Hostinec u Bídáka

"Nazdar zrůdy. Jelikož jste se dobrovolně přihlásili ke službě, můžu vás tu teď vítat. Takže, aby bylo jasno. Pro mě ste jen parta vošklivech parchantů, kteří si myslí, že sežrali všechnu moudrost světa. Mimochodem, ste na vomylu. Jenom debil by se dobrovolně přihlásil na tuhle práci."
Jeden z cotasů už se nadechoval k odpovědi, ale Kruege mu nedal sebemenší šanci.
"A tamta hromada sraček si dá hnedka sto kliků a potom třikrát oběhne celou pevnost. A dávej si na mě bacha. Proti mě ste všichni malí, zaostalí, voškliví sráči, kteří mi jen znepříjemňují den. Jasné?"
"ANO PANE!" ozvalo se jednohlasně.

Oblíbené jídlo: Bídákova pekelně ostrá nutrie
Oblíbený nápoj: Korbel poctivě natočeného piva (v závěsu plný roh medoviny)
Oblíbená činnost: Poflakování se u Bídáka
Nejméně oblíbená činnost: "Služba, ty pičusi jeden!"
Největší problém: Věčně obsazené stoly u Bídáka, z toho plynoucí nutnost konzumovat alkoholické nápoje ve stoje. Dle slov strávníků: "Co mi nejvíc sere? Kurevsky plná hospoda. Kdo má pořád chlastat ve stoje?"
Spřízněná duše: "Na to už ses kurva ptal! PIVO!"
Mladý cotas se snažil zlepšit dotazník poslední otázkou. Věděl ale, že tohle Šárovi odevzdat nemůže. Sedl si k pivu a začal vymýšlet vhodnější odpovědi. Měl na to celou noc.

V hostinci se dnes nabízela nové jídlo. Vůně lákala nové hosty.
"Co to dneska je za specialitu?" zeptal se Maller, zatímco dosedal ke Kruegemu a Poetovi.
"Punková nutrie," pronesl blaženě Kruege.
"Cos to zase vymyslel za hovadinu?"
"To víš, byla prostě Pikantní, Umně Naložená Kurevsky Ostrou Vomáčkou," začal Kruege a kladl důraz na první písmena slov.
"Jedno ti ta pořád schází," rýpnul si Poeta. To už ale Kruege ukazoval na mladého cotase, který si cpal do pusy plnou lžíci masové směsi.
"Áááááá," zaječel přes celý sál a sápal se po pivu, aby si zchladil hořící pusu.
"Chápu," zasmál se Maller.

Po dlouhých měsících se v pevnosti Northgard objevil posel. Nikdo už ho nečekal. Poslední tu byl před osmi měsíci a jeho čekali už před měsícem a půl.
Celá pevnost najednou ožila. Nadšení a chuť slyšet novinky vyhnaoi veškeré lidi z jejich teplých příbytků.
Posel samozřejmě musel nejdříve za Šárem, ale poté byl ihned zatažen do hostince, kde mu každý platil pivo nebo medovinu, jen aby ho udrželi na místě. A posel rád seděl a vyprávěl co všechno nového se v Ecorii událo a jaké dobrodružství zažil na cestách.
I Bídák ho rád viděl. Vždy mu ztrojnásobil zisky na několik dní.

Nesnášel, když musel poslouchat něčí rozkazy. Právě proto vedl hostinec. Aby mohl být vlastním pánem a nenechal na sebe ječet. Ale ani tak tomu neunikl. A že ho ten příkaz pěkně vytočil.
Dle nařízení je nutné udržovat okna v dokonale vyleštěném stavu!
Vzteky zmuchlal nařízení, které dostal a bez dalších řečí se dal do práce. Bylo mu jasné, že hosti budou frflat.
Hlavní je být v neustále klidu, říkal si pro sebe. Začal připravovat plán. Vzpomněl si, že když kupoval tenhle barák, byl upozorněn, že vnější část zdiva patří stále Šárovi. Tak proč by se leštil s jeho stranou oken.

