! A vůbec, na rozpisu není Labutí jezero, ale Hamr na jezeře, vzpomínková agitka! Sundej tu šílenost a sypej do tepláků, hraješ tam Máňu údernici!

„Alžběto, co to vidím??? Ty v šatech? A lodičky na vysokém podpatku? Hodláš Jakuba svést definitivně na scestí?“
„Ne. Mám jednání na městském úřadě.“
„Koho chceš svádět tam?!“
„Nikoho. Tohle oblečení je něco... jako zbroj, chápeš? Předveď v teplákách nebo legínách špičkové znalosti a něco žádej, a nikdo tě nevezme vážně. A já chci, aby mě vážně vzali. Co myslíš, vypadám nebezpečně inteligentně a sexy?“
„Tím sexy si nejsem jistá, ale stejně si myslím, že trocha plamenů by to zvládla líp!“
„Brandy! Nejdřív musím jednat, chápeš? Slušně. S úsměvem. S argumenty.
A plamen? Hm... kdo ví, co bude posledním argumentem?“

"Dobrý den, kolegové, velice si vážím vašeho zájmu o deformační testy. Vyzkoušíme nejprve klasické tažení ocelové tyčky. Jedním okem sledujte, zda se průřez tyčky nezužuje, druhým vznikající graf závislosti prodloužení na napětí, třetím ručičku dilatometru. Prodloužení okem nesledujte, protože ho neuvidíte - i ta ručička má převod jedna k deseti."
Ocelová tyčinka prošla úspěšně oblastí platnosti Hookova zákona, skluzem, tečením, zpevněním a vypekla přednášejícího, který prorokoval, že praskne uprostřed.
"A teď materiál, který lze zatěžovat opakovaně... Tady jsem měl vzorky, gumové pásky, kam jsem je založil?"
"No nic - má tu někdo na sobě tepláky, abychom vypárali gumu?"
"Dneska se nosí legíny."

První týden si toho běžkyně č. 5 ani nevšimla. Měla co dělat, aby se v Abelu zorientovala, a trénink s doktorkou Mayersovou jí taky dával pěkně zabrat. Druhý týden si toho všimla vlastně náhodou, když u společného oběda zažertovala na účet něčích rozdrbaných tepláků. Odpovědí jí bylo konsternované ticho.
Pak se dozvěděla, jak zahynula nejbližší obranná stanice. Začalo to hravými hádkami, zda se lépe běhá v Mizuno nebo v Asics. Pokračovalo to bratrovražednými rozpory teplákářů a legínářů. Skončilo to naprostým rozklížením týmu. Zombies je nakonec dostaly všechny.
Městečko Abel nehodlalo nic takového dopustit. V jeho zdech vládla přísná tepláková neutralita.

Páníčci se asi vracejí z práce... Klíče v zámku známě zarachotí, ale sotva se jejich majitelé stačí vymotat z bot a kabátů, přijde se pomazlit Želvík, tušíc v nákupní DMD tašce nějakou mlsotu. V ložnici za Želvíkem vládne nepopsatelný chaos.
Domácí oblečení roztahané po celém pokoji a Košín, odpočívající na Doktorových jégrovkách spánkem spravedlivých.
„Co to má znamenat?!“ mračí se na tu spoušť a zejména na její původce Doktorovi.
„My jsme vám jen chtěly ušetřit vymýšlení drabblat,“ zamňouká ublíženě Košín.
„...Abyste pak měli víc času si s námi hrát,“ dodá Želvík a drápkem laškovně zatrhává oka na noze paní Doktorové...

Jdou tepláky po Václaváku a vybírají si svoji oběť. V tu chvíli je míjí banda čmoudíků z jihu. ,,Hej, Italiano!" a chytnou je za nohy. A tak jsi jdou a díky selfie tyči jsou vidět skoro na všech fotkách z Prahé.
Plazí se legíny na Náplavce a vyčkávají. A nemusí ani čekat moc dlouho. ,,Ha! Třeba tahle kejtařka!" a skočí na tu nejmacatější, nejželatinovější babu, která prošla za poslední hodinu. A tak jsi jdou, občas prosvítají, takže vynikají super bombarďáky té nesoudnice, anebo také plápolají, vůbec nesedí a i přesto je vidět každý otřes nezpevněného rosolu, kterému sport nic neříká...