DMD Bonus č. 6 pro 24. 4. 2015. Téma: Nezáleží na tom jestli věříte v reinkarnaci. Důležité je jestli reinkarnace věří ve vás.

Vídám často ceduli, šipku směřující na Seabost.
Je mi celkem k ničemu.
Když pominu, že jen na Vnitřních ostrovech máme Seabosty tři (předkové očividně netrpěli originalitou), tahle šipka stojí přesně mezi dvěma odbočkami. Je míněna pro tu bližší nebo vzdálenější? A z které strany?
Sleduji ji. Jakoby měla vlastní inteligenci. Čí duše je v ní zakletá? Kdo spáchal tak strašlivý zločin, aby svůj další život trávil jako šipka u cesty?
Pravděpodobně je to duše toho, kdo pojmenoval tři vesničky v jedné oblasti Seabost.
Včera byla otočená vzhůru.
Přísahal bych, že se mi potměšile vysmívá.
A já ani do Seabostu nepotřebuji!

Ani v demokratickém Československu není pro ženy stát se doktorkami snadné. Ovšem za války bylo hůř.
Na univerzitu jsem poprvé pomyslela za sibiřské anabáze, po veliké operaci. Jenže optat se šlo jedině plukového doktora, co odjakživa hlásal, že ženská nemá v medicíně místo. Nebožtík doktor Weber mi na to povídá: „Poslyšte, Kučerová, znáte hinduismus? Ne? Nevadí. Podle hinduismu byste mohla být reinkarnovanej mužskej. Totiž s tím jak operujete myslím, že máte chlapskej mozek. Nebo možná to máte jako albinismus... genetickou mutaci.“
Potom pokračoval:
„Jen se přihlašte. Nezaručuju, že vás nevyhodí, ale určitě ne před třeťákem.“
Reinkarnovaná mutace nebo ne, nevyhodili.

Naši poslanci věří, že každý je reinkarnací, když ne přímo Einsteina, tak aspoň Pythagora. Jinak by je neosvítila geniální myšlenka povinné státní maturity z matematiky. Oceňuji, že ji prosazují. Každý potřebuje matematiku! Důkaz je zřejmý. I učitelka v mateřské škole musí spočítat, že batolata lze seřadit do fronty na oběd více než bilion způsoby, zdravotní sestřička by měla umět sestrojit kostru grafu a historika jistě bude zajímat otázka, jak dlouho by trvala bitva sedmi císařů, jestliže bitva tří císařů trvala 16 hodin a zda se vlastně jedná o přímou či nepřímou úměrnost.
To, že dotyční v reinkarnaci nevěří, je bezpředmětné.

Spousta lidí si stěžuje na exekutory. Hlavně na všechny jejich pohůnky co nejčastěji Heroda dráždí vlastním ocasem. Problém je dle mého názoru v celé společnosti. To si půjčím na dovolenou, dárky, neplatím výživné. Jakmile to přestanu zvládat, zažádám si přeci tak jako dalších milion lidí v Čechách o insolvenci.
Na nemocenské musím mít svou denní dávku alkoholu a cigaret. Pokud mi náhodou nějaký ubohý úředník řekne že mám exekuci místo insolvence, podám na něho trestní oznámení, protože on je svině.
Tak a teď mi řekněte, proč bych měl věřit v reinkarnaci? Jsem přeci ta svině! Třeba jí jednou Vážně budu.

Draci jsou složití tvorové. Na světě není nic tak dobrého ani zlého, aby toho nebyli schopni. Jednou vám nezištně darují poklad, aby vám příště podrazili nohy, protože se chtějí zasmát. Ale nikdy vám neukousnou hlavu, pokud vás považují za svého přítele. V podstatě jsou velmi lidští.
Škodolibý osud však rád reinkarnuje sebevědomé a nezávislé draky do podoby psů. Věrných, milujících.
Až se vám pes podívá do očí a udělá si z vás legraci, věřte, že se ozvalo dědictví draka, které mu, přestože vás miluje, nedovolí být pouhým otrokem.
Draci proto radši v reinkarnaci nevěří. Je jim to však houby platné:))