Celou směnu nemluvil Kruege o ničem jiném.
„Jen kdybys to viděl. Ta barva, nádherná, ničím nezkažená. Na dotek jsem cítil nádherný chlad. A to se přiznám, že jsem se poprvé dotýkal až s posvátnou hrůzou. Bál jsem se, abych něčemu tak nádhernému neublížil. Ale ruku jsem měl pevnou. Jakmile jsem jednou pevně sevřel své prsty okolo, nebylo nikoho, kdo by mě donutil se pustit. No co ti budu povídat. Úplně dokonalý tvar,“ básnil dál.
Každému, kdo ho znal, bylo hned všechno jasné. Bídák se po několika letech rozhodl pro změnu a objednal novou sadu korbelů. Pro Kruegeho to byl svátek.

Maller skrytě pozoroval partu cotasů, která plánovala, jak by Bídákovi ukradla pár soudků lahodného moku.
„Pánové, jak vás tak poslouchám, tak váš plán má chybu. Na tohle Bídák neskočí. Bylo by lepší, kdyby tohle velení loupeže bylo přenecháno někomu zkušenějšímu. Člověku, který už dokázal vypít hektolitry moku bez placení. Nechte to na mě,“ pronesl, když vycházel ze své skrýše.
Cotasové rádi přijali veškeré rady a jakmile zavelel, vyrazili na lov. Bohužel je Bídák hned chytil.
„Zítra máš útratu na můj účet,“ pronesl s úsměvem Bídák, když vyhodil na ulici posledního ze zlodějů.
„Takhle se okrádá Bídák,“ vysmál se jim Maller.

Ten den bylo u Bídáka nezvykle ticho. Nikdo neměl náladu na žertování. Každý seděl nad svým korbelem piva a koukal do stolu. Sem tam se od některého ze stolu ozvalo tiché zašeptání.
„Kdo to mohl udělat a proč?“
Otázka položená dnešní den už minimálně posté. A přesto na ní stále nikdo nenašel odpověď.
Bídák stál za barem a točil další korbel piva. Pohled mu sklouzl k místu, kde sedávalo všem známé trio. Stůl byl jako jediný prázdný. Byl rád, že je hostinský. Nechtěl by být v kůži ani jednoho z cotasů, kteří museli na hlídku. Rozhodně ne po včerejší noci.

„Poeta.
Tento muž se narodil neznámo kdy, neznámo komu a vlastně je známo jen jeho pohlaví.
První zmínky o něm se datují ke dni, kdy vstoupil do hostince U Bídáka.
Zde se poprvé objevilo jeho nadání dokonalé mluvy. Není nikoho jiného v pevnosti Northgam, kdo by dokázal z hlavy vylovit tolika nadávek. Jak prohlásil jeden z jeho kamarádů - tak poeticky nikdo jiný mluvit nedokáže. Zřejmě z té doby pochází jeho přízvisko Poeta, které nesnáší, ale žije s ním nadále. V současné době pracuje jako strážce pevnosti a Bídákova hostince.“
„Jdi s těma zasranejma žvástama do prdele,“ zařval Poeta na Kruegeho.

Bylo to normální odpoledne jako každé jiné. U Bídáka bylo narváno, chlastalo se a holky na patře měly o práci postaráno. Bohužel idylka tady nikdy dlouho nevydrží. A opět se to potvrdilo.
Po příšerném řevu se rozletěli dveře a Bídák za sebou táhl cotase, který si přidržoval rozkrok a byl rád, že stojí. Čímž se vysvětlil předchozí řev.
„Tak jsem si myslel, že jsme se domluvili jasně. Nikdo mi nebude chcát na zdi hospody. A jestli vy hovada potřebujete písemnou smlouvu, tak si můžete být jistí, že už nebudu tak hodný a místo kopnutí do koulí vás vykastruju,“ zaječel Bídák.