Hostinec u Bídáka

Nikoho nepřekvapilo, že naše oblíbené trio Maller, Kruege a Poeta opět seděli U Bídáka a popíjeli jeden korbel za druhým. Nic jiného se v pevnosti a okolí stejně dělat nedalo. Snad jedině že byste byli hraničářem, který byl pověřený Šárem k nějakému úkolu.
To však tito pánové nebyli a tak si krátili chvíli vyprávěním oplzlých fórů a předháněním se v tom, co kdo z nich prožil. Ani jeden z nich nereagoval na vrzání dveří, to tu bylo častým jevem. Tentokrát se to však týkalo Kruegeho.
"Zvedej se hajzle. Máš mít hlídku. V pravé poledne si měl začít," zařval cotas vztekle.

Hostinec U Bídáka byl v pevnosti Northgard proslulý. Snad za to mohla Jednonohá Lily nebo hostinský, na kterého se štamgasti odvážili promluvit jen když si objednávali další rundu nebo při placení...
Vnitřek se dal popsat jedním slovem - bordel. Majitele byste tím ale neurazili. Přeci jen v poschodí se provozovalo nejstarší řemeslo...
Podlahy byly původně dřevěné, ale teď je "zdobila" udusaná hlína plná střepů z rozflákaných korbelů. O čistotě těch v celku se dalo pochybovat.
A stejně jste tu pokaždé narazili na cotase, kterému skončila hlídka. Důvod byl prostý. Vrzot dveřních pantů ještě neutichl a před tebou stálo čerstvě natočené pivo.

"Pánové, já jsem se vám zabouchnul. Je tak dokonalá," začal vzdychat Kruege nad korbelem piva.
"A všimla si tebe, jo?" zasmáli se Poeta s Mallerem.
"No jasně. Ba co víc! Byl jsem její první. Byla tak čistá, neposkvrněná. Ty dokonalé křivky. A když jsem vnikl do jejích hlubin... To byla málem moje smrt. Úplně mě mrazilo."
"Tak to je vážný. Von se fakt snad zabouch. No, to se nestává tak často. Na to se musíme napít." Maller objednal další rundu piva.
"A kdo je vůbec ta slavná neznámá," vyzvídal Poeta.
"Poznal jsem jí díky tobě. Sněhová závěj pod hradbama pevnosti."

Po dvou týdnech, kdy Poeta vraždil každého pohledem, ho bylo možné spatřit veselého.
"Helemese... Poeta se usmívá. To buď bude konec světa nebo se mu podařila jeho pomsta," zasmál se Maller.
"Jo, máš pravdu. Pomsta dokonána. Na konci směny jsem skopl toho skunka ze zdi. Měl's slyšet ten kvikot, když si uvědomil, že padá," rozesmál se Poeta, ale Maller zvážněl.
"Kámo, doufám že žertuješ. Jestli se to dozví Šár tak si v prdeli."
"Neboj, Kruege je v pořádku. Chvíli ležel v závěji, po pár minutách se zvedl a odešel do hospody. Což mi připomíná. Nezajdem na jedno. Dneska tě zvu."

Kruege se naštvaně zvedl. Pivo z něj kapalo na už tak dávno špinavou podlahu.
"Ty hajzle, tos' posral," odkopl židli a naštvaně odešel ven z hostince.
"Co vyvádíš, tak si dneska užil první. Holt si musíš přivstat, aby sis Lily užil, když seš taková netykavka a po jinym ji nevezmeš," odvětil klidně Maller, zatímco si Poeta objednával další rundu.
"Já ho prostě zabiju. Hodim ho dolů z hradeb a bude vod něj svatej klid," plánoval Poeta se zasněným výrazem.
"A budeš mít průser až ho najdou," dodal Maller věcně.
"To by nebylo dřív než po oblevě," usmál se škodolibě Poeta.

"To ti teda povim kámo, absolutně nechápu co Kruege na tej couře vidí," vyprskl Maller, když viděl blažený výraz svého "kamaráda", který právě scházel ze schodů. Evidentně byl v pokoji s Jednonohou Lily. Poeta znechuceně odhodil prázdný korbel a houknul k baru, že chce další rundu piva.
"Pánové, dneska, dneska byla fakt skvělá," zařval Kruege přes celý lokál a šel si přisednout.
"Tys jí dneska, to...," Poeta nedokázal dokončit větu.
"Myslíš klátil? No jasně. A že jí to šlo," mrkl na něj Kruege.
"Ty zmije, dneska jsem jí měl mít já první," zařval Poeta a chrstl po něm přinesené pivo.