První cesta je vlastně hrůzostrašná, protože...
Protože holka ve vorvanym svetru jede autem a najednou bez jedinýho škubnutí je jindy a jinde. Kočár se kolejbá, jako by se nechumelilo. Chumelí. Na šatech se leskne blankytná stuha.
Zmatkuje jenom chvíli. Ví přesně, kde kdy je. Ví taky, že neusnula, nezabila se, ani neprojela modrým kruhem náhodně umístěným v prostoru. A zatraceně přemýšlí, kdo teď ten kočár řídí. A jak se dostane domů.
Čirá hrůza ale začíná jinde. Budiž, má teď život minulý. Možná na něco takového věřila. Ale má taky život budoucí? Věří tam na ni někdo? Věří na ni budoucnost?

Může se reinkarnovat Bůh? To možná podle toho, co si pod pojmem Bůh představit. Někdo jej vidí v kůlu, jiný v šedivém starci, někdo v prostém fluidu, které je třeba ve finále jen uctívat.
Ke zbožštění přitom není třeba příliš. Stačí tučné konto, životní úspěch (třeba podnikatelský) a mesiášské sklony jsou tu jak vyšité. Co na tom, že si to člověk myslí sám. Ale my se tu se vlastně bavíme o Bohu. Tedy, lze dosáhnout, aby se Bůh převtělil? Proč ne, když se najdou věřící? A kde najdu věřící? Nač je hledat. Sami se hlásí. Stačí reklama. Pardon, reklama. Reinarnace.

Dnes je jiná doba, dřív když trpaslík potkal trolla, popadl sekeru a první co ho zajímalo, bylo, kolik prstů stihne tomu balvanisku (trollové prominou) useknout, než ho zmíněný balvan rozmázne o nejbližší zeď. Trpaslíka, ani Trolla vůbec nenapadlo, že je to špatné. "Já ti useknu prst a ty mi zlomíš tři žebra." Všichni to respektovali.
A dnes? Chodíme kolem sebe po špičkách, všichni si dávají pozor, aby nepřišlápli druhému byť i jen špičku vousu (nebo lišejníku) a aby jej ani slovíčkem neurazili.
Koloběh života pokračuje: rodíme se a umíráme a zase se rodíme... jen jsme takoví měkčí, víte? A choulostivější...

Umřeš. Nebudeš. Zpopelněj tě. Rozptýlí tě. Nicota a prázdno. Ale tak pořád lepší než bejt slizkým slepejšem nebo kakostem smrdutým. Je mi jedno jak ta kytka vypadá, jestli smrdí a zda vůbec existuje. Mě se taky nikdo neptá, jestli žiju. Možná, že to, co žiju, je vlastně smrt a až se z ní probudim, budu živej. Každopádně mi někdo tam nahoře něco dluží a já si to s ním na přestupní stanici hodlám vyřídit. Doufám, že dostanu příležitost, protože jsem skálopevně přesvědčenej o tom, že když se vyplňovaly žádosti o azyl na Zemi, napsal jsem jednoznačné: "chci bejt mořským koníkem."

Myslíte, že být Jediem je skvělé?
Pojďme to zkusit.
Chudoba.
Odříkání.
Hnědé oblečení, které kouše jako rozkacená tchýně.
Místo krásné ženy po boku přísný Mistr. V lepším případě vousatý dědek, v horším zelený trpaslík, co neumí slovosled.
Jídlo?
Nechutné.
Pití?
Škoda mluvit.
Soukromí?
Neexistuje.
Zábava?
Sprosté slovo.
Nikdo se nediví, že jako každý Jedi jdete odhodlaně na smrt.
Ovšem smrt vás neosvobodí.
Ošklivě zemřete v boji.
Avšak místo, abyste shnili v hrobě neznámého vojína, prostě vysublimujete.
Přeměníte se.
Nabydete nehmotné podstaty.
Vaše duše bloudí věčností.
Nezáleží na tom, zda jste věřili v Sílu.
Důležité je, že Síla uvěřila ve vás.