Hostinec u Bídáka

Dělá se vám blivno z řepy?
Nemůžete už vidět oranžovou barvu mrkve?
Kácíte se, když vám donesou celerové placky?
Pak neváhejte a přijďte.
Už nikdy víc nemusíte žrát sračky.

Tento pátek se koná obřad za první zabitou svini. Následovaný zabijačkou!
Vstup zdarma. Jen Kruege ať si připraví prachy za sekyru.

Nový vyhazovač, kterému neřekl nikdo jinak než Hora, plánoval pomstu. Jeho cílem nebyl nikdo jiný než Kruege. Nemohl mu odpustit jak se vysmál jeho koníčku.
"Hej, pssst, mladej," houknul na cotase, kterého vyděsil k smrti. "Natři tohle na Kruegeho židli," dodal a podal mu lahvičku se štětkou.
A pak už jen stačilo počkat.
Kruege přišel, sednul si na své místo a házel do sebe jedno pivo za druhým.
Pak se pokusil zvednout.
"Co se děje?" zeptal se Poeta.
"Někdo mi přilepil."
"No a?" nechápal Maller.
"Ráno jsem si kalhoty natrhl. Takže mám přilepenýho ptáka!"
Hora se pousmál. Pomsta byla dokonalá.

Po dlouhé době si Bídák najal nového vyhazovače. Cotasové se báli na něj jen podívat. Staří mazáci se tomu jen smáli. Alespoň měli jistotu volného místa v hostinci.
Ale i pro ně ta nová osoba byla velkou neznámou. Výška přes dva metry, váha odhadem kolem stovky, pohled vraha. A přesto je dokázal překvapit. Kdykoliv měl volno, sednul si ke stolu a buď si četl nebo něco sepisoval.
Kruegeho zvědavost nevydržela a šel k němu s pivem. Po chvíli se vrátil ke svým kumpánům.
"Ty vole, ta mlátička čte sonety a kreslí látky. Na to sem moc střízlivej, naval sem pivo."

Kruege seděl a nevěřícně kroutil hlavou. Ano, byla tuhá zima a všem docházely zásoby. Ale tohle byl Bídak. Ten vždycky našel nějaký další flák masa...
Jenže to, co mu právě přistálo na stole, ho vyvedlo z omylu.
"Prosím, řekni že si děláš prdel," zaskučel zmučeně.
"A co si čekal?" Vyštěkl Bídák. "Celou dobu vám říkám, že mi zásoba dochází, ale vy ste pořád museli mít extra porci masa. Tak se nediv."
"Jasný, já to chápu. Ale řepa? Neměl bys tam něco jinyho?"
"Měl," odpověděl s úsměvem Bídák.
"Tak sem s tím!" Přikázal Kruege a na stůl mu přistála dušená mrkev.

V hostinci se dnes nabízela nové jídlo. Vůně lákala nové hosty.
"Co to dneska je za specialitu?" zeptal se Maller, zatímco dosedal ke Kruegemu a Poetovi.
"Punková nutrie," pronesl blaženě Kruege.
"Cos to zase vymyslel za hovadinu?"
"To víš, byla prostě Pikantní, Umně Naložená Kurevsky Ostrou Vomáčkou," začal Kruege a kladl důraz na první písmena slov.
"Jedno ti ta pořád schází," rýpnul si Poeta. To už ale Kruege ukazoval na mladého cotase, který si cpal do pusy plnou lžíci masové směsi.
"Áááááá," zaječel přes celý sál a sápal se po pivu, aby si zchladil hořící pusu.
"Chápu," zasmál se Maller.

Poslední měsíc byl pro Kruegeho utrpením. Dieta, kterou se dobrovolně rozhodl držet, už mu pomalu, ale jistě, začala lézt na mozek. Kdykoliv procházel kolem otevřených oken a cítil nádhernou vůni pečeného masa a vařených brambor, mohl se zbláznit. Stokrát denně si říkal, že na nějakou dietu může vysrat. Ale stejně ho něco nutilo, aby vydržel. Vždyť jsou to jen tři měsíce. To přeci musí dát.
Jeho odhodlání se však bortilo s každým servírovaným jídlem. Něco tak neskonale hnusného svět snad nikdy neviděl. Začalo to nechutnou pampeliškovou polívkou. Jak rád vzpomínal na nutrii, která jako by mu říkala, ať ji sní.

"Kterej zmrd zasranej postavil tu podělanou pumpu na tak zhovadile postavil. Co to mohlo bejt za čůráka!" Vkulhal do lokálu Kruege. Dopotácel se k nejbližšímu stolu a svalil se na něj.
"Člověk se chce votočit za pěknou kostí a narazí do podělaný pumpy. Mi ta noha snad upadne," láteřil dál zatímco si sundaval botu.
"No super, urvanej nehet až na maso. Kurva, se na to vyseru. Dostat toho hajzla pod ruku," pěnil dál.
"Kruege, ta pumpa tam stojí z jednoho specifického důvodu. A to," začal mu klidně vysvětlovat Maller, ale byl rychle přerušen.
"Na to ti seru, přines mi pivo."

U Bídáka bylo opět veselo. Parta mladých cotasů přinesla svého společníka na ramenou a vesele skandovala.
"Není debil. Není vůl. Je svobodný, v plotě kůl!" řvali stále dokola.
"Copak kluci? Snad neměl daleko do chomoutu," zasmál se Poeta a objednal jim první rundu.
"Měl. A dobrovolně jsem tam šel. No nejsem já vůl?" zeptal se cotas, jakmile ho postavili na zem.
"A co žes to vzal zpátky?" vyzvídal Maller.
"Ale, sem si uvědomil, že bych byl do konce života jen s jednou babou. A to fakt nee," zasmál se.
"Já to říkám furt. Radši tuhej, než v chomoutu," vykřikl Kruege.

Na náměstí pevnosti Northgard se srotil dav, který se přišel podívat na popravu. Pomalu se rozprostíralo kolem ticho. Každý chtěl slyšet obvinění, které budou předčítat před popravou. Bohužel dav utichal pomalu a tak zaslechl jen posledních pár slov.
"A protože nebyl do dnešního dne sto prokázat svoji nevinu, odsuzuje se k okamžitému setnutí hlavy."
Dav překvapeně vydechl.
Kat prudce máchl sekyrou.
Hlava odpadla.
Šár se díval ze svého místa a usmíval se.
"Můj pane, mohu-li být tak nesmělý. Ale správně to má být presumpce neviny. Je tedy nevinný dokud neprokážeme opak," ozval se vrchní kněz.
"Chybička se vloudila," odpověděl šár.

Jako malého ho každý podceňoval.
Byl za toho, který nevyčnívá. Nikdy se s nikým nehádal pro svůj názor - nemyslel si, že by to za to stálo.
Oproti ostatním neplánoval svoji budoucnost - vždyť to nemělo žádný smysl.
Na každé nové nařízení zareagoval jen pokrčením ramen - stejně s tím nic nenadělá, tak proč by něco kritizoval.
Novinky z dalekých krajů bral s nadhledem - byl si jistý, že se to neuchytí a tak si jich nevšímal.
Po smrti otce oficiálně převzal podnikání. Nikdo mu nedůvěřoval, ale on překvapil. Všechno zvládal. Zlepšoval své postavení. Konkurenci úplně zničil.
Ale v duchu byl stále stejný přizdisráč